Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

31.

Itachi - tučně
Deidara - normálně

Všechno se dělo tak hrozně rychle. Když jsem viděl, že jeho ruka se zbraní sevřenou v dlani se zvedá, musel jsem okamžitě reagovat. Zastavil jsem pár kroků před nimi a namířil na něj svou zbraní.
,,Ruce vzhůru!" zařval jsem. Oba se na mě okamžitě podívali.
,,I-Itachi, co to tady kurva vyvádíš?" zeptal se Deidara naprosto vykolejeně.
,,Dej ty ruce nahoru!" zakřičel jsem znovu ignorujíc Deidaru. Deidara hlasitě polkl a zvedl ruce. Vůbec nechápal, co se děje a já neměl čas na to, mu to vysvětlovat. Muž v kapuci se na mě usmál. Pomalu vstal a ještě pomaleji dával ruce nad sebe.
,,Jdi od něj, Dei." hlesl jsem, zatímco jsem podrobně sledoval každý pohyb muže naproti mě.
,,Odhoď zbraň." řekl jsem, když měl ruce nahoře. Pevně svou pistoli držel v ruce.

Když na nás ten magor mířil pistolí, myslel jsem si, že se vážně úplně zcvokl. Nevěděl jsem, která bije, dokud ten cizí kluk nezvedl ruce nad hlavu a neviděl jsem, co to sakra drží v ruce. Ustoupil jsem od něj na bezpečnější vzdálenost a jen čekal, co se bude teď dít dál. Itachi na něj vražedně a odhodlaně mířil svoji zbraní.
,,Odhoď tu zbraň." procedil skrz zuby Itachi. Chlap naproti němu se na něj smál.
,,Nedělá mi problém tě zastřelit. Takže odhoď tu zbraň." hrozil Itachi a vypadal naprosto odhodlaný ho ve vteřině zabít.
,,Mě taky ne." zasmál se ten psychouš a ruku, ve které stále držel pistol namířil na Itachiho. Než Itachi stačil jakkoliv zareagovat ozval se výstřel a Itachi se tvrdým pádem na kolena skácel.
,,Itachi!" vyjekl jsem se a okamžitě se rozeběhl k němu.
,,Teď ty!" zařval na mě a zamířil na mě. Zastavil jsem se a jen zavřel oči v očekávání rány, která mě v tom lepším případě zabije rychle. Ozvala se rána, ale já necítil vůbec nic. Otevřel jsem oči a uviděl Itachiho, který se sotva držel při vědomí a jeho pistol měl namířenou na útočníka. Ten už ve své ruce zbraň nesvíral. Sesunul se k zemi a nehybně zůstal ležet. Asi jsem si vůbec neuvědomoval, že je ten kluk s největší pravděpodobností mrtvý. Jediné, co mě teď zajímalo, byl Itachi. Přiběhl jsem k němu a klekl si naproti, zatímco jsem se díval na jeho krvavé břicho. V jedné ruce stále držel svou zbraň a druhou dlaní od krve mě pohladil po vlasech.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě.
,,Já? Itachi, vždyť ty krvácíš. Tak hrozně moc." vzlykal jsem a nenamáhal se to skrývat. Byl jsem vyděšený.
,,Zavolám hned sanitku, vydrž, Itachi." brečel jsem jak malý kluk.
,,To nic není, jsem doktor, věř mi." pomalu a těžce sasýpal. Bylo vidět, že už blouzní z ohromné ztráty krve.
,,Ruce vzhůru, odhoďte zbraně a hezky pomalu!" přiběhlo k nám asi šest policajtů a mířící na nás zbraněmi.
,,Prosím, zavolejte sanitku! Je postřelený!" zaječel jsem na ně.
,,Odhoďte zbraně! Ruce nahoru!" řvali jen. Dal jsem ruce nahoru a Itachi udělal to samé.
,,Prosím." vzlykal jsem.
,,Pomozte mu, prosím." křičel jsem na ně zpátky. Najednou Itachi začal zvracet krev.
,,Proboha! Dělejte kurva něco!" řval jsem a snažil se podepřít Itachiho, který ztrácel vědomí. Pustil svou pistoli a teprve pak k nám velmi opatrně přišli policajti. Jeden nás zblízka zkontroloval, jeden kontroloval kluka ležícího opodál a ostatní na nás prostě jen pořád mířili.
,,Hele ten kluk je mrtvej." zaslechl jsem.
,,Tenhle bude za chvíli taky, musí hned do nemocnice." řekl ten, který kontroloval Itachiho.