Spolubydlící

Část 46

„Víš Hikaru," hodil mi ruku okolo krku, „ tady Keiji, je strašně majetnický a kazí tím veškerou zábavu." „Nejsem majetnický," vyjel po něm a tvářil se, jakoby ho každou chvíli měl zabít. „A dej z něj tu hnátu pryč," dodal. „Já pořád nevím, o co tu jde...," byl jsem z toho víc a víc zmatený. „Myslím, že to za chvíli pochopíš," dal ruku pryč a přesunul se ke Keijimu.

Kdyby tu nebyl Hikaru, tak slibuji, že ten egoistický idiot, Mark, už je mrtvý. Dal ruku pryč z krku Hikaru a začal se ke mně přibližovat. O co mu jde. Jde si pro výprask, nebo co. Klidně se s ním budu rvát. Byl už jen kousek ode mě, ruka se mi sama svírala v pěst. Když najednou,... z čista jasna... mě políbil a chytil za zadek. V tu chvíli jsem z toho překvapení nebyl schopný se ani pohnout a pěst se mi uvolnila. To byla ale velká chyba. Během té chvilky mě povalil na záda na podlahu a dral se mi pod oblečení. Rozepnul mi kalhoty a vytáhl mi ho z boxerek. Začal mi honit. Chtěl jsem ho odstrčit, ale šlo mu to tak dobře, že se namísto toho ozval z mých úst vzdech a nebyl jsem schopný pořádného pohybu. Potřeboval jsem další chvíli na vzpamatování. Mezitím ze mě sundával kalhoty a vyhrnul mi tričko.

S otevřenou pusou jsem koukal na to všechno co se dělo pod mojí postelí na zemi. „Em... Já se půjdu projít ven... Za pár hodin se vrátím," zasmál jsem se, i když jsem v tu chvíli myslel, že mi asi jebne. Bude lepší, když je tady nechám samotné, nechci toho být svědkem. Popravdě jsem ani nevěděl, že má Mark Keijiho rád. Myslel jsem si, že by se nejradši pozabíjeli, nebo alespoň tak vypadaly jejich vzájemné pohledy. Položil jsem tác vedle sebe a postavil se rychle na nohy. „Nikam nejdeš," oznámil mi a strhl mě za nimi na zem. „Sss...," sykl jsem bolestí po dopadu. „Nešahej na něj a mě taky nech bý... Ahh!" Keiji se jakoby probudil z transu a snažil se mě jakýmsi způsobem chránit, ale Mark ho umlčel prstem, který mu pronikl do jeho nitra. Bylo to dost dobře vidět, jelikož Keiji měl kalhoty do půl stehen a Mark náležitě a silně dělal pohyby rukou tam a zpět. No ty vole, tohle se v reálu nikdy nemůže stát, tohle nějaký velmi zvrhlý sen. Přitáhl si mě blíž ke Keijimu a z jeho pasu přelez na ten můj, ale trýznit Keijiho stále nepřestal. „Co se to děje?" ptal jsem se ho. Naklonil se mi k uchu: „Keiji by mě k tobě nikdy nepustil, tak jsem musel začít nejdřív s ním... Trochu ho zpacifikovat." Nejdřív s ním? Takže teď jsem na radě já! „Ale já s tímhle nemám nic společného!" „Ale máš. Přesněji jednu třetinu." Jednu třetinu? To jako plánuje trojku! „To nemyslíš vážně!" „Ale myslím..." „Nech... Ahh! Toho," řekl se vzdechy Keiji. Mark se zvedl od mého ucha, dal mu druhou rukou facku přes tvář a usmál se: „Takže jeden ti nestačí?" Chvíli na to Keiji hlasitě vzdychl a na momentík se prohnul v zádech. Hlasitě se nadechoval a vydechovala pusou a jeho oči byly přivřené. Vyděšeně jsem se podíval na Marka. Zase ten jeho děsivý úsměv. Začal mě líbat a jeho druhá ruka přejela k bradavkám, byly stále tak citlivé a rozbolavělé a on se mě očividně šetřit nehodlal. Mnul ji mezi prsty a občas zmáčkl. „Ne, to... to bolí," do koutků očí se mi hrnuly slzy, to se nedalo vydržet. Povolil a měl na ní chvíli položené prsty. I tohle dost bolelo, i když by spoustu lidí řeklo, že jen simuluji, bolelo to, vážně to bolelo. Až se zase někdy vyspím s nějakou holkou, slibuji, že k jejím bradavkám a celkově prsům, budu co nejněžnější. Tenhle typ bolesti může poznat jen někdo, komu jsou mačkány a mnuty dva dny po sobě, dlouho a silně. Nakonec nepřestal, jen mi dal chvíli na odpočinutí a pokračoval. „Nech Hik... Ahh... Ha... Ahh," ozval se znovu Keiji, ale chvíli na to se zase prudce propnuly jeho záda. I mně se z úst ozývaly vzdychy, ale ty byly z bolesti. „To vážně... bolí." „Já vím." Tak tohle mě vážně dostalo. Zajímá ho vůbec to, že jsem zraněný? Myslím, že momentálně té bolesti cítím víc než dost, jenže jsem nebyl schopný se hýbat. Na to bolest až příliš poutala moji pozornost.