Spolubydlící

Část 39

Svezl jsem se první autobusem, co jel. Ta hloupá košile načichla tím hnusným pachem pálících se těl, ale nikdo nemohl vědět co to je. Nemyslím si, že by někdo v autobusu pálil někdy těla, takže nemohly znát jeho původ, nemůžou znát ten pach.

...

Během jízdy autobusem košile docela dost vyčichla, aspoň že tak. Vystoupil jsem a šel ještě dva kilometry k internátu. To zabralo jen chviličku. Přišel jsem před dveře pokoje, vytáhl klíč z kapsy u „kalhot, nebylo zamknuto. Otevřel jsem dveře a vešel. I hned jsem si všiml toho divného chlapa, co minule doprovodil Hikaru do pokoje. „Co tu děláš?!" snažil jsem se to říct co možná nejvíc nepřátelsky. „Starám se o Hikaru... Na rozdíl od tebe." Na to jsem nemohl nic říct. „Nemáš co říct, že? Nechápu, jak jsi ho tu mohl nechat, když jsi na něj schopný žárlit." Že by to bylo tak moc při prvním setkání s tímhle chlapem poznat? „Do toho ti nic není... Už můžeš jít, postarám se o něj," podíval jsem se směrem k posteli, ve které ležel, abych se ujistil, že je v pořádku. Díky bohu spal, nechtěl bych, aby tenhle rozhovor slyšel. „Kdybych nepřišel, pravděpodobně by vykrvácel! Vážně mě posíláš pryč, když nejsi schopný se o něj postarat." „Zvládnu se o něj postarat!" zařval jsem přes celý pokoj a došlo mi, že jsem tím mohl probudit Hikaru. Otočil jsem se, ale on sebou vůbec nehnul. Buď je tak unavený, že ho to neprobudilo, nebo je mrtvý. Chvíli jsem se směrem k němu díval a pak mi to nedalo a šel jsem k němu. Ten idiot mi zatarasil cestu. „Dokaž mi, že se o něj postaráš, že ti na něm záleží," znělo to, jako výzva. Samozřejmě že mě to nabudilo, ale i přesto, jsem nevěděl, jak mu to dokázat a už mě vážně hodně štval. Snažil jsem se okolo něj projít, ale pokaždé mi zabránil. „Uhni!" „Ne," řekl to tak nadřazeně. Stiskl jsem ruku v pěst a chtěl mu vrazit, ale vyhnul se. „Jdi mi z cesty." „Dokaž to." „Koleduješ si...," jediný důvod proč jsem ho ještě nezabil je Hikaru, nazval ho svým přítelem. Nechci mu brát jeho přátele, ale jestli toho nenechá, tak se neudržím. „Dokaž to," řekl důrazněji než předtím a usmíval se. Je snad rád na hranici života a smrti, že se takhle tváří? „Jak ti to mám dokázat!" „Řekni mi, co k němu cítíš." Zarazil jsem se a přestal být naštvaný, musel jsem se nad tím pousmát. Nehledal jsem odpověď, věděl jsem přesně, co k němu cítím. S naprostým klidem jsem mu řekl: „Miluju ho," zadíval jsem se do země a musel se usmívat. Ve spojitosti s Hikaru ty slova nezněly všedně a obyčejně. Uslyšel jsem kroky, podíval jsem se vzhůru. Ustoupil z cesty. Hned jsem šel za Hikaru a díval se do jeho spící tváře. Jo, miluju ho, jsem si tím jistý. Pohladil jsem ho po tváři, abych věděl, že tenhle moment je skutečný. „Tak, už je čas, abych pomalu šel." Stoupl jsem si na nohy, abych konečně viděl, jak odchází a on nikde. Někdo mě najednou pleskl po zadku a trochu ho zmáčkl, lekl jsem se. „Hikaru se tak jako tak stejně nevzdám, ale kdybys měl někdy zájem si dát trojku... s Hikaru..., stačí říct. Jeho už nějak přesvědčíme." Pustil můj zadek a odešel z pokoje. Chvíli jsem zíral na dveře, ve kterých během pár sekund zmizel. Co to bylo? A jaká trojka. Počkat, udělat něco Hikaru? Zlehka jsem s ním zatřásl a pak ještě jednou, probudil se. „Keiji?" byl zmatená, že mě vidí. „Jsi v pořádku?" „Jo jsem..., kde je Mark?" rozhlížel se po místnosti. „Už musel odejít." „Aha." Stále byl hodně rozespalý. „Jak ti je?" „Jde to...," pomalu se začal zvedat z postele. Z hrudníku mu spadla peřina a teprve teď jsem zjistil, jak na tom je. Obvazy měl především na krku a ramenech, ale hruď a ruka nebyla výjimkou. „Je mi to tak líto," objal jsem ho, když jsem to všechno viděl. „Tys mi to přece neudělal," začal mě konejšivě hladit po vlasech.

Nejsem sjetá a ani nemocná, takže vím, že jsem vydala dva díly během jednoho dne, ale odjíždím teď na čtyři/pět dnů někam pryč a s wifi se tam můžu rovnou rozloučit. Takže tohle je něco jako moje omluva za několikadenní neaktivitu. 

Jinak bych chtěla vám všem moc poděkovat. Opravdu si vážím vašich hlasů a ani ve snu, by mě nenapadlo, že bude mít tenhle příběh takový úspěch. Mnohokrát vám děkuj.