Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

22.

Deidara - normálně
Itachi - tučně

,,Dei?" pootevřel dveře Itachi.
,,Co chceš?" štěkl jsem po něm vztekle.
,,Chci si o tom promluvit." povzdychl si.
,,Tak mluv." řekl jsem stále naštvaně.
,,Dei." začal a posadil se na postel, ve které jsem ležel.
,,Když já nevím, co bys ohledně toho rád věděl." značně tápal.
,,Kolik jich bylo?" pomohl jsem mu.
,,Dohromady čtyři. Muž, pak dvě dívky a ty." odpověděl okamžitě.
,,To se k tobě nebály jít? Myslím ty holky." zajímal jsem se.
,,Ani ne. Člověk prostě moc na výběr nemá, sám to víš. A asi vycítily, že jim ode mě nebezpečí nehrozí." usmál se na mě.
,,Všechny jsi potkal v nemocnici?" zeptal jsem se.
,,Ano." odvětil krátce.
,,Jak dlouho tu byly?" ptal jsem se dál.
,,Tři týdny obě." řekl jen.
,,Tak to jsem tu dost přesčas." řekl jsem a Itachi se tomu zasmál.
,,A ten muž?" zvedl jsem k Itachimu pohled.
,,Dva měsíce." odpověděl.
,,Co se stalo?" zeptal jsem se přímo.
,,Měl drogově závislého přítele. To asi jako vysvětlení stačí, ne?" podíval se na mě.
,,Hm." pokývl jsem.
,,Co je s ním teď?" ptal jsem se dál. Itachi si dlouze povzdychl.
,,Je mrtvý." odpověděl po chvíli ticha. Vyvalil jsem oči.
,,Dei, každý nemá zrovna štěstí a i když si můžeš myslet, že je to to nejhorší co se ti mohlo stát, tak to tak není. Máš štěstí, že máš Sasoriho a máš odvahu, že jsi odešel od Hidana. To je tvoje největší štěstí." řekl mi.
,,A-Ale co se mu stalo?" nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel.
,,Je pravda, že jsem do něj byl zamilovaný. Ale zapletl se do hodně špatných věcí a zahrával si s něčím, před čím jsem ho ochránit nemohl. Nevěděl jsem o něm spoustu věcí. Uměl si zahrávat i se mnou a hrál, že mě taky miluje. Pak ale ukradl spousty mých peněz a utekl. O pár dnů později ho našli v parku. Předávkoval se." vysvětlil zdánlivě klidně.
,,Itachi, to mě moc mrzí." hlesl jsem provinile.
,,To nic." usmál se a dal mi pusu do vlasů.

,,Takže tohle znamenal ten Sasukeho výlev?" zeptal se mě s lítostí v očích. Částečně ano.
,,Jo, Sasuke ho měl rád." usmál jsem se na něj.
,,A...mezi námi...chci říct..." zakoktal rozpačitě.
,,Mezi námi je to jiný." řekl jsem mu rozhodně.
,,T-Takže my s-spolu chodíme?" zeptal se s rudou tváří.
,,No, Dei, -" chtěl jsem mu odpovědět, ale začal mi zvonit mobil. Zvedl jsem to a vyslechl si v krátkosti kolegu z nemocnice.
,,Promiň, promluvíme si o tom později, musím do nemocnice." omluvil jsem se a šel se upravit, obléct a vyrazil do nemocnice.