Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

39.

Itachi - tučně
Deidara - normálně

Dlouho jsme si jen tak povídali a pili. Vztek z toho, že se tři roky vůbec neozval byl postupně menší a menší. Vyprávěl mi o tom, co v posledních třech letech zažil a krásně se na mě usmíval. Vpletl jsem svou ruku do jeho vlasů a přitáhl si ho do polibku. Bylo mi úplně jedno, jak se na nás teď asi všichni okolo dívají. Normálně bych to takhle na veřejnosti asi nedělal, ale měl jsem toho alkoholu už vážně hodně.
,,Itachi." zašeptal, když jsem se od něj odtáhl na pár centimetrů. Znovu jsem si ho přitáhl, ale on mě svou rukou zastavil v pohybu.
,,Nechceš na nějaké méně rušné místo?" usmál se.
,,Můžeme ke mně." pokrčil jsem rameny.
,,Vlastně proč ne." přikývl po chvilce přemýšlení. Zvedli jsme se k odchodu. Podíval jsem se k místu, kde seděli mí společníci, se kterými jsem vlastně celý večer nebyl. Shisui seděl s podepřenou hlavou u stolu a Kakashi zrovna vstal a nejistým krokem se vydal směrem k nám. Pověsil se na mě a já musel dva kroky couvnout, abych udržel rovnováhu. Jakto že se takhle hrozně opili? Taky jsem měl už dost, ale pořád jsem dokázal normálně fungovat.
,,Itachi." začal opilým hlasem Kakashi.
,,Co bys řekl na druhý kolo dneska? Já bych si dal říct." zamrkal na mě. Bez jakékoliv reakce jsem se podíval na Deidaru. Okamžitě mu zmizel úsměv z tváře, otočil se a naštvaně odešel. Posadil jsem Kakashiho na místo, kde jsem ještě před chvíli seděl já a rychlým krokem se vydal za Deidarou.
,,Dei!" zavolal jsem na něj na ulici před podnikem, ze kterého jsme zrovna vyšli.
,,Nech mě být." řekl jen a šel dál. Dohnal jsem ho a chytil ho za ruku. Otočil se a strčil do mě.
,,Ptal jsem se tě, jestli někoho máš!" vysvětlil své rozčílení.
,,Ale my spolu nejsme." zasmál jsem se. Deidara si založil ruce na hrudi a nevěřícně se na mě podíval. Povzdychl jsem si.
,,Občas spolu spíme, ale žádný city v tom nejsou ani z jedné strany." začal jsem vysvětlovat, ale on mě nenechal ani domluvit a zase se otočil k odchodu.
,,Co jsem podle tebe měl jako dělat! Tys odešel ode mě a tři roky ses vůbec neozval! Měl jsem prostě jen čekat s vidinou, že se možná jednou náhodou potkáme?!" naštval jsem se.
,,Já na tebe aspoň takhle rychle nezapomněl." otočil se zpátky na mě.
,,Já na tebe nezapomněl. Ale tohle setkání je náhoda. Plánoval jsi se vůbec někdy ozvat? Kdyby nevznikla tahle náhoda, nemuseli jsme se potkat další tři, pět, deset let a možná taky nikdy! Měl jsem podle tebe čekat až se smiluješ a laskavě za mnou přijdeš?" měl jsem vážně obrovský vztek.

Bouchly dveře a já viděl, jak směrem k nám jde Gaara a Sasori. Když Sasori slyšel kousek hádky, snažil se uklidnit Gaaru a přimět ho se do konfliktu nemíchat.
,,Neříkej mi, že tys nikoho za celou dobu neměl." podíval se na mě podezřívavě Itachi. Letmo jsem se podíval na Gaaru.
,,Neměl. Vždycky, když už mělo na něco dojít, myslel jsem na tebe a nešlo to." přiznal jsem mu a vlastně i Gaarovi.
,,Proč ses teda neozval?" obořil se na mě Itachi.
,,Bál jsem se toho! Přesně tohohle! To, že já v hlavě pořád žiju tebou, ale ty už máš svůj vlastní život s někým jiným! Potřeboval jsem se sebrat a chtěl jsem být pro tebe rovnocenným partnerem a ne jen aby ses o mně pořád jen bál a staral. Proto jsem musel na nějaký čas odejít!" vztekal jsem se taky.
,,Jak jsem to měl asi vědět! Zrovna mě pustili z nemocnice po tom , co na nás tvůj psychopatickej ex poslal magory s pistolema a mě málem zabil. A tys tam přišel a přímo tam ses se mnou rozešel. Říkal jsi, že miluješ Hidana a nechceš být se mnou, tak sakra jak jinak jsem si to měl vyložit?! Já čekal dost dlouho, Deidaro. Rok jsem prakticky nechodil z práce domů, protože jsem tam vždycky viděl tebe. Cos ale jako čekal víc? Že se náhodou potkáme za několik let a oba si padneme do náruče, protože jsme čekali jen na ten náhodný den? Jsi vážně naivní. Snažil jsem se na tebe zapomenout různými cestami, prostě jsem do konce života nechtěl žít v tom zklamání." vyřval se na mě Itachi. Upřímně jsem ho nikdy neviděl tak naštvanýho a jeho výlev asi umocnilo množství alkoholu.
,,Asi jsme to oba posrali." řekl jsem a otočil se k odchodu. Mám toho dost, jdu prostě domů. Itachi mě silně chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.
,,Kam si myslíš, že jdeš? Už si tě takhle podruhé utéct nenechám." šeptl mi Itachi do vlasů.