For Luna

9. kapitola

Zatla jsem prsty do jehličí v zoufalé snaze se nadechnout.
Nepomohlo.
Po tvářích mi tekly vodopády slz a břicho bolelo jako po sto padesáti sklapovačkách.
Svaly na ústech už asi zůstanou nadosmrti v této roztáhlé poloze.
Ano.
Sem v háji.
,,Ixara!" Povedlo se mi ze sebe vysoukat. Vzápětí jsem se sípavě nadechla a znovu rozesmála.
Jeho nechápavý výraz se trochu projasnil.
,,Takže.." Zněl zmateně.
Dvakrát jsem se zhluboka nadechla, vydechla a naposled se uchechtla, než jsem promluvila.
,,Povedlo se mi utéct dřív než jste mě vy mrchy zabili. Jsem ta "obdařená" víš. A vůbec nevím proč ti to tady povídám." Znovu jsem se uchechtla.
Zvedla jsem se s teď už vážným výrazem na tváři.
,,Sbohem Nicku." Usmála jsem se než jsem se otočila a pomalu odcházela. Z nějakého důvodu jsem doufala že na mě zavolá já nevím... Něco.
Že mě nenechá odejít...
,,Mio!" Zařval a já si málem úlevně vydechla. Zastavila jsem a opatrně se na něj otočila, na tváři mi pohrával nepatrný úsměv.
,,Ano?"
Poodešel ke mně.
Přišel ještě blíž.
Vyhledal můj pohled a já intuitivně ten jeho.
Zelená mě pohltila.
Ztrácela jsem se.
Sklonil se ke mně.
Naše nosy se skoro dotýkaly.
Vzrušující.
Stále jsem byla zaklesnuta do jeho očí. Přiblížil se ještě víc. Byl tak blízko, tak zatraceně blízko.
Vydechla jsem mu do rtů.
Jeho zornice se rozšířily a já bych ten dravý pohled mohla sledovat věčně.
Spojil naše rty.
Ostře jsem se nadechla když mě políbil.
Zavřel oči a já ho následovala.
Najednou jsem byla úplně krotká, obmotal ruce kolem mých boků a přitáhl si mě blíž.
Dominantě si bral to co jsem mu dávala a kradl to co nedostal. Každý jeho majetnický polibek mě dostával do kolen.
Najednou neexistovalo nic.
Najednou neexistoval nikdo.
Ani já ani on.
Byly jsme jeden.
Najednou mi nic nechybělo.
Najednou jsem měla vše co jsem chtěla či potřebovala.
Najednou byly všechny útrapy pryč.
Lehce mi přejel jazykem po spodním rtu a na tom místě mi protančila elektřina.
Váhavě jsem ho políbila nazpět.
Okamžitě zareagoval o něco drsnějším polibkem.

On je náš.
My jsme jeho.
V jeho moci.
Navždy.
My.
On.
Jedno.

V té sekundě mi to došlo.
Prudce jsem otevřela oči a nasraně ho od sebe odstrčila.
,,Ty parchante! Na to zapomeň!"
On si mě označil!
Jako jeho družku.
Alfovu Lunu.
Jako jeho spřízněnou duši.
Tohle spojení je o mnoho více než jen pouhé manželství.
Je to pro vlkodlaky všechno.
Samolibě se usmíval.
,,Tiše má Mio!" On se v tom vyžíval!
Zmrd!
,,Tak to teda kurva ne! Jdu domů a na tohle, na tohle zapomeň!" Vrčela jsem.
,,Už máš můj pach, všichni ví že seš jenom moje luno."
Aghhhhhh. ..
Ne! Ne! Ne!
A ne!
,,Vykoupu se, vydrhnu se klidně si i odřežu kůži když budu muset, ale.
Nebudu. Tvoje. Družka!"
,,Ty víš že to nepomůže, je to v tobě, v tvém vlkovi, v tom co cítíš, v tom kým jsi." Smažu mu ten samolibý úsměv z ksichtu. Přísahám!
Cítila jsem lehké pálení na dlaních.
Nevěnovala jsem tomu ale příliš pozornosti.
Chyba.
,,Mi?" No to si dělá prdel!
,,Přestaň mi kurva říkat Mi! To je pro tebe Mia moc dlouhá nebo co?! Jenom o jedno písmenko navíc! Jenom jedno!" Ukázala jsem mu na prstech kolik.
,,Mi?" Ať přestane! A proč sakra zní tak vyděšeně.
,,Mi ty zaříš." Vydechl.
Co?!
Co do prdele?!
Podívala jsem se na svoje dlaně. Vznášela se z nich namodralá záře.
Magie.
Zase! Sakra!
,,Ne, ne, ne, ne! Sakra! Kurva! Vidíš cos provedl?!"
Začala jsem pochodovat z místa na místo a zhluboka dýchala abych se uklidnila.
Nepomáhalo.
Záře sílila.
Mé nitro se panicky otřásalo v základech.
,,Vypadni." Vydechla jsem.
,,Mi, Hej zlato musíš se uklidnit, bude to dobrý."
,,Vybouchnu, vypadni!"
Světlo se stalo téměř oslepující.
Dále jsem mu nevěnovala pozornost.
Zasténala jsem a zaklonila hlavu dozadu.
Cítila jsem ten tlak, uvnitř hrudě.
Za chvíli praskne.
Něco mě popadlo za zápěstí.
Podívala jsem se na to.
Nick.
Položil si mé vařící dlaně na tváře, přičemž syknul bolestí. A poté si mě přitáhl do náruče a ochranitelsky kolem mě obmotal paže.
,,Hej." Zašeptal mi do ucha.
A jen tohle, tohle jediný slovo mě dokázalo uklidnit.
Mé napjaté svaly povolily a já se uvolnila. Záře rychle ustupovala a já si teprve nyní uvědomila že mám čelo orosené potem.
,,Vypadá to že mám moc tě pořádně rozžhavit." Uchechtl se.
Tiše jsem se zasmála.
Jo to teda máš.
Ještě chvíli jsme tam tak stály v obětí, tiše vdechujíc vůni toho druhého.
Přemýšlela jsem.
O něm.
Jak je možné, že i když ho znám sotva den, cítím se jako bych s ním strávila celý život.
A z nějakého důvodu má moc mě vždy uklidnit.
,,Tak pojď má Mio." Zašeptal a já se lehce zachvěla.
Jednou rukou mě chytl pod koleny a nadhodil si mě do náručí.
Vtipné.
Jako bych ani už neuměla chodit
Tam jsem se dostala v jeho rukou a zpátky.
,,Takže mě neprodáš?" Zeptala jsem se slabě.
Zamračil se.
,,Ne už jsi jenom moje."
Aby svoje slova potvrdil políbil mě na tvář, přičemž jsem se nespokojeně zašťuřila.
Jen se něžně zasmál.
TEN chlap střídá nálady rychleji než ponožky.
I když já v jeho přítomnosti zřejmě taky.
Vždyť jsem se ještě před chvílí bláznivě smála o pár chvil zase málem bouchla a teď se nesu jako královna v králově náručí.
S ním se chovám divně.
Nevypočitatelně.
Ale nevadí mi to.
Cítím se tak víc...
Svá.
,,Děkuju." Zašeptala jsem a cítila jak se pomalu propadám do temných vod spánku.
Dnes toho bylo moc.
,,Nemáš zač a jen se prospi Mio.
Má Mio." Než jsem usla ještě jsem stihla zaregistrovat spokojené zamručení.

Ano jsme jeho.

Jeho Mia.

************************************

Bububu 👻👻👻
Další 😆