For Luna

11. kapitola

To ticho.
Všichni mlčeli.
Ty jejich zatajené dechy.
Dokonce i Ell ztichla.
Nevěnovala jsem jim pozornost.
Soustředila jsem se na své nitro. Rozbouřené emoce mnou lomcovaly a narážely do mě jako vlny do lodi. Byla jsem zmatená, rozrušená a pořád jsem cítila tu stopu bolesti.
Ale zatraceně.
Že se mi ulevilo.
Bylo to jako neskutečně dlouho zadržovat vzduch a pak najednou zhluboka vydechnout. Jako by mi ze srdce někdo odstranil kus té bolesti a rozložil je mezi ostatní.
A já se cítila lépe.
Lehčeji, volněji.
Bylo to jako bych se konečně mohla přestat zabývat minulostí a konečně začít žít přítomností.
,,Takže.." Začala Ell jenže se jí zlomil hlas a ona si musela odkašlat aby mohla pokračovat.
A já byla najednou plně připravená na to jim odpovídat. I kdyby se rozhodli mě popravit aby zabránili znovuzrození Ixarů, nevadilo by mi to.
Zemřela bych s vědomím že jsem konečně.
Konečně volná.
Najednou pro mě to slovo nabylo úplně nový význam. Je totiž rozdíl mezi tím cítit se volná a být skutečně volná.
A já byla.
Byla volná.
,,Takže tvá máma.."
,,Zemřela." Dokončila jsem ji smířeně.
,,Obětovala se pro mne, kvůli mé hlouposti." Jen tohle, tohle si nikdy neodpustím. Ona zemřela abych já mohla žít. Jak nespravedlivé. To já vykřikla, to já měla umřít.
,,Kolik ti bylo?" Zeptal se tiše zrzek.
,,Dvacet tři." Odpověděla jsem a všichni přítomní zalapali po dechu. Vlkodlaci stárli pomaleji než lidé, takže s člověčími poměry mi tehdy bylo asi šest.
,,Mio to je mi tak strašně lí-.."
,,Ne! Žádný soucit to nespraví bloncko." Zavrčela jsem na ni. A ona jen tiše přikývla.
Čekala jsem že se na něco zeptá ale on mlčel. Pouze upřeným pohledem propaloval silnici před sebou a pevně svíral volant až mu na rukách naběhly silné provazce žil.
Nick.
Znovu zavládlo tíživé ticho.
Než ho Nick prolomil.
,,Mii slibuju, slibuju že už nikdy nebudeš takhle trpět. Už nikdy." Procedil zkrze zuby.
Odpověď ale už nedostal, na tohle se nedá nic říct. A já ani nechtěla.
Protože jsem někde v hloubi srdce tušila.
Tušila, že trpět budu ještě hodněkrát.

Po zbytek cesty všichni mlčeli, jen se občas ozvala tupá rána z kufru. Ta vlčice je zřejmě stejně jako já, bojovná.
Možná budeme kamarádky.
Po chvíli jsme sjeli ze silnice a zanedlouho se kolem začali míhat první stromy. Natěšeně jsem položila ruce na okno a dýchala na sklo, které se poté lehce mlžilo. Nevím proč jsem se najednou chovala tak dětsky.
Možná proto, že v dohledu už byl můj nový život, který jak jsem se nově rozhodla, příjmu s otevřenou náručí.
,,Už jsme skoro tam." Ozvala se Ell. A když jsem na ni pohlédla, zjistila jsem že vypadá podobně jako já. Ona se však asi těšila až mě novou smečkou provede a všechny a všechno mi ukáže.
Ell se potuleně rozesmála a zněla při tom jako heroinem nadopovaný křeček.
,,Nemůžu se dočkat až vám všechno ukážu. Tím myslím tebe a tu v kufru. I když ona se mi moc přátelská nezdála, takže ji asi Zack bude muset zkrotit. Ježiškote já vás vlastně vůbec nepředstavila!" Plácla se do čela. ,,Takže Mio, ten sexy zrzounek se jmenuje Zack." Při slově "sexy", Nick varovně zavrčel. Ell se trochu přikrčila a Zack se napjal.
,,A s Nickem už se očividně znáš." Dořekla o poznání tišším hlasem.
,,Ta v kufru je Lara, koupili jsme ji za nízkou, výhodnou cenu, s tím že ji u nás zkrotíme. Zřejmě má talent v kuchyni takže přesně to co potřebujeme." Znovu nabrala ten svůj povznešený výraz a tón.
,,Jo! Musím se s tebou podělit o jednu vtipnou příhodu co se stala! Řeknu ti, tenkrát se i Nick válel po zemi smíchy. Takže tehdy, Layla, Bradova sestra a manželka od Horana seděla na zemi a..." Já se snažila. Opravdu! Jenže to prostě nešlo, navzdory jejímu živému vyprávění jsem přestala poslouchat. Nemám ani tušení kdo je ksakru Layla, Brad ani Horan.
A popravdě? Bylo mi to jedno.
Ještě pořád jsem vstřebávala ten velký, životní krok, který jsem se rozhodla udělat. Takže jsem jen mlčky, s úsměvem přikyvovala a když se rozesmála, přidala jsem se k ní.
Zanedlouho Nick přerušil sestřin výklad s oznámením, že už tam jsme.
Ell ztichla a očka jí nedočkavě zazářila.
Zezadu se jakoby natruc ozvalo bouchnutí.
Že tu vlčici už nebolí hlava.
Auto s trhnutím zastavilo a mě se naskytl výhled na větší, vlkodlačí vesničku.
Bloncka vypadla z vozidla, hned jakmile zastavilo a už, už byla u mě aby mne vytáhla ven. Nacházely jsme se na menším parkovišti.
Vystoupila jsem a ohromeně se rozhlédla.
Štěrkem posypané parkoviště bylo jakoby centrem.
Avšak po chvíli jsem se musela opravit, něco jako nádvoří tvořilo společně s domem odkuď se linula líbezná vůně jídla, takže soudím že je to kuchyň, s očividně Alfovým domem který byl největší, a s pískovým bojištěm, které mělo uprostřed halu. Na hlavní, příjezdovou cestu navazovaly menší, spletité cestičky, různě se prolínající a navazující na sebe. A každá z nich končila u jednotlivé, dřevěné chatky.
Byla to jedna z mála smeček, které byly tak početné a měli takovou bohatou a fungující vesnici.
Byla jsem ohromena a v duchu si již slibovala, že tady prošmejdím každičký kousíček.
To však musí počkat.
Na místě kde jsme stály parkovaly ještě další čtyři auta, což je překvapivé vzhledem k tomu, že většina ostatních má peníze sotva na jedno.
Z kufru se ozvala další netrpělivá rána a Nick si jen naštvaně zabručel.
Já už se na okolí vynadívala dost a šla jsem se také seznámit s tou protivnou vlčicí.
I když.
Kdyby mě takhle zavřeli, taky bych s sebou mlátila.
Můj nový Alfa ledabyle otevřel kufr a vzápětí už ležel na zemi a nad ním se tyčila uhlově černá kufro-mlátička.
Zrzek už mu chtěl utíkat na pomoc když z něj vlčice s kňučením slezla, ocas stáhnutý mezi nohy a hlavu bázlivě skloněnou.
Já se opřela o kapotu auta a zvědavě sledovala zajímavou podívanou.
Chtělo by to popcorn.

Nick se pomalu zvedl, ve tváři pevný, tvrdý výraz kterým propaloval útočnici.
,,Proměň se." Zavrčel svým alfa genem a mě se z toho zvedly všechny chloupky do pozoru. Zack odvrátil pohled a stejně jako Ell, se trochu přikrčil.
Neznámá si s hlasitým kňučením lehla a zakryla si packama obličej.
Cíťa...
Udělala oč jí žádal. Kosti zapraskaly a já k ní rychle doběhla abych jí mohla půjčit mikinu. Nick beztak se svým vzhledem viděl už spoustu nahých žen, ale nemusí vidět všechny.
Lehce jsem si jí vysvlékla a nabízela jí černovlásce, která se choulila na zemi. Podívala se na mě, v očích měla doposud bázlivost a podvolení, jakmile ale pohledem spočinula na mě.
Automaticky se mi napjaly všechny svaly v těle a má vnitřní vlčice zoufale volala po přeměně.
Zhluboka nasála můj pach.
Její obličej se zkřivil do vzteklé grimasy a já se stihla pouze prudce nadechnout než po mně skočila.
Svalila mě na zem a já jelikož jsem to nečekala zůstala úplně bezbranná. Sedla si rozkročeně na mé břicho a udeřila do tváře.
Tupá bolest se rozlila celou mou čelistí.
Dlaň mě začala lehce pálit, jak jsem trochu povolila uzdu magii ve mne.
Koncentrovala jsem jí do té jediné dlaně a začala jí formovat v namodralou elektřinu.
Další rána pěstí.
Ruka mi slabě zapulzovala když jsem jí položila na tu mrchu co na mě pohodlně seděla.
Dvakrát s sebou cukla než padla o kus dál v bezvědomí. Byla to slabá dávka, probere se asi za hodinu.
Zhluboka jsem vydechla a cítila jak mi pomalu začíná natékat tvář.
No super.
A teď budu ještě ošklivá.

************************************

Bububu 👻👻👻
Dneska opět o něco delší (jsem dobrá) 😂
Doufám že se líbí😃😇