Nový začátek [HiDei/ItaDei FF]

11.

Deidara-normálně
Itachi - tučně

Probudil jsem se dost pozdě, takže jsem  předpokládal, že tu už budu sám. Spletl jsem se. Vešel jsem do kuchyně, kde se u stolu rozvaloval ten malej černovlasej ďábel.
,,Princezna konečně vstala?" hodil po mě znuděný výraz.
,,Itachi už je pryč?" zeptal jsem se ignorujíc předchozí poznámku o princezně.
,,Už dávno. Připravil ti snídani." podstrčil mi talíř k místu u stolu, kam jsem se rozhodl posadit.
,,Spíš z toho bude ale oběd." zašklebil se na mě a ukázal na hodiny na stěně.
,,Potřeboval jsi pomoc vypravit se do školy?" oplatil jsem mu. Jen po mě hodil naštvaný výraz.
,,Nebo proč teď nejsi ve škole?" povytáhl jsem obočí.
,,Nejsi moje máma, tak mě přestaň zpovídat." zvýšil hlas.
,,Itachiho by taky jistě zajímalo, proč tam právě nejsi." ukázal jsem na svůj mobil.
,,Tss." zamračil se a odešel na gauč k televizi. Po snídani jsem umyl nádobí a šel se do koupelny trochu upravit a převléct. Když jsem procházel zpět do mého prozatímního pokoje, zastavil mě hlas mladšího Uchihy.
,,Ty s bráchou chodíš?" podíval se na mě zaujatě.
,,Proč tě to zajímá?" odpověděl jsem mu na otázku otázkou.
,,No nechci mít za švagra zrovna někoho takovýho jako tebe." zašklebil se.
,,Nápodobně." hlesl jsem potichu.
,,Ne, nechodíme spolu." řekl jsem o něco hlasitěji.
,,Ale chtěl bys co?" pozvedl obočí.
,,Jak si na to přišel, prosím tebe?" odvětil jsem ironicky.
,,Je to na tobě vidět. I to že jsi teplej i to že po něm jedeš." pokrčil rameny a opět se začal věnovat pořadu v televizi. Povzdychl jsem si a odešel do Itachiho pokoje.
,,Hej, blondýno! Tys psal Itachimu, že nejsem ve škole?" zařval na mě přes půlku bytu.
,,Ne, takový potřeby fakt nemám." odvětil jsem. Vzal jsem si peněženku, mobil a klíče a rozhodl se jít za Sasorim.
,,Jdu pryč." řekl jsem jen a vypadl z bytu.

Hned, jak jsem přišel do práce, mě zastavila sestřička s tím, že na mě kdosi čeká na recepci.
,,Hned tam budu." řekl jsem a šel se převléct. Asi po deseti minutách jsem se vydal na recepci. K mému nemalému překvapení tam stál vysoký šedovlasý muž, se kterým jsem se již potkat nechtěl. Maximálně u soudu. Chvilku jsme stáli před recepcí a jen se na sebe dívali. Když chvíli nic neříkal, pokynul jsem mu rukou k odlehlejší chodbě a on k ní okamžitě zamířil. Hned, jak jsme osaměli, přirazil mě ke zdi a rukama mě chytil za plášť pod krkem.
,,Tak spratek z bohatý rodiny si myslí, že může mít cokoliv a kohokoliv, hm?" promluvil na mě.
,,Uchihovic děcko." procedil skrz zuby. Takže si o mně něco zjišťoval. Nechal jsem ho se držet mého pláště, jen jsem ho probodával chladným pohledem.
,,Kde je Deidara?" zamlel se mnou a znovu mě tvrdě přirazil ke stěně.
,,Měl bys odejít." řekl jsem klidným tónem hlasu.
,,Nemysli si, že to jen tak skončí. Možná bych se mohl podívat na nějakého tvého blízkého, co říkáš?" slizce se usmál. Hned mi to došlo. Sasuke! Snažil jsem se zůstat klidný a nedat nic najevo. O trochu rychleji jsem ale začal dýchat. Nejradši bych ho na místě zabil jen protože na Sasukeho pomyslel.
,,Uvidíme, kdo se bude smát naposled." pustil mě a odešel. Chvíli jsem tam jen nehybně stál a díval se na místo, kde před chvíli stál. Pak jsem vytáhl mobil a rychle vyťukal zprávu Sasukemu.

,Kde jsi?'

Odeslal jsem. Na odpověď jsem nečekal dlouho.

,Ve škole.'

Oddechl jsem si a začal se věnovat své práci.