Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

9.

Itachi - tučně
Deidara - normálně

,,Pojď dál." řekl Itachi a podržel mi dveře od svého bytu.
,,Děkuju." hlesl jsem a opatrně se vydal do útrob bytu. Byt byl prostorný, vkusně a moderně vybavený a čistý.
,,Niisan! To už jsi doma?" zazněl pro mě neznámý hlas.
,,S-Sasuke? Ty jsi tu ještě?" zeptal se překvapeně Itachi. Někoho tu má?
,,Spíš zase. Rodiče strašně prudí, tak jsem jel sem." ozvalo se a ze dveří a do obývacího pokoje přišel mladší kluk s krátkými černými vlasy a stejně tmavýma očima. Ta podoba je neskutečná.
,,Kdo to je?" vrhl po mě znechucený pohled.
,,Sasuke, to je Deidara, bude tu teď nějaký čas bydlet. Deidaro, můj mladší bráška Sasuke." představil nás po chvilce Itachi.
,,To jako vážně? Myslel jsem si, že jsi na kluky, niisan." ušklíbl se na mě ten spratek.
,,Cos to-" vyjel jsem po něm.
,,Sasuke!" přerušil mě Itachiho rázný hlas, díky kterému tomu skrčkovi zmizel úsměv z tváře.
,,Tss." odfrkl si.

,,A kde jako bude spát?" začal zase Sasuke.
,,V pokoji pro hosty." odvětil jsem jednoduše.
,,To je můj pokoj!" vyjel po mě. Povzdychl jsem si.
,,Dobře. V tom případě bude spát u mě v pokoji a já budu na gauči. Spokojený?" usmál jsem se na něj.
,,Docela i jo." zašklebil se na mě. Jen jsem nad tím protočil očima.
,,Hele Sasuke, tady máš peníze a dojdi na nákup, večer něco uvařím." řekl jsem, abych se ho na chvíli zbavil a hodil jsem po něm svou peněženku. Po chvilce neochotně odkráčel z bytu.
,,Možná bych tu přece jen neměl zůstávat." sklopil oči Deidara.
,,Neber ho moc vážně. Má teď takový období vzdoru a má pocit, že jsou všichni proti němu." mávl jsem nad tím rukou.
,,Sedni si, udělám nám čaj." řekl jsem a postavil vodu.
,,Co vlastně tvoje rodina, ještě ses o nich nezmínil." začal jsem konverzaci, abychom se o sobě navzájem něco dozvěděli.
,,Sourozence nemám a rodiče se mě zřekli, když jsem začal s Hidanem." řekl trochu váhavě.
,,Prokoukli ho dřív než ty." řekl jsem mu na to.
,,Nebyl vždy takový. Naopak. Ze začátku byl velmi milý a pozorný. Tohle začalo až později." odvětil.
,,Pokračuj, o tom bych se taky rád dozvěděl víc." pokynul jsem mu.
,,Vyhodili ho z práce a tak zaměstnání potom hodně střídal. Našel si nějakou partu a hodně s nimi pil a asi nejen to. Vždycky když přišel domů, tak byl hodně agresivní. Nikdy to nebylo ale takový, že bych s tím musel do nemocnice. Až teď." povzdychl si. Klepaly se mu ruce. Jednou rukou si prohrábl vlasy a pohledem stále hypnotizoval svůj hrneček s čajem.