Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

15.

Deidara-normálně
Itachi-tučně

,,Buď v klidu, určitě jen přespal u kamaráda." mávnul jsem nad tím rukou. Já tohle dělal pořád.
,,Nebo u kamarádky." doplnil jsem hned. Jestli ten spratek chce před Itachim tajit svoji orientaci je jeho věc, já do toho nijak zasahovat nechci. Itachi okamžitě vzal do ruky mobil a vytáčel jeho číslo. Sasuke byl překvapivě nedostupný. Nic jinýho jsem ani nečekal. Málokdo chce být při svých radovánkách rušen. Taky jsem si vypínal mobil. Taky mě rodiče sháněli.
,,On se vrátí, neboj se. Já tohle v jeho věku dělal neustále." zasmál jsem se.
,,Přijde ti to vtipný?" střelil po mě Itachi naštvaným pohledem, až můj úsměv z tváře zcela zmizel.
,,Itachi, jsi zbytečně ochranářský. Je dospělý. Beztak někde vyspává kocovinu. Zkus zavolat tomu jeho kamarádovi." řekl jsem klidným hlasem. Itachi se však klidnější nezdál vůbec.
,,U Sakury by mohl být." vykřikl a opět zvedl svůj mobil k uchu. To mě neposlouchá? Je mi úplně jasný u koho je, akorát ten někdo rozhodně není holka.

,,Sakuro?" zvolal jsem do mobilu, když se na druhém konci ozvalo zašramocení.
,,Itachi-san? Děje se něco?" zazněl její vcelku překvapený hlas.
,,Je u tebe Sasuke?" přešel jsem hned k věci.
,,Sasuke-kun? Ne, měl by?" odvětila.
,,Vždyť jste spolu byli včera večer venku." řekl jsem jí rozhozeně.
,,Já se teprve dnes vracím z několikadenní návštěvy mojí nemocné babičky." řekla opatrně. Neměl jsem slov. Hovor jsem bez rozloučení ukončil a ruku nechal volně se svést podél těla.
,,Lhal mi. Nikam s ní nešel." hlesl jsem.
,,Zkus zavolat Narutovi. Třeba si myslel, že půjde i ona a nakonec šli jen spolu." povzbudivě se usmál Deidara. Najel jsem tedy na číslo Naruta a stiskl zelené tlačítko u kontaktu. Mobil jsem si přiložil k uchu, ale vzápětí ho naštvaně odhodil na stůl.
,,Je nedostupný." promnul jsem si oči.

To mu to vážně nedochází, když jsou oba nedostupní? Má toho spratka moc zidealizovanýho.
,,Sedni si a uklidni se. On se vrátí, neboj se." řekl jsem mu a spolu s ním se posadil na židli ke kuchynskému stolu.
,,Mám o něj strach." hlesl.
,,Já to chápu." povzdychl jsem si a chytil Itachiho za ruku položenou na stole. Automaticky mi ji silně stisknul, až jsem trochu sykl bolestí.
,,Včera za mnou byl v nemocnici." rozezněl se jeho hluboký hlas.
,,Kdo?" nechápal jsem.
,,Hidan." pohlédl mi do očí a já při zaznění jeho jména zalapal po dechu.
,,C-co chtěl?" zeptal jsem se opatrně.
,,Vyhrožoval. Ví, kdo jsem já a patrně ví i o Sasukem." pohledem uhnul, ale já na něm očima zůstal viset.
,,Nemyslíš si snad..." nebyl jsem schopen vyslovit tu hroznou domněnku, která teď nejspíš Itachiho zžírala.
,,Já nevím." řekl zmoženě. Když se náhle rozezvonil Itachiho mobil, leknutím jsem nadskočil.
,,Ano?" ozval se Itachi do mobilu prakticky okamžitě.
,,Senpai! Vážně? Je to tak hrozný? Dobře, hned tam budu." řekl sekaně do mobilu a hovor poté ukončil.
,,Musím do práce kvůli akutnímu případu. Kdyby se Sasuke vrátil nebo ozval, hned mi dej vědět. Pokud se nevrátí než skončím v nemocnici, tak zajdu hned na policii." oznámil mi zatímco si balil svoje věci a vzápětí spěšně opustil byt.