Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

2.

Deidara - normálně

Itachi - tučně

Přišel jsem po celodenní šichtě domů.

,,Hidane?" zavolal jsem do bytu, ale neozval se. Asi ještě není doma. Vybalil jsem nákup, uvařil a šel i lehnout. Byl jsem vážně unavený a zítra jdu taky na celý den, tak se potřebuju dobře vyspat. Zítra bude určitě zase narváno. Alespoň že tam se mnou bude Sasori. S ním je vždycky sranda. Chtěl jsem mu ještě napsat zprávu, ale už jsem byl zachumlaný v peřinách a mobil jsem nikde po ruce neměl. Napíšu mu ráno.

Vstal jsem a šel i udělat kafe.
,,Ahoj, Niisan." ozvalo se za mnou.

,,Sasuke! Co tady děláš?" protřel jsem si oči.

,,Zase se tu schováváš před rodičema?" optal jsem se.

,,Hm" přikývl.

,,Sasuke, ale já tě nemůžu hlídat. Mám noční." odvětil jsem mu.

,,Niisan, jsem dospělý." protočil očima.

,,Dospělý muž se neschovává před rodičema." usmál jsem se na něj.

,,No jo furt." povzdychl si. Lehce jsem ho ťuknul do čela.

,,Nepodpal to tu. Já za chvilku budu už muset jít. Vrátím se ráno." řekl jsem mu, zatímco si znuděně lehal na gauč k televizi. Udělal jsem si kafe, vysprchoval se, oblékl, připravil si věci a vyrazil do práce. Pracuju v nemocnici, která je blízko mého bytu, takže většinou chodím pěšky. Navíc se rád procházím. Vyčistí to člověku hlavu, když odchází z práce.

Vzbudil mě rámus z chodby.
,,Hidane?" řekl jsem rozespale.
,,Jsi to ty, Hidane?" nikdo se neozval a tak jsem vstal a šel se podívat.
,,Ahoj, lásko." řekl mi Hidan, který momentálně seděl na zemi a snažil se zout si boty.
,,Ty jsi pil?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal.
,,Víš, že tě miluju?" podíval se na mě Hidan. Já se na něj díval se znechucením. Vážně ho takhle nenávidím. Otočil jsem se a chystal se zmizet v ložnici, ale Hidan mě chytil za ruku a přirazil na zeď.
,,Hidane, to bolí! Pusť mě!" snažil jsem se ho od sebe nějakým způsobem dostat.
,,Teď budeš hodnej blonďáček. Nebudeš křičet a budeš pěkně držet." řekl slizce a olízl mi tvář.

,,Hidane, přestaň!" zvýšil jsem na něj hlas.
,,Buď zticha!" oplatil mi a rukou mě začal škrtit.

,,Hidane.....pusť!" díval jsem se mu do očí.

,,Nemůžu dý...dýchat! Pusť!" nemohl jsem se nadechnout. Cítil jsem se bez síly. Po chvilce jsem už neměl ani sílu se bránit. Ruce se mi sesunuly podél těla a víčka se začala zavírat.

,,Dobrý večer, senpai." pozdravil jsem staršího kolegu na přijmu.

,,Ah, Itachi. Máš se dneska dobře?" usmál se na mě.

,,Výborně. Jak to tu jde? Něco vážného?" optal jsem se ho.

,,Dneska je klid. Snad ti to vydrží i na noční." řekl mi.

,,Že by ticho před bouří?" usmál jsem se sám pro sebe.

,,Nepřivolávej to." zamračil se na mě.
,,Jděte domů se vyspat, já to tu zvládnu." řekl jsem mu.

,,Dobře díky. Kdyby něco, tak ostatní pobíhají někde po nemocnici." řekl mi na rozloučenou.
,,Děkuju." zasmál jsem se jeho velmi užitečné informaci.