Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

33.

Itachi - tučně
Deidara - normálně

Byl jsem několikrát vyslýchán různými kolegy Shisuie. Stejně tak byl u výslechu Sasuke a Deidara. Většinou začínali výslech stejnými větami.
,,Pane Uchiho, jste doktor a ne policajt, víte to?" ptali se veskrze pobaveně.
,,Pomáhám vám už léta, mám základní výcvik." odvětil jsem. Mě to zábavné nepřišlo ani v nejmenším.
,,To ano, ale pomáháte neoficiálně. Oficiálně jste doktor." naklonil hlavu a díval se na mě muž naproti mě.
,,Mířil na mého přítele. Měl jsem si vybrat, kdo bude žít a já si vybral." řekl jsem vážně.
,,Takže jste byl citově ovlivněn. To není moc profesionální, že?" posadil se vedle mě.
,,Takže kdyby někdo mířil na Vaši ženu zbraní, nebyl byste vůbec emocionální?" pozvedl jsem obočí.
,,Tady nejde o mně." ošil se.
,,Fajn. Tak to berte prostě tak, že tam stál naprosto nevinný člověk a nějaký zfetovaný psychopat na něj mířil zbraní a reálně ho chtěl zabít. Vystřelil i po mě a kdyby uměl jen o trochu líp mířit, byl bych už mrtvý. Myslíte si, že snad jen blafoval a nechtěl ho zabít?" mluvil jsem zdánlivě klidně, ale jejich přístup mě naprosto vykolejil.
,,Tak mi řekněte, jak se to všechno stalo. Dopodrobna." řekl a vytáhl si notýsek. Povzdychl jsem si a začal vyprávět všechno, co se ten večer stalo. Někdy se mě zeptali i na události jiných dnů, kdy jsem se s dostal do konfrontace s Hidanem a ostatními. A tak to proběhlo několikrát. Už mi ty otázky lezly krkem, vadilo mi, jak je každý najednou expert na všechny možné situace. Chtěl bych všechny do jednoho vidět na svém místě. Několik dnů za mnou nepustili nikoho jiného než vyšetřovatele a Shisuie. Možná jsem byl za to i rád, necítil jsem se na to, se někomu v takovémhle stavu ukazovat. S kolegy jsem se dohodl, že bych mohl za pár dní ale i do domácího léčení.

Se Sasukem jsme zatím zůstali u Shisuie. Bylo vidět, že Uchihovic rodina je celkově docela dost movitá. Jeho byt byl opravdu velký na to, že v bytě bydlel sám. Dobře, byl tam se psem, ale stejně. Ode dne toho incidentu mi bylo pořád zle. Nevěděl jsem, co cítím. Dokonce ani vidina toho, že brzy uvidím Itachiho mě úplně nenaplňovala štěstím. Pořád jsem ho viděl klečet v kaluži vlastní krve. A také jsem před sebou neustále měl výjev padajícího muže, neustále se zvětšující červenou skvrnu na jeho šedý mikině a ležící tělo bez známek života. Rozeběhl jsem se znovu zvracet.
,,Seš v cajku?" zeptal se mě Sasuke, když jsem vylezl ze záchoda.
,,Hm." přikývl jsem.
,,Seš těhotnej?" uchechtl se nejmladší Uchiha.
,,Seš fakt debil." tituloval jsem ho otráveně. Zrovna bouchly dveře a do místnosti přišel Shisui.
,,Nechceš si s tím zajít k doktorovi? Zvracíš už několikátý den po sobě. Třeba máš nějakou chřipku." zeptal se už vážněji Sasuke. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Tohle spíš bude psychického rázu, Sasuke." řekl Shisui Sasukemu, ale přitom se díval na mě.
,,Znám dobrýho psychologa, nechceš k němu objednat?" zeptal se Shisui.
,,Nechci k cvokařovi. Nejsem blázen." oponoval jsem.
,,To nikdo neříká, Deidaro. Tohle je ale úplně normální. První můj případ byla ubodaná dvacetiletá holka svým přítelem. Měla deset bodných ran v břiše a vykrvácela u sebe v bytě na zemi. Měsíce jsem se probouzel kvůli nočním můrám. Psycholog je od toho, aby tě z takových stavů dostal." vysvětlil. Jen jsem sklopil oči a nic na to neřekl.
,,Mám protože tebe jednu zprávu." řekl po chvíli. Tázavě jsem se na něj podíval.
,,Chytili Hidana. Půjde sedět." hlesl do ticha. Jeho slova rezonovala celou místností anebo mi to alespoň tak přišlo. Bylo mi znovu zle.
,,Tak to je dobrá zpráva, ne?" řekl Sasuke nadšeně.
,,Jo." zahuhňal jsem, ale asi ne moc přesvědčivě. Vstal jsem od stolu a zamotala se mi hlava.
,,Dei, ses v pohodě?" zeptal se Sasuke a podepřel mě.
,,Musím na vzduch." řekl jsem a odešel z bytu ven. Nevím, co jsem cítil, protože to bylo tolik emocí dohromady, že jediné, co jsem věděl určitě, že budu zase zvracet. Myslel jsem najednou jen na Hidana. Jak jsme se poznali, poprvé se nastěhovali do našeho prvního bytu, naše výročí. Opřel jsem se o sloup a začal zvracet do křoví vedle něj.