Ona a já

27.

Z okna vedoucí do ulice pozoruji Thea, jak pomáhá G slézt z motorky, na které přijela, ačkoli o pomoc jeho kamarádka evidentně nestojí. Sundá si helmu a krátké černé vlasy se jí rozletí kolem hlavy. Theo zavrávorá, když mu helmu vrazí do náruče. Vidím, jak jí chlapec něco říká a ona zaletí očima přímo ke mně. Nezamávám jí,  přestože na mě civí docela dlouho. Ten pohled téměř vnímám pod kůží a i na tu dálku si nelze nevšimnout jejích výrazných černých stínů. Hledám Stevena, její Odraz, ale zdá se, že tu není.

A taky to vypadá, že je G pěkně naštvaná.

Theo ustane v mluvení a ona na mě přestane zírat, aby na něj upřela tak smrtící pohled, až mám chvíli obavu, že se Theo rozpustí, jako by ho polila kyselinou. Přemýšlím, jestli je tak naštvaná kvůli tomu, že mi Theo řekl o Stevenovi, ačkoliv netuším, proč by ji to tak rozzuřilo. Pozoruju je, jak se dohadují, aniž bych věděla o čem, a odvrátím zrak až v okamžiku, kdy se oba dva v jeden moment znovu podívají mým směrem. Neunikne mi Theův zvláštní výraz - skoro až zoufalý. Polly přede mě postaví rajčatovo-dýňový džus a když odejde, Theo a G konečně dorazí dovnitř.

Dívka má na sobě černou motorkářskou bundu a kalhoty. Krátké černé mikádo jí trčí do všech stran kvůli helmě, kterou měla na hlavě a kterou teď svírá v rukou Theo. Ten se na mě křečovitě usměje, což mě ani trochu neuklidní. Co se to tady zase odehrává?

,,Čau, Brooksová." G se sveze na místo naproti mně, čímž zasedne Theovi, který to beze slova přejde a posadí se vedle mě. Helmu přitom položí na kraj stolu a přišlápne Devonův deštník, který mám stále položený pod nohama. 

,,Ahoj." Postrčím k G sklenici s oranžovou tekutinou. ,,Tohle je pro tebe. Rajčatovo-dýňový džus."

,,Hnus," nakrčí G nos, když se pro skleničku natahuje. Pak roztáhne rty do úsměvu  - má na nich černou rtěnku, proto se nedovedu ubránit pocitu, že působí jako upírka. Napije se a udělá grimasu, která svědčí o tom, že džus je přesně tak nechutný, jak jsem si myslela. Pije ale dál.

,,Takže teď už jsi teda o něco víc v obraze," podotkne po pár vteřinách ticha, během kterých stačím postřehnout, jak se vedle mě Theo dívá do jednoho místa na zdi a nervózně těká prstem do stolu. ,,Asi už teda zvládneš přijmout informace a neomdlít přitom."

Protočím očima a hlavou mi proletí: Ne, teď místo omdlívání zvracím. Zeptej se Thea.

,,Kde máš Stevena?" zeptám se a G na mě pohlédne zpoza řas, které pomalu zanikají ve vrstvě těch černých stínů, co má na víčkách.

,,Ve škole," odpoví mi dívka a já překvapeně zamrkám, načež ona téměř líně polkne upitý džus, opře se o opěradlo sedačky a vysvětlí mi: ,,Chodí na vysokou. Totiž, přihlášená jsem tam já, na distanční studium, ale on  chodí na přednášky a dělá všechny ty práce a tak."

,,Ale vždyť..."

,,Je mu to k ničemu, protože je neviditelnej a ten titul pak dají stejně mně?" G pokrčí rameny. ,,Baví ho to." Zdá se, že nic víc k tomu dodat nechce, poté ale zvedne oči a zamrká na Thea: ,,Pořád lepší než to, co dělá Odraz tady Theodora, hm? Jsi si jistej, že ještě někoho neoplodnil?"

Vytřeštím oči. ,,To by vůbec bylo možný?" vypadne ze mě a při té představě se zděšeně podívám na Thea. Snad neexistuje reálná možnost, že se jednou Vivien zjeví s těhotenským břichem? Jenže proč vlastně ne? Jestli se stává reálnou, jestli z ní bude člověk...

Nikdo mi neodpoví, G jen pobaveně upíjí svůj džus a Theo dál zírá bokem, jako by se usilovně snažil něčemu vyhnout. Zmateně tam s nimi sedím a nemám tušení, proč se atmosféra mezi mnou a Theem tak napjala a proč tu vlastně G je, když to vypadá, že mi už ani jeden z nich nemá co říct. Proto se jich na to zeptám.