Ona a já

26.

Když dorazíme do D&C, uleví se mi, že je uvnitř jako vždy téměř prázdno. V jednom z boxů posedává pouze pár ve středních letech a popíjí kávu, nevěnuje nám ale přílišnou pozornost, když vejdeme. Nasahuju do nosu nasládlou vůni donutů a kávy a cítím se jako doma, když Thea vedu ke svému obvyklému místu. Žuhne sebou na sedačku naproti mně a probodne mě očima, když si sundávám bundu.

,,Co?" zarazím se. 

,,Příště vybírám místo já."

,,Líbí se ti tady," prohlásím a hodím po něm jídelním a nápojovým lístkem v jednom, jelikož jeho strohý obsah znám beztak nazpaměť. ,,Mám tě prokouklýho. Kávu možná nepiješ, ale hezky voní."

Na oko ostražitě mě pozoruje, ale převezme lístek a začte se do něj. Z kapsy už venku opět vylovil sluneční brýle a narazil si je na nos. Jsem z toho nesvá a přistihnu se, jak ho pozoruju několik dlouhých vteřin, během nichž si vybírá jídlo. Téměř si nevšimnu Polly, která jako by nic přistoupí k našemu stolu, přestože tu servírku nedělá - člověk si tu jídlo objednává u pultu, počká na něj a poté si ho sám odnese ke svému stolu. 

Polly ale ve svém velikém, načechraném svetru postává u našeho boxu a pokukuje, jak jinak, po Theovi. V ruce svírá bloček a propisku a na můj pozdrav reaguje polovičním kývnutím hlavy. Veškerá její pozornost se upírá na mého společníka, a tak počkám, až si objedná Theo, než promluvím já.

,,Mátový čaj," naporoučí si po pár vteřinách, kdy mu zřejmě dojde, že v nápojovém lístku nic jiného nevykouká, ,,a palačinky, prosím." Vrhne po Polly zářivým úsměvem a ta se na něj uculí zpátky, přičemž aniž by od něj odtrhla zrak, zapisuje si jeho objednávku do bloku. Nabudu přesvědčení, že kdyby si byla začala psát na vlastní ruku, ani by si toho nevšimla. Otevírám pusu, abych si sama také objednala, ale ona jen, již uprostřed otočky zpátky, zavolá přes rameno mým směrem: ,,Jeden čokoládový donut a latté, vím, Dee!"

Thea to pobaví a ona je zřejmě ráda, že se jí povedlo ho rozesmát. Když si zpět za pultem všimne, že ji Theo i nadále pozoruje, malinko zrudne. Protočím očima a rozhodnu se to raději nekomentovat.

,,Můžeš si sundat ty brýle?" zeptám se mladíka místo toho a pod nohy si mezitím snažím nějak poskládat Devonům příliš velký deštník.

Theo se rozvalí na červené sedačce, bundu si nechá na sobě a zakření se. ,,Jsem radši, když je mám, protože lidi pak tolik-"

,,Nezíraj," doplním a mávnu rukou. ,,Já vím, už jsi říkal. Jenomže tady skoro nikdo není a já se z toho asi zblázním."

Zaváhá, ale nakonec je s pokrčením ramen složí a položí na stůl vedle solničky. ,,Dobře."

Nejsem si sama úplně jistá, kde se ve mně bere ta náhlá potřeba ty brýle rozdupat - možná je to proto, že když je Theo má, zmocní se mě skoro pocit, jako bych tu seděla s někým cizím. Když mu vidím do očí, připadá mi známý. Bezpečný.

Zarazí se a ruka mu vystřelí k obličeji. ,,Co je? Mám něco na nose?"

Chvatně zavrtím hlavou a sklopím oči k jídelnímu lístku, přestože si ho nehodlám prohlédnout. ,,Ne, v pohodě."

Periferně postřehnu, jak roztáhne rty do úsměvu, a rozhodnu se to ignorovat. Polly před nás vzápětí postaví naši objednávku, kterou stihla vyřídit až s obdivuhodnou rychlostí - ve tváři je trochu rudá, jako by opravdu utíkala, jen aby se mohla co nejdřív vrátit. Horká pára stoupající z Theova hrnku mu na chvíli zahalí obličej. Polly přede mě položí můj donut a latté, načež já ani nestačím překvapeně zamrkat a ještě jednou se podivit nad tím, že nás obsluhuje, ačkoliv tady žádná obsluha nefunguje.