Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

6.

Itachi-tučně
Deidara-normálně

Probudil mě mobil. Protřel jsem si oči a vzal mobil do ruky. Volali mi z nemocnice.
,,Ano?" ozval jsem se.
,,Ahoj Itachi, přišli sem dva lidi za tím klukem ze 102." ozvalo se z mobilu.
,,A co on?" zeptal jsem se.
,,Je vzhůru." řekl.
,,Hned tam budu." řekl jsem a zavěsil. Vstal jsem, vysprchoval se, oblékl se a chystal se odejít.
,,Oniisan, to už odcházíš?" zeptal se mě Sasuke, když jsem se obouval.
,,Jo, musím jít. Potřebuješ něco?" zeptal jsem se ho nazpět.
,,Vlastně ne. Jen se tu staví jeden můj kamarád, jestli to nevadí." hlesl.
,,Nevadí." odvětil jsem s úsměvem.
,,Jdu, Sasuke, měj se." rozcuchal jsem mu vlasy a odešel z bytu.

Jak dlouho jsem spal? To je fuk. Cítím se strašně unavený. Kolik je vlastně hodin? Natáhl jsem se pro mobil na stolek vedle postele a zkontroloval čas. Zamotalo se mi hlava a udělalo se mi dost špatně, tak jsem si zazvonil na doktora. Po chvilce přišel, ale nebyl to ten z rána.
,,Kde je ten černovlasý doktor?" zeptal jsem se, když mě prohlížel.
,,Doktor Uchiha? Za chvilku sem přijde." odvětil.
,,Doktor Uchiha." řekl jsem si potichu pro sebe.
,,Doktor Uchiha Itachi." usmál se na mě. Odvrátil jsem pohled.
,,Zaujal vás?" zeptal se mě.
,,Ani ne." odsekl jsem.

,,Jak je na tom?" zeptal jsem se hned, jak jsem přišel.
,,Vypadá dobře." odvětil mi kolega s úsměvem. Mám to brát dvojsmyslem? Nebo na co tím naráží?
,,Dobře." řekl jsem.
,,A ty dva?" optal jsem se ještě.
,,Sedí v čekárně." mávl rukou. Přehodil jsem přes sebe plášť a nejdřív zamířil k Deidarovi na pokoj. Zaklepal jsem a vešel. Ležel na posteli a koukal do stropu.
,,To je dost. Jak dlouho tu ještě musím trčet?" ozval se hned, když mě spatřil.
,,Koukám, že už ti je líp." odvětil jsem.
,,Přišli za tebou ty dva, chceš je tedy na chvilku vidět?" zeptal jsem se pro jistotu. Přikývl. Vstal jsem a šel pro ně. Přišel jsem k nim a hned spustil.
,,Deidara potřebuje odpočívat. Máte na návštěvu každý deset minut. Ty jdeš první." ukázal jsem na červenovlasého.
,,A ještě před tím chci vidět nějaký váš doklad. Nemůžeme si sem pouštět každého." řekl jsem pevným hlasem. Takhle zjistím jméno a bydliště toho Deidarova přítele. On by mi to totiž neřekl. Oba mi podali doklad totožnosti a já si je pečlivě prohlédl s poté je vrátil. Vedl jsem toho červenovlasého k pokoji. Otevřel jsem a pustil ho dovnitř. Ještě chvilku jsem počkal než jsem opět zavřel.
,,Dei! Dei, jak ti je?" slyšel jsem jen starostlivý hlas Sasoriho. Tak se jmenoval podle dokladu.
,,Nic to není." odpověděl Deidara. Poté jsem zavřel dveře a šel na rychlou kontrolu svého dalšího pacienta.

,,Vypadáš hrozně Dei." řekl mi soucitně Sasori.
,,Díky, Sasori. To potěší." řekl jsem ironicky.
,,Už se k němu nesmíš vrátit. Je to magor. Nech ho plavat. Bydlet můžeš zatím u mě." řekl mi.
,,Sasori. Třeba s tím přestane, když uvidí, co mi udělal." naivně jsem doufal.
,,Dei, ty seš vážně naivní." chytil mě za ruku. Usmál jsem se na něj a on mi úsměv na chvíli oplatil.
,,Čas na druhou návštěvu." zazněl hlas Uchihy ode dveří.