Ona a já

7.

Jsem z Thea Rileyho tak moc vyvedená z míry, že cestou do učebny vrazím na chodbě do Chris Whiteové. Zmateně se na mě obrátí tak prudce, že mě její krátké vlasy švihnou do obličeje. Zamrkám a potlačím chuť prsknou, protože mám podivný pocit, že jsem její platinové mikádo nejspíš i ochutnala.

 ,,Ach, Deedee," je všechno, co řekne, tón, jakým to vyslovila, ovšem úplně stačí, aby se její kamarádi pobaveně zašklebili.

 Rychle zauvažuju, jestli mi stojí za to, abych se na ni utrhla rovnou. Pokud někdo ví, jestli v celé té záležitosti s Theem figuruje Sam, bude to ona, jelikož pokud v něčem figuruje Sam, pak u toho Chris jednoznačně nesmí chybět.

 Už už se nadechuju, abych svou otázku vyslovila, ale v tom se vedle ní vyjeví samotný Sam Milton a obejme ji kolem ramen jednou rukou, zatímco tou druhou si z hlavy sundá snapback a odhalí tak kštici hnědých vlasů. 

 ,,Deedee," zvolá poté, co se natáhne a vlepí Chris pusu na tvář, ,,přišly jste si s Victorií pokecat?"

 V jeden moment udělám tři věci - přešlápnu, zrudnu a vztekle zatnu pěsti. Mimo jiné se mi na jazyk taky dere věta: ,,Jmenuje se Vivien, imbecile." Na poslední chvíli mi dojde, že by mi to moc nepomohlo, a tak jenom protočím očima.

 ,,Děláš si srandu?" zeptám se ho a povytáhnu na něj obočí. ,,Kdo by dobrovolně kohokoliv nutil -ať už někoho imaginárního nebo ne - aby se s váma bavil? Mysli si o mě, že jsem magor, ale dokonce i já mám svoje hranice."

 Podívám se na Chris a ušklíbnu se, když si všimnu její výrazné růžové manikúry. Má ji tak dlouhou, že by si prsty pravděpodobně mohla namáčet do inkousty a psát jimi dopisy. ,,Hezký nehty, Chris," pronesu a ona k nim zachmuřeně sklopí zrak. Snaží se v mých slovech najít urážku, očividně ale marně. Sam protočí očima, jako by dokonce i on věděl, že jeho přítelkyně nepatří k nejchytřejším, a jeho modré oči se na chvilku setkají s těmi mými. 

 Ten pohled trvá o něco déle, než by měl. Vysílá ke mně nejasný signál, který by mohl znamenat dvě věci.

 Zaprvé - já si to taky všechno pamatuju. Všechno.

Zadruhé - klidně tě zničím, aniž by sis to uvědomila.

 Sklopím zrak ke svým nohám, protáhnu se kolem skupiny a vejdu do naší kmenové třídy.

Během první, druhé i třetí hodiny, které máme v téže třídě, probodávám záda Chris, jako by mi snad mohly dát odpověď na všechny mé otázky. Ani ona, ani Sam mi ovšem nevěnují nijak zvláštní pozornost, což je něco, co nemůžu popírat - mohlo by to ale znamenat jak to, že s Theem nemají nic společného, tak to, že s ním mají společného všechno a jen se schválně snaží působit nenápadně.

Tak takhle jsem teda dopadla. Hotovej Sherlock Holmes.

Jelikož celé ráno jedu na autopilota a ztrácím se ve vlastní hlavě, překvapí mě, když se všichni mí spolužáci začnou zvedat a mířit ze třídy. Zamrkám a upřu zrak na Petera Whitea, který se zvedá naproti přes uličku ze své židle. Věnuje mi úsměv. ,,Matematika," vysvětlí a já chápavě přikývnu a popadnu svůj batoh. Na matematiku se přesouváme do třídy na druhé straně školy. Když se tahle místnost téměř vylidní, rozhlédnu se okolo sebe, jestli se někde neobjevila Vivien. Jenže mě čeká zklamání... totiž, spíš mě to trochu znepokojí. Marně si snažím vzpomenout, kdy naposledy se nedostavila na nějakou hodinu pana Foxe, když vyjdu na chodbu a zamířím směrem, kde je učebna matematiky.