Spolubydlící

Část 18

Probudil jsem se, už svítalo. Bolela mě hlava a vlastně celé tělo. Kolik jsem toho pane bože vypil... Snažil jsem si vybavit, co jen šlo...

Takže zjistil, že mě málem zabila nějaká mentálně narušená holka, takže jsem to šel zapít do hospody... Nastala menší mozková pauza, než jsem se zase rozpomněl. Tam jsem se omylem opil, pak mě někdo vytáhl ven před hospodu a chtěl se prát, když tak přemítám, mám pocit, že jsem za to, co jsem vypil, neplatil. Na moment mi to vykouzlilo úsměv na tváři.

Potom jsem ho párkrát praštil a nakopl, přišel tam jeho známý a ten na oplatku sundal mě... Bože, mám pocit, že mě na oplatku taky zkopal... Zavrtěl jsem hrudníkem, abych si tu bolest potvrdil a podíval se potom na sebe. Jo, nějaký modřiny přibyly, vážně mě skopal. Nakonec jsem si to přece zasloužil, neměl jsem to dělat, ale přesto nemusel kopat tak silně, jsem z toho celý rozbolavělý. Až teď jsem si uvědomil, že jsem nahý... Chápu, že když se někdo opije, tak ho většinou někdo převlékne, ale nezdá se mi, že by mi museli sundávat i boxerky... Nebo jsem si oblečení sundal sám, kdoví co jsem dělal, když jsem přišel zpátky, nebo jestli jsem vůbec přišel a někdo mě sem jen nedoručil, je to vlastně docela pravděpodobné, dostal jsem nakládačku, asi mě někdo odvezl. Od momentu, kdy jsem se porval, mám v hlavě mezeru, vůbec nevím co se pak dělo. Obalil jsem se peřinou, nechtěl jsem tu pobíhat nahý a postavil se na nohy, ale ty se mi z bolesti podlomily. Očividně mi ten chlap před hospodou nakopal i prdel.

Zaduněla podlaha, což mě probudilo. Hikaru spadl na zem, přiběhl jsem k němu. „Jsi v pohodě," zeptal jsem se ho. „Jo."

Asi jsem nezažil trapnější chvíli než tuhle. Byl jsem až na peřinu nahý a nemohl jsem se postavit na nohy, nemohl jsem se skoro hýbat. Ptal se, jestli jsem v pohodě, řekl jsem mu, že jo, ale tohle rozhodně v pohodě nebylo. „Běž si ještě lehnout, budu se snažit už nedělat rámus," ano, opravdu žádný rámus nenadělám, protože si ani nestoupnu.

Došlo mi, že v něm ještě asi ještě zůstala moje včerejší nadílka. Vzal jsem ho i s peřinou do náruče jako princeznu, aby se už nemusel zvedat. Asi nikdy nezapomenu na ten jeho pohled, nechápal, co dělám. Když už jsem to do něj nalil, tak to z něj i dostanu ven.

Vzal mě do náruče, jak ví, že se nemůžu pohnout? Vážně mě překvapil. Z jaké jiného důvodu by mě takhle nesl. Kdyby o tom nevěděl, možná by mi tak leda podal ruku, abych se zvedl ze země. Nesl mě do koupelny, tam jsem přesně chtěl. To je to snad nějaký telepat, že mi už podruhé přečetl myšlenky? Posadil mě v koupelně na stoličku, bolestí jsem sykl a on se dost perverzně usmál, to bylo divný. Šel ke dveřím koupelny, ale neodešel, jak jsem očekával, místo toho, nás zamkl. „Chceš mi snad pomáhat i teď?" zeptal jsem jeho a zasmál se, abych sám sebe přesvědčil, že se neděje nic divného. Proč by mě hlídal v koupelně, nebo mi pomáhal se umýt, nesmysl.

„Chceš mi snad pomáhat i teď?" zeptal se. Podle jeho otázky jsem usoudil, že to ze sebe zvládne dostat i sám. Takže to není jeho poprvé..., ale i tak jsem mu chtěl pomoct. Nevěděl jsem, že to už s někým dělal. „Jo," odpověděl jsem.

„Jo," odpověděl. V tu chvíli jsem měl něco jako mozkovou mrtvici, nebo nevím co, ale můj mozek přestal zpracovávat informace. Mezitím si sundal oblečení, ze mě sundal peřinu a přenesl mě do sprchy. Namáčkl mě na jednu ze stěn sprchového koutu a strčil mi dva prsty do zadku. Zase jsem se vzpamatoval. „Co to děláš?!" bolelo to a zároveň jsem cítil, jak ze mě něco vytýká, snažil jsem se bránit, ale byl jsem na to až moc zesláblý. „Pomáhám ti," odpověděl, jakoby nedělal nic divného. To cosi ze mě vyteklo, vytáhl ze mě prsty a najednou to bylo o hodně lepší, než před deseti minutami, kdy jsem klečel na podlaze. Byl jsem z toho vyděšený, třásl jsem se. „Proč jsi to udělal," strach byl v hlasu zřetelně znát.

„Musel jsem to z tebe dostat," začal jsem ho sprchovat a pořád ho držel, aby nespadl, „ neříkej, že si to ne...," zarazil jsem se, veselost a optimizmus zmizel z mého hlasu. „Ty si to nepamatuješ...," došlo mi to. „Nepamatuju co?" kroutil sebou.    

Chtěla bych se zeptat jestli vám délka kapitol vyhovuje. Mám dělat kapitoly delší, nebo kratší? Tahle má 760 slov, jinak se snažím držet u 650.