Stádo se splašeně rozběhlo. Většina držela pospolu, ale pár kusů se přece jen oddělilo. Bo bocích hlídal Fregi, Ian a Mike, na druhé straně zbytek a moje holka sledovala kořist zezadu. Pomalu jí dotahovala, do každého kroku dávala větší a větší sílu, už jí byla těsně v patách. Kluci se přesunuli více dopředu a tím vytvořili podivnou smyčku, kde byla uvězněná. Zpomalili. Vlčice se mohutně odrazila a jedním tvrdým zkousnutím jí zlomila vaz. Srnin krk hlasitě křupl a různoočka vítězně zavyla. Olízla si tlamu, kde jí ulpěla krev a rozhlédla se po svých společnících. Nevzrušeně k ní došli, ale pohled jim neustále ujižděl na mrtvolu. Jen Ianovi oči zářily nadšením, hlasitě štěkl a přiřítil se k ní. Už, už se zakousl do masa když vlčice hluboce, varovně zavrčela. Trhl sebou a přikrčil se. Naštvaně vstala a nakrčila pysky. Nejprve jí ten výše postavený vlk, poté teprve ostatní. Fregi se zakousl Ianovi do kůže na krku a jako neposlušné vlče ho odtáhl o něco dál. Různoočka se mezitím pustila do jídla. Rychle se nakrmila masem na krku a poté uvolnila místo ostatním. První šel černý vlk a poslední Ian, ten celou dobu uraženě kňučel, ale nepřiblížil se dokud nebyl vyzván. Zatímco zbytek jedl vlčice si čistila packy a tlamu. Když ze srny nezbylo nic jiného než jenom ohlodaná kostra, vyrazili zpět. Vem vedení klusala moje holka a ostražitě stříhala oušky kolem sebe, ačkoliv si byla téměř jistá že jí tady nic nehrozí. Na konci lesa jsem se přeměnila a oblékla se, stejně jako mí společníci. Nakonec jsme se ještě rozloučili a každý se rozešel svou cestou.
Na bojišti kam jsem opět šla, bylo živo. Dvojice spolu urputně bojovali a vehementně se snažili zasáhnout toho druhého. Připojila jsem se k Tortovi, který mezi nimi procházel a každou chvíli někoho opravoval, či po někom křičel.
,,Ujeli mi nervy." Vyhrkl najednou až jsem se po něm překvapeně ohlédla. Čelo měl lehce svraštěné a poseté vrásky. Rty stáhl do tenké, přísné linky a očima bloudil všude okolo.
,,Nechtěl jsem ho praštit, byl ještě moc mladý, já jsem jen - jen." Vyfoukl vzduch a pokračoval. ,,S manželkou jsme se pohádali a já byl hrozně naštvaný." Vysvětloval a bylo moc dobře vidět jak moc je mu to nepříjemné. Konejšivě jsem se na něj usmála a zastavila s rukou na jeho rameni.
,,To je v pořádku, i já mám občas své nálady. Jen mi slib že už to neuděláš."
Rozvážně přikývl a bylo naprosto zřejmé že to myslí smrtelně vážně.
Zazubila jsem se na něj a přes celou arénu se rozkřikla.,,Tak konec hraní a jde se do práce lenoši!" A začal dril.
**
Nick
Jel do města. Sousední smečka znovu narušila hranici jejich území a Alfa to již odmítal nadále ignorovat. Vztekle mačkal volant v rukou a přemýšlel z jakého důvodu ho neustále tak provokují. Má to snad brát jako válečný akt?
A přestože měl spoustu věcí na práci, stále mu myšlenky ujížděly k jedné malé, různooké potvůrce. Jen při pomyšlení na ní mu tvář prozářil úsměv. Dneska v noci byla úžasná, jako by k němu dokonale seděla, s každým polibkem s každým jejím vzdechem...Byla dokonalá a celá jen a jen jeho. Miloval ten něžný úsměv kterým ho čas od času obdarovala, miloval ty jiskřičky smíchu v jejích očích. Byla celá tak živá a opravdová. Bylo to jako by osud zkopíroval dokonalou verzi jeho nejhlubších tužeb a vytvořil z nich ji. Miu. Jeho milovanou družku.
Jediné co mu dělalo starosti byly její noční můry. Když ho v noci probudila křikem, neměl nejmenší tušení co dělat. Tak rád by jí ochránil přede vším co se jí stalo, co se jí děje, nebo teprve bude dít. Věděl že si toho mnoho prožila, vždyť zatraceně ztratila všechny co znala a milovala a nepochybně má mnoho vnitřních démonů kteří jí pomalu, ale jistě dohání a svírají ve svých spárech, přesto ho poznání že trpí neuvěřitelně bolelo. A k smrti ho užíralo že vlastně ani neví co jí trápí. Krajina se za ním až nebezpečně rychle míhala a on pociťoval naprosté opojení z jízdy. Ještě o něco víc sešlápl plyn a vozidlo spokojeně zavrnělo. Právě uháněl po překvapivě prázdné silnici.
Cítil jak ho s každým ujetým milimetrem opouští trable. Jak odplouvají do neznáma, pouze s připomínkou že se zase jednou vynoří. A zůstává pouze lehkomyslná svoboda, kterou často tak úpěnlivě postrádal. Když natrefil na značku oznamující že již dojel do města výrazně spomalil. Ne tolik aby to bylo bezpečné pro něj, ale bezpečné pro okolí. Zaparkoval před malou kavárnou a už z auta mohl spatřit toho prašivce z vedlejší smečky. Pro sebe si zavrčel a zamířil za ním. Jakmile se Alfovi popíjejícímu kávu objevil na očích nasadil tvrdý, emoce neprojevující výraz. Usadil se naproti a zadíval se mu do tváře.,,Chtěl jsi mě vidět?" Zeptal se Nicka sladce a rádoby roztomile se na Alfu zaculil. Ten ho v reakci na jeho dětinské chování zpražil chladným pohledem.
,,Bernarde je to již po třetí co jsi narušil mé území." Zavrčel hluboce a nechal svou moc se rozpínat kolem. Bern se beztarostně zasmál načež Nick okamžitě zpozorněl, jelikož z něj měl většinou protější Alfa hluboký respekt a takové to chování by si v jeho přítomnosti jindy nedovolil, nedával to ale sebeméně najevo jeho tvář zůstávala tvrdá jako skála.
,,To víš mí vlci jsou zvědaví na tou Ixarskou děvku co přežila a zbaběle se tehdy odplazila pryč." Stále mluvil lehkým až žertovným tónem což zelenoočka ještě víc namíchlo. Svaly na rukou se mu napjaly a vystoupily na nich silné provazce žil, jak se snažil potlačit hněv co se mu náhle rozproudil krví.
,,Ještě jednou řekneš o mé družce křivé slovo a tvá smečka bude bez Alfy." Zavrčel tak nízko že se tím rozvibrovala celá jeho hruď. Bernard se o něco přikrčil a sebestředný úsměv mu náhle zmizel z tváře. Nick ho propálil vzteklým pohledem a čekal co z toho usmrkance ještě vyleze, přitom se však naklonil o něco blíž k němu aby dal jasně najevo kdo má převahu.
,,Ostatním smečkám se to nebude líbit a ty to víš. Svolali jsme radu bez tebe a rozhodlo se že nám jí vydáš, nebo proti tobě vyhlásíme válku."
************************************
Bububu 👻👻
Jes its míí!
Tuhle kapitolu jsem si celkem užila 😁 A mooc děkuju za pozitivní ohlasy těší mě to úplně neuvěřitelným způsobem❤
Je mi jasné že většina si to stejně nepřečte ale co! 😂
Enjoy it!😍
ČTEŠ
For Luna
WerewolfMia. Poslední přeživší svého rodu. Poslední vlčice z prastaré smečky. Oplývá skvělými bojovými schopnosti, drzostí a občasnými sklony k alkoholismu. Z jejího rutinního života bude ovšem vyrušena a dostane se do víru událostí, které jí navždy změní ž...