Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

21.

Deidara - normálně
Itachi - tučně

Probudil jsem se v Itachiho hřejivém objetí. Bylo to tak příjemné. Po chvilce užívání si v jeho náručí jsem opatrně vstal, abych ho neprobudil, a šel připravit něco ke snídani. Itachi má dnes volno, tak bych chtěl, aby si ho řádně užil. Od doby, co jsem tu, každou volnou chvíli věnoval mě, měl bych mu to taky oplatit. Snídani jsem dopřipravil a do kuchyně si nakráčel mladší Uchiha.
,,Nemáš být ve škole?" nadzvyhl jsem obočí, když si sedal ke snídani, která byla připravena pro Itachiho.
,,Času dost." mávl nad tím lhostejně rukou.
,,To není pro tebe ale pro Itachiho." řekl jsem a talíř odsunul.
,,Nepodlejzej mu tak!" řekl nazpět a talíř si zase přitáhl k sobě.
,,Ty hele! Co proti nám sakra máš?" zvýšil jsem na něj naštvaně hlas.
,,Nám? Není žádný vy! Je jen Itachi a jen ty!" taky zvýšil hlas.
,,I kdyby tak co je ti do toho!" zakřičel jsem.
,,Nechci, aby byl zase zklamaný a smutný z takovýhleho debilního vztahu! Snad si nemyslíš, že jsi první, kterýho si sem nakvartýroval! Nedělá to kvůli tobě, nezajímáš ho!" vykřikl a já zůstal jen zaražený na místě.
,,Sasuke!" zazněl autoritativní hluboký hlas Itachiho celým bytem. Sasuke nadskočil na židli, ale snad ze strachu se ani neotočil.
,,Nemáš být ve škole?" zeptal se velmi rázně Itachi Sasukeho, který v tu chvíli popadl batoh a zdrhl z bytu.

,,Co tím myslel?" zeptal se vykolejeně Deidara, zatímco jsem si sedal na místo, kde před chvíli seděl můj mladší bratr.
,,Čím?" zkusil jsem hrát hloupého a klidně kousl do toustu přede mnou.
,,Nedělej ze sebe blbce, moc dobře jsi to slyšel!" praštil rukou do stolu.
,,Dei, uklidni se. Sasuke tyhle výlevy prostě má." pokrčil jsem nad tím rameny.
,,Už jsi to někdy udělal?" zeptal se.
,,Ale co?" podíval jsem se mu do očí.
,,No...to, co jsi udělal pro mě. Vzal si ho domů." hlesl. Jen jsem přikývl. Tohle téma jsem už nikdy nechtěl vytahovat.
,,Proč?" zeptal se.
,,Nevím. Asi dobrý skutek? Jsem doktor, mám v popisu práce zachraňovat lidi." vysvětlil jsem.
,,To přece není důvod. Bereš si domů jako každýho, kdo zrovna nemá kam jít? To jako potkáš bezdomovce a přitáhneš si ho domů nebo co?" chrlil otázky.
,,Deidaro, já se o tomhle bavit nechci." položil jsem toust na talíř a odvrátil od něj zrak, aby věděl, že to myslím vážně.
,,To mě nezajímá! To ke mně nic necítíš? A co ten včerejšek? Taky nic? To jsem jen nějakej lék na tvoji posranou karmu?" křičel dál.
,,Pár jich bylo!" oplatil jsem mu stejným tónem hlasu.
,,Pár obětí domácího násilí." uvedl jsem na pravou míru. Nemám v úmyslu mu sdělovat všechno, ale malá část asi neuškodí.
,,Takže v tom nemám hledat nic víc? V našem vztahu?" koukal na mě štěněcíma očima.
,,U nás je to jiný, Dei." usmál jsem se na něj.
,,Byly to ženy? Ty co tu byly?" zeptal se přímo.
,,Převážně." odsekl jsem.
,,Takže i muži." povzdychl si.
,,Jeden." přiznal jsem.
,,A?" povytáhl zvědavě obočí.
,,Co chceš sakra slyšet?" obořil jsem se na něj.
,,Chci vědět, co tím opětovným zklamáním Sasuke myslel! Milovals ho?" dožadoval se odpovědi.
,,Ano! Ale bylo to vážně dost jednostranný, nemusíš se bát!" ruply mi nervy.
,,Takže jsem tvá další šance? Máš pocit, že s lidmi, který zažili to co já, si můžeš takhle zahrávat? Že s nimi můžeš manipulovat, protože jsou zrovna zranitelný?" valily se mu slzy do očí. Takhle jsem to nechtěl.
,,Nedivím se, že tě nemiloval, taky jsem s tím neměl začínat!" zakřičel na mě, zatímco se snažil polykat slzy. Pak utekl a zavřel se do mého pokoje.