For Luna

16. kapitola

Bojovala jsem i s jinými, vlastně jsem bojovala a přeprala všechny kromě holohlavce, Torta jak jsem mu v duchu začala přezdívat. Po pátém muži, už jsem začala být lehce zadýchaná, ale stejně jako ty ostatní, jsem ho porazila bez větších problémů. Kolem ohrazení, už se pomalu shromažďovali vlkodlaci, aby se podívali, jak jejich budoucí Luna bojuje. Čekala jsem kdy mi Tort řekne jméno dalšího bojovníka, když si však začal sundávat tričko a mně se tak naskytl na jeho vypracovanou hruď, poznamenanou spousty jizvami, pochopila jsem. Na závěr budu bojovat s ním. Přešel k držadlu a pečlivě zkoušel zbraně co nabízel. Já se mezitím protahovala a snažila se vydýchat a nabrat co nejvíce energie.

Vybral si menší, zato ale ostře vypadající sekeru. Párkrát s ní zkušebně máchl než se postavil naproti mně. Sondovala jsem ho pohledem a on dělal to samé. Byl mírně přikrčený a nohy měl stabilně rozkročené a v kolenou lehce pokrčené, což mu poskytovalo lepší rovnováhu a schopnost pracovat boky. Byl dobrý.
Zaútočil.
Prudce.
Nenechal mi čas, abych zjistila jeho slabiny a rovnou začal s rychlými, silnými výpady. Přikrčila jsem se abych měla ve vyhýbání větší rychlost. Věděla jsem že drobná dýka by proti sekeře neměla šanci a navíc nejsem silná natolik, abych se mu vyrovnala. On byl muž silný a rychlý.
Ale já musela být ještě rychlejší, musela jsem být jako stín, jednou tady a v sekundě jinde. Okolí zmizelo, všechna má pozornost se přesunula tady a teď. K mému protivníkovi. Do žil se mi vlilo takové množství adrenalinu, že jsem si skoro říkala že nemá šanci. Skoro. Bylo důležité neusnout na vavřínech.

Naznačil seknutí do levého boku, ale místo toho se otočil a chystal se mě udeřit do druhého boku. Starý, ohraný kousek, který jsem lehce vykryla pravou dýkou. Tento trik vyžadoval dost energie a soustředění. Využila jsem toho. Lehce jsem se předklonila dopředu a převedla se do útočné pozice. Seknutí do nohy, druhé, ruka, břicho, druhá ruka. Ani jsem nečekala až to vykryje, hned jsem mířila jinam. Potřebovala jsem, aby se unavil. On už se dost rozzuřil. Tentokrát jsem to byla já, co se musela bránit. Úskok, dýka, úskok, sek do jeho břicha. 
Naštvaně zařval a znovu se pustil do výpadů. Tentokrát s větší silou. Tohle byl ten moment, kdy přestával strategicky uvažovat a jen bezhlavě, bezcílně máchal sekerou. Na ten jsem čekala. Dvakrát jsem se jen tak tak vyhnula ostří a pak jsem se otočkou dostala za něj, přičemž jsem ho sekla do boku.

Znovu zařval, v mžiku se otočil a jedním výpadem mi vyrazil dýku z ruky. Doprdele. S takovou se nedokážu ubránit, začala jsem znovu útočit. Tentokrát jsem mířila spíš na nohy. Vyrazil mi i druhou dýku.
Skoro jsem zasakrovala, ale na to teď nebyl čas.

Skočila jsem na jednu ruku a v otočení jsem mu podtrhla nohy, nejspíš to čekal a pádu se vyhnul jednoduchým výskokem. Na nohou však nezůstal dlouho, jelikož nečekal mé rychlé vstanutí a točivé kopnutí do jeho hlavinky. Spadl k zemi, přičemž upustil sekeru. Tu jsem rychle vzala a než se stačil vzpamatovat měl její ostří u krku. Propálil mě ocelovým pohledem a s kývnutím naznačil že se vzdává.

Teprve až nyní, kdy už jsem nikomu nedržela smrtící zbraň u hrdla jsem začala vnímat okolí. To hlavně díky potlesku, který po mém čísle propukl. U hrazení stálo asi dvacet vlkodlaků, kteří mi s nadšením tleskali. Já se pouze vítězně zakřenila a pomohla holohlavcovi vstát. Tort se ke mně naklonil a tiše mi zašeptal do ucha.

,,Chci s tebou mluvit, ukliď to a přijď za mnou do tělocvičny." Šibalsky jsem se usmála a úkosem odpověděla.

,,Neměl by zbraně uklízet poražený?" Provokovala jsem, to mi došlo, ale bylo nesmírně vtipné sledovat z takové blízky, jak mu zacukala čelist. Málem jsem se rozesmála. Jen málem. Naštěstí.

,,Nebo by sis chtěl dát další souboj o to kdo to uklidí?" Byl nasraný, hodně nasraný.

,,Běž tam, já za chvíli dojdu." Procedil zkrz zuby a já se jen sladce usmála. Otočila jsem se a bez jediného dalšího slova či pohledu, odcházela.

Tělocvična byla velká asi jako jídelna. Na jedné straně, byly ve zdi zamontované poličky, na nichž ležela spousta zbraní. Od normální, lidské pistole, přes vrhací nože až po meče a oštěpy. A hromada, hromada dalších. Byla jsem ohromena.

Na jiné straně zdi byly zavěšeny žebřiny, jinde ze zdi visely boxovací pytle a jinde byly třeba žíněnky a běhací pásy. Já zamířila ke zbraním. Vzala jsem do ruky malý, až hříšně naostřený, vrhací nůž. Různě jsem ho natáčela a kochala se tou úžasnou věcičkou. Zajímalo by mne jak se s ní bojuje. Pohledem jsem sklouzla na pytel, který si jen tak nevinně visel ze stropu. Chudinka, měl to spočítané. Prudce jsem nůž hodila jeho směrem a on se s charakteristickým trháním, zabodl do jeho nitra. Úžasný zvuk.

Ticho přerušilo zatleskání. Dneska je jich na mě už nějak moc. U vchodových dveří stál s kamennou tváří holohlavec.

,,Je vůbec něco co neumíš?" Zeptal se tvrdě, byť lehce posměvačně. Všimla jsem si rány na jeho boku, která už pomalu zarůstala. Tak druhá už tam nejspíš ani nebyla vidět.

,,Vařit." Odpověděla jsem s úšklebkem, vzpomínající na tu otřesnou činnost. Nesnáším jí a ona zřejmě ani nesnáší mě, jelikož pokaždé když něco vaření podobnému zkouším, je něco spálené, otrávené nebo hnusné. Já holt kuchařka nebudu.

Zasmál se.

,,Mám otázku, bojuje tady někdo ještě lépe než ty?" Zeptala jsem se. Nebylo to ironické, nebo tak, odpověď mě upřímně zajímala. Zjevně pochopil že už mi provokace stačili a tak upřímně odpověděl.

,,Jediný Nick. Už od mala ho učil jeho otec, který byl skvělý válečník. Před lety, po smrti jeho družky bohužel záhadně zmizel a nikdo neví kde je teď. " Skoro by to znělo jako pohádka, nebýt jeho lhostejného, chladného hlasu.

,,Kdo tebe učil?" Zeptal se tentokrát on a z jeho hlasu čišel opravdový zájem. A já se rozhodla mu odpovědět.

,,Muž v horách, nikdy mi neřekl své jméno ale byl opravdu, opravdu dobrý. Vycvičil mě a já se o něj naoplátku postarala, byl pro mě ztraceným otcem. Před dvěma lety zemřel."

,,To mě mrzí." Nemrzelo, ani nemohlo, neznal ho.

,,To nic, předpokládám však že jste si mě nezavolal kvůli soucitu tomu, nemám pravdu?"

,,Ne to skutečně nezavolal. Chtěl jsem se zeptat jestli by jste mě nemohla učit. Znáte to, i největší mistr neumí vše."

************************************

Bububu 👻👻👻
Tak co asi odpoví? 😂
No nic doufám že se líbil tento dost bojový díl😌