Část 38

3.2K 244 3
                                    

Jedna jeho ruka se stále věnovala mým ústům, jejíž prsty jsem pečlivě olizoval a druhá ruka zavítala k jedné z bradavek. Chvíli kroužil okolo a pak ji stiskl mezi prsty, vůbec jsem nevěděl, že to semnou tolik hne. Škubl jsem sebou a začal být poněkud nervózní, ten pocit nervozity šel přímo od srdce, to jsem nikdy necítil. Tohle samý cítily i holky, kterým jsem šahal na prsa? Nebo to vnímají jinak. Za chvíli jsem se uvolnil a uklidnil. Chvílemi sevřel bradavku, až to štípavě zabolelo, ale nebylo to vyloženě nepříjemné, nechal jsem se dál. Opět ji stiskl o něco víc, až jsem to si to omylem vybil do jeho prstů, zakousnutí se do nich. Následoval perverzní úsměv. Prsty mi projel pod jazykem, vytáhl mi je z pusy a začal jimi pečovat i druhou bradavku. Bylo to při jejím mnutí jak trošku štiplavé, tak zároveň chladivé a příjemné. Druhou olizoval jazykem, což bylo ještě lepší, než nasliněné prsty. Zakousl se do ní, škubl jsem sebou, jelikož to tu bolelo docela dost. Trochu povolil stisk. Tělem mi proudilo teplo, nebo spíš jaká si vřelost. Už jsem něco podobného cítil, když jsem to dělal s nějakou holkou, ale tohle bylo intenzivnější. Byl jsem nadržený a potřeboval to nějak ventilovat, dal jsem mu ruce okolo zad a zlehka do nich zarýval nehty.

...

Přestal a začal se sápat po tepacích, které jsem měl na sobě. Strčil pod ně jednu ruku a bez dalších okolků mi začal honit. Následovalo další škubnutí tělem, ale když jsem se smířil i s tímhle, začal jsem se mu hlasitými výdechy sundávat tričko. Nešlo mi to perfektně, ale nakonec se mi povedlo mu tričko sundat až po ruce, kde mi pomohl a sundal si ho úplně. Navyšoval tempo a po nějaké době jsem věděl, že za chvíli budu. Vystříkal jsem se mu na břicho a v tu chvíli si začal připadat dost trapně. Dal jsem si ruku před pusu a snažil se s tím nějak srovnat. „Copak? Snad se nestydíš," zasmál se. „Ne...," zamručel jsem. „Achjo... Já ti vyhoním a ty máš stejně blbou náladu." „Ne, já jen... nechtěl jsem se udělat na tebe." „A kam jinam?" smál se, což mi přišlo vážně ironický. „Já nevím... je mi je blbí, že jsem tě nevaroval, že už budu." „Mě to nevadí," vrhl se mi na rty a začal mě líbat. Zase jsem sebou trhl. „Co sebou furt šiješ?" zasmál se a mě už ten jeho smích přiváděl k šílenství. Proč se všemu směje? To jsem tak trapnej, nebo co? „Rozhodl ses se mnou nemluvit, nebo co? Hm... nevadí." Ne, že bych s ním nechtěl mluvit, jenže co v tahový situaci mám asi jako říkat! Chytil mě zase za bradavku a jednu z nich opět stiskl zuby. Potom co si s nimi hrál, byli hodně citlivé, takže jsem neubránil bolestnému sykotu. Tentokrát, moc stisk nepovolil a pokračoval dál. Začal jsem se vrtět a pohybem mě rozbolelo i tělo, nepořezanou rukou jsem se o něj zapřel. Konečně pustil... „Hádám, že ti to pro dnešek už asi stačí." Odtáhl se ode mě. Nic jsem mu na to neřekl. „Nemáš hlad?" „Jo... mám." „Dobře, nechal jsem ti kousek pizzy," šáhl po krabici. Myslel jsem si, že ji všechnu sežral a vlastně jsem nebyl tak daleko od pravdy, zbyl v ní poslední kousek. „Díky," byl jsem vděčný i za to a zakousl se. Mňam!

...

Dojedl jsem a lehl si, nějak mě to všechno unavilo, usnul jsem.

Probudil jsem se. Okolo mě bylo několik těl a já byl celý od krve. „Asi jsem to trochu přehnal..." Začal jsem přemýšlet o tom, jak se zbavím všech teď mrtvol. Sundal jsem z jednoho z nich košili, moje košile byla špinavá, jeho čistá a on mrtvý, takže... proč ne. Z kapsy u košile vypadly dvě cigára a zapalovač, vzal jsem ho a s úsměvem se na něj podíval. Už asi vím, jak se toho nepořádku zbavím. Hodil jsem košili na zem, abych nezašpinil i tuhle. Našel nějakou menší díru v zemi, naházel je tam a oblečení jedné holky jsem použil jako ručník, když jsem na sebe vylil trochu vody, co měli sebou v petce. Byl jsem umytý, takže jsem na sebe hodil košili toho chlapa, pobral všechny jejich věci a alkohol a zapalovačem to zapálil. Hodil jsem to do díry a odešel. Oheň škvařící jejich těla nepříjemně páchl a občas prskal. „Fuj...," vážně hrozný smrad. I když to není poprvé, co to cítím, tak si na to nikdy nezvyknu a bude mi to pořád smrdět.

SpolubydlícíKde žijí příběhy. Začni objevovat