Spolubydlící

Část 48

První z nás se vzpamatoval Keiji. Postavil se na čtyři, a pak na kolena. Z čela mu stékal pot a jeho tělo se třáslo, nedalo se, nevšimnou toho zvláštního pohledu. Podíval se na mě, usmál se, ale i hned na to následoval ten zvláštní pohled, kterým směřoval na Marka. Mark spal, nebo měl jen přivřené oči, nevím. Přišel k němu.

Podařilo se mi částečně se vzpamatovat. Podíval jsem se na Hikaru, ležel bezvládně na zemi, ale byl vzhůru. Věnoval jsem mu úsměv, ale v hlavě jsem měl jen jednu věc, jeden řekněme momentální cíl. Po kolenech jsem přišel k Markovi.

To co se stalo pak, asi nikdy nezapomenu, i když chápu, co k tomu Keijiho vedlo, pomstychtivost. Od toho momentu, to nebyla jen jedna normální kapitola mého života. Její konec bude jistě velmi speciální, myslím, že ojedinělý.

...

Keiji udělal Markovi to, co udělal on jemu a mě. Mark z toho byl očividně v šoku a následně se snažil bránit, ale Keiji neměl slitování. Mlčky a nehybně jsem to celé vleže sledoval.

...

Byl konec, trvalo to dost dlouho. Hlasitě oddechovali a já nevěděl co normálnějšího udělat, než jít do sprchy. „Sss...," sykl jsem při postavení se na nohy. Málem jsem se na nich neudržel, ale do koupelny jsem se zdárně dostal. Tohle poznamenalo nás všechny. Dostal jsem ze sebe Markovu nadílku. Začal jsem se sprchovat a vůbec nespěchal, takže jsem tam mohl přes tři čtvrtě hodiny strávit.

Vyšel jsem ven z koupelny a Mark už tam nebyl. „Keiji?" zavolal jsem, jelikož jsem ho taky neviděl. „No?" ozvalo se ponurým hlasem z kuchyně. Celý rozbolavělý jsem tam došel. Seděl oblečený na židli. „Chceš... můžeš jít do sprchy." „Hm...," souhlasně zamručel a zvedl se ze židle. Sykl... „Em...," zarazil jsem se, „vlastně nic." Radši jsem mlčel. Odešel do koupelny chvíli na to, se ozvala sprcha.

Omlouvám se. Vím, že je kratší než ostatní. Trochu se bojím, co na tuhle kapitolu budete říkat, ale vypadá to, že budu pořád víc a víc přitvrzovat. Doufám, že to nebude nějak zásadně vadit.