Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

17.

Deidara - normálně
Itachi - tučně

Seděl jsem na posteli a rovnal si své věci do sportovní tašky, se kterou jsem sem přišel.
,,Co to děláš?" vyrušil mě Itachiho hluboký hlas ode dveří.
,,Balím si." odvětil jsem stručně.
,,Proč?" opřel se o zeď vedle postele a očima mě skenoval.
,,Protože odcházím." povzdychl jsem si zničeně.
,,A to proč?" zeptal se, aniž by změnil výraz svého obličeje.
,,Nemůžu vám takhle ubližovat. Nechci." vysvětlil jsem.
,,O čem to mluvíš, vždyť se nikomu nic nestalo." přivřel oči.
,,Ale mohlo. A taky může. Sám to moc dobře víš." argumentoval jsem.
,,Je to má vina. Odteď si vás budu lépe hlídat. Ochráním vás oba." pohlédl mi zpříma do očí a já najednou pocítil nával tepla.
,,Itachi, to nejde. Hidan je vážně idiot, nezastaví se před ničím." zatřásl jsem hlavou, abych odehnal ten pocit neuvěřitelného bezpečí při pohledu do jeho uhlových upřímných očí.
,,Kam chceš jít, Dei?" založil si ruce na hruď.
,,To ještě nevím. Možná zkusím rodiče." odpověděl jsem, ale sám jsem své odpovědi nevěřil.
,,Tomu sám nevěříš. Zůstaň tady. Postarám se o tebe, slibuju." lehce zvedl koutky rtů.
,,Proč to děláš? Vůbec mě neznáš." zeptal jsem se ho.

Jen jsem se na něj mlčky díval. Nemá důvod mi věřit. Nemusí mi věřit.
,,Jestli sis chtěl jen vylepšit karmu, tak myslím, že už to stačilo. A navíc mám pocit, že ani Sasuke není nadšený z mé přítomnosti. Přeci jen jsem pro něj někdo cizí. Vlastně stejně tak i pro tebe." nepřestával sypat argumenty.
,,Chci ti jen pomoct." konstatoval jsem.
,,Ale proč? Proč se se mnou zahazuješ?" zvýšil trochu hlas. Přešel jsem k němu a jemně ho vzal jednou rukou za dlaň a druhou ruku mi přiložil na tvář. Zavřel jsem oči a přitiskl jsem své rty na ty jeho. Chvilku jsem tak setrval. Jeho dlaň jsem pustil, abych prsty mohl prohrábnout jeho dlouhé blonďaté vlasy. Jsou tak hebké. Podobně jako jeho měkké rty. Po chvilce jsem se od něho odtáhl a pohlédl na jeho lehce červenou tvář. Teď už snad bude chvilku mlčet.


Co to sakra bylo?! Prsty jsem si přejel po svých rtech, na kterých jsem stále cítil ty jeho. Tak krásně voněl. Byly to jeho vlasy? Možná.
,,Zůstaneš tady." řekl. Neznělo to jako rozkaz, nýbrž žádost, které se neodporuje. Vlastně jsem nic namítat nedokázal.
,,Aaaaaah, příště si aspoň zavřete dveře, nebo můžu být svědkem taky něčeho horšího!" ozval se pohoršený hlas Sasukeho z obýváku. Stiskl jsem čelisti silně k sobě a mé tváře pravděpodobně nabraly červenější odstín. Nechtěj, abych řekl, při čem jsem tě načapal já, ty spratku! Jak já ho nesnáším. Itachi mi ukazováčkem zvedl bradu a svůj pohled jsem ze země tedy zvedl na jeho tvář.
,,Co si dáš k večeři?" zeptal se jako by se nic nestalo.
,,Já bych si dal pizzu, niisan!" ozval se opět to Uchihovic děcko z obýváku.

Tak se nám to začíná trošku rozjíždět ^^ doufám, že se díl líbil!