Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

16.

Deidara - normálně
Itachi - tučně

Seděl jsem v kuchyni s hlavou v dlaních a přemýšlel jsem o téhle debilní situaci. Opravdu se to děje? Je to kvůli mě. To já za to můžu. Z mých myšlenek mě probralo cvaknutí dveří. Vyděšeně jsem hleděl přímo před sebe do chodby, kde jsem očekával příchod dané osoby. Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu někdy tak šťastný, že uvidím toho malého černovlasého spratka. Mé nadšení vystřídal vztek.
,,Kdes ksakru byl?" praštil jsem rukou do stolu.
,,Co ječíš?" hodil po mě otrávený výraz.
,,Kde jsi sakra byl, jsem se ptal!" přriskočil jsem k němu a chytil ho za límec košile.
,,U-Uklidni se!" zazněl jeho vykolejený hlas.
,,Jak mám být asi v klidu?! Víš, jak se o tebe Itachi bál? Chtěl jít na policii! Kdes proboha byl? Proč máš vypnutý mobil? To seš vážně tak nezodpovědný idiot?!" rozkřičel jsem se, ale ve skutečnosti jsem byl rád, že je v pořádku.
,,I-Itachi si toho všimnul? Myslel jsem si, že bude v práci. J-já...byl jsem u kamaráda a usnuli jsme u filmu. Mobil se mi vybil." začal se vymlouvat.
,,Tyhle blbosti si nech pro Itachiho! Mě je úplně jedno s kým zasouváš, jasný? Jen o sobě budeš dávat vědět, jasný? Je ti to jasný?" zatřásl jsem s ním.
,,Teď mi jdi z očí." pustil jsem ho a Sasuke okamžitě zalezl do pokoje.

,,Itachi-san. Váš telefon." usmála se na mě sestřička, která se mnou byla na příjmu.
,,Děkuji." převzal jsem si od ní svůj mobil.
,,Ano?" přijal jsem okamžitě hovor.
,,Itachi? Itachi, Sasuke je v pořádku doma. Nemusíš mít strach." ozval se Deidara do mobilu.
,,Vážně? Hele, za chvilku končím, tak budu hned doma, zatím." ukončil jsem hovor a dlouze si oddechl. Musím na ně dávat větší pozor. Rychle jsem dodělal rozdělanou práci a vyrazil domů. Cestu domů jsem vlastně běžel. Chtěl jsem se co nejrychleji přesvědčit na vlastní oči, že je Sasuke přece jen v pořádku. Vešel jsem do bytu a rovnou zamířil do Sasukeho pokoje.
,,Sasuke! Bál jsem se o tebe." oddechl jsem si, když jsem ho spatřil rozvaleného na posteli.
,,Niisan!" zvedl se a provinile se na mě podíval.
,,Kde jsi byl celou noc?" zeptal jsem se hned.
,,Promiň, nějak jsem se zapomněl u Sakury." pousmál se.
,,Vážně? Tak to by tě mohlo zajímat, že Sakura už par dní je u své nemocné babičky. To sis nevšiml, že nechodí do školy, nebo tam taky nechodíš?" obořil jsem se na něj. Překvapením se mu rozšířily zorničky.
,,N-no my nejsme ve stejný třídě, takže-" začal.
,,Takže si nevšimneš, že tvoje holka je několik dní pryč?" pozvedl jsem obočí. Sklopil pohled.
,,Sasuke, ty s ní už nechodíš?" zajímal jsem se. Zavrtěl hlavou.
,,Nebudu tě tu zpovídat." povzdychl jsem si.
,,Ale příště chci vědět předem, že někde přespíš." řekl jsem mu už relativně klidně.
,,Je to kvůli němu?" zarazil mě Sasukeho hlas ve dveřích. Nechápavě jsem se na něj otočil.
,,To, že se tak bojíš." vysvětlil.
,,Kvůli komu?" zamračil jsem se.
,,Kvůli tomu Deidarovýmu psychopatovi." zadíval se na mě.
,,Jak o tom víš?" zajímal jsem se.
,,Četl jsem ten spis pro Shisuie." přiznal se mi.
,,Tak poslouchej. Před Deidarou o tom mlč, dobře? A ty si dávej větší pozor, dokud se to nevyřeší. Na sebe, na kamarády, i na Deidaru." promluvil jsem k němu a Sasuke chápavě přikývl.