Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

27.

,,Promiň." hlesl jsem směrem k Sasukemu, když Itachi práskl dveřmi.
,,Řekl bych mu to sám!" zvedl se a vztekle práskl s dvěrmi od svého pokoje. Povzdychl jsem si. Nechtěl jsem je rozhádat. I když mě ten spratek děsně štve, tak tohle jsem nechtěl. Hlavně jsem tím naštval Itachiho a to chci ze všeho nejmíň. O chvíli později přišel Sasuke zpátky.
,,Kam mohl jít?" zeptal se mě.
,,Asi si jen provětrat hlavu. Potřebuje to vstřebat." pokrčil jsem rameny.
,,Asi jsem ho zklamal, co?" zamračil se.
,,Viděl jsi ho, ne? Jasně, že jo. Nechápu proč jsi to zrovna jemu neřekl." protočil jsem oči.
,,Bylo mi to blbý. Je mi to blbý pořád." přiznal se.
,,Nesmířil ses s rolí mámy?" podíval jsem se na něj a on vzteky zrudnul.
,,Víš, netipoval bych, že budeš ten dole. Hlavně když se podívám na toho druhého." zasmál jsem se.
,,Zato u tebe je to jasný na první pohled, ani nemusím vidět toho s kým spíš." vrátil mi to. Strašně rád bych mu do ksichtu vpálil, že spím s jeho bratrem, ale přerušil nás zvonek.
,,Itachi si zapomněl klíče?" zamračil jsem se a vstal jsem.
,,Niisan nezapomíná věci." zavrtěl hlavou Sasuke. Itachi byl rozčílený, když odcházel, mohl to prostě zapomenout kvůli tomu. Došel jsem ke dveřím a bez rozmyšlení otevřel. Než jsem se stačil rozkoukat osoba mi dala takovou ránu, že jsem druhou chytil o stěnu. Pak už nic. Jen tma.

Byl jsem naštvaný a nějak to ve mě bouchlo. Vyšel jsem ven si to všechno nechat projít hlavou. Vyjel jsem po Sasukem, přestože vím, jaké to je to někomu přiznat. Ale bydlí u mě, jsem jeho nejbližší rodina, která ho nebude soudit. Mohl mi to říct. Chvíli jsem se jen tak procházel a přemýšlel nad tím. Pak jsem zamířil domů a rozhodl se o tom se Sasukem v klidu promluvit. Vyšel jsem do ulice k bytu a z vchodových dveří vystřelil muž vyššího vzrůstu zahalený v kukle. Okamžitě jsem zamířil dovnitř, vyběhl schody do patra, abych se ujistil, že jsem prostě jen paranoidní. Už na schodech jsem slyšel volání Sasukeho.
,,Deidaro, prober se." zněl roztřesený hlas mého mladšího bratra. Vyběhl jsem do patra mého bytu a uviděl otevřené dveře a za nimi ležel Deidara a nad ním se skláněl Sasuke.
,,Co se stalo?" přiběhl jsem k nim a zkontroloval Deidaru.
,,Nevím, slyšel jsem strašnou ránu a když jsem přiběhl, byl tu nějaký chlápek v kukle." vysvětlil Sasuke.
,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se Sasukeho.
,,J-jo, hned zdrhnul, když jsem přišel." řekl, ale přišlo mi to zvláštní. Proč utíkal? Že by si mě spletl se Sasukem? To asi ne. Ale jestli to nebyl Hidan, ale jen nějaký jeho komplic, možné to je.
,,Sasuke, pomoc mi s Deidarou na gauč a zavři a zamkni dveře." instruoval jsem svého mladšího brášku.
,,Niisan, neměl by jet do nemocnice?" zeptal se mě.
,,Sasuke, jsem doktor. Prostě ho tu polož a jdi zamknout." řekl jsem přísně. Sasuke jen kývl a běžel zamknout. Ošetřil jsem Deidaru, který se po chvilce probudil.
,,Dei, bolí tě něco? Vzpomínáš si, co se stalo?" zeptal jsem se ho.
,,Děsně mě bolí hlava." řekl jen.
,,Myslím, že máš lehký otřes mozku. Je ti na zvracení?" ptal jsem se dál.
,,Ne. Jen to bolí." řekl.
,,Pamatuješ si, co se stalo?" zopakoval jsem mu předchozí otázku.
,,Někdo zvonil, šel jsem otevřít. Někdo tam stál a pak už nic." odpověděl mi.
,,Dobře. Jen lež." povzdychl jsem si a přiložil mu na hlavu studený obklad. Nechápu, jak zjistil, kde bydlím. Nevěřil jsem, že by si troufl zajít až sem.
,,Tyvole! Jak tě může knockoutovat jedna rána?" začal si z něj utahovat Sasuke. Usmál jsem se a pohladil Deidaru po tváři.
,,Bych chtěl vidět tebe, ty hrdino." zaskučel Deidara a chytil se za hlavu. Měl roztržený ret a obočí. Pokud schytal jednu ránu, jak Sasuke řekl, druhou musel dostal o stěnu a tu právě Sasuke slyšel. Musela to být velká rána. Ještě když to nečekal.