For Luna

25. kapitila

Nakonec boj nad svým emočním rozpoložením vyhrál. Se stáhnutým obočím ji propíchl pohledem.

,,Neprovokuj mě družko." Zavrčel hluboce, tak hluboce že to znělo jako čistě vlčí vrčení. Vzduchem se mísila jejich moc, narážela do sebe a začínala být čím dál více agresivní.

,,Ale já tě neprovokuji můj druhu, pouze jsem se otázala." Stále se nemohla ani nechtěla zbavit toho naoko nevinného podtónu. Těžce vydechl a navzdory lidské podobě, přitom lehce vycenil zuby.

,,Co chceš vědět?" Zeptal se nakonec odevzdaně.

,,S kolikati vlkodlačicemi jsi se pářil." Podle toho jak se naklonil k ní a zorničky se mu lehce rozšířily, poznala že ho to teprve začalo zajímat.

,,Téměř ze všemi." Odpověděl a přitom jí detailně studoval pohledem. Zatímco mě to v hrudi zákeřně zabolelo, což mě silně překvapilo, s ní to ani nehnulo. Na tváři vykouzlila pokřivený úsměv. Přestože najevo nedávala jinou emoci než naprostou lhostejnost, jasně jsem mohla cítit jak celým jejím tělem projelo hluboké dotčení, kterou s sebou toto zjištění neslo.

,,Skvělé, vypadáš totiž na vyjukaného panice. Doufám že sex s tebou bude za něco stát." Prudce se nadechl a poté naštvaně vydechl.

,,S kolikati ty?" Vypadal nad míru vytočený. Jako by měl každou chvíli prasknout a přeměnit se. Zatímco moje holka byla stále ledově klidná. Šikulka.

,,28 většina lidských samců, jedna samice a čtyři vlkodlaci." Pověděla s naprostou lhostejností. Ale na rtech jí stále hrál křivý úsměv. A o něco se rozšířil, když Alfa pohotově zatl ruce v pěst, až mu na nich vyskočily naběhnuté žíly. Líbilo se nám to.
Moc.
Tentokrát už balancoval na samé propasti přeměny. Bylo vidět jak se jeho svaly střídavě napínají a povolují, jak neví čí vůli mají poslechnout. A jaké duši se podřídit. Nakonec to přece jen vydržel.

,,Co dále chceš vědět?" Zeptal se a zhluboka dýchal.  Popravdě jí zajímala spousta věcí, ale najednou jako by jí došly otázky. A vlastně si ho chtěla spíše ozkoušet. Jaký je. Jeho reakce. Jeho chování. Konečně si o něm udělala obrázek a tak se mu rozhodla oznámit své plány.

,,Dnes večer." Řekla a ačkoli nechtěla, získal její hlas podtón tajemnosti.

,,Co dnes večer?" Nechápal. Hlupáček.

,,Chceš potomka? Dnes večer." Zopakovala.

Vykulil oči. Poté se ale okamžitě narovnal a hrdě si odfrknul. Ačkoli byl v lidské podobě, většina jeho gest byla čistě vlčí. ,,Chtěl jsem si tě vzít už dneska, Můj člověk však nesouhlasil."

Potměšile se usmála a smířeně přikývla. Tímto byla schůzka již ukončená a ona nechala vědomí zase mně. Zhluboka jsem nasála vzduch nosem a opřela se o stůl přede mnou. Vyvedlo mě to z rovnováhy.

Nemuselas mu to říkat.
Nevrč na nás! A jo musela.
Nemusela a už ticho!
Ty sis začala...

Oči mi i jemu přestaly zářit a hlasivky se znovu vrátily do obvyklé tóniny. Zmateně zamrkal, ale nevypadal že by ho to nějak více vyvedlo z rovnováhy. Alespoň né do té míry jako mě.

,,Takžee..." Začal a vypadal poměrně rozpačitě. Husté obočí trochu krčil a mně to připadalo neuvěřitelně roztomilé.
Rychle jsem přikývla aby neměl šanci se mě na cokoliv zeptat.

,,Tak já už asi půjdu. Ehm... Uvidíme se večer?" Vstal a ukazováčkem mířil na dveře vedoucí ven. Znovu jsem přikývla, nějak jsem si nebyla jistá jestli bych zvládla promluvit.

,,Dobře tak ahoj." Vypadal jako nezkušený puberťák a mně to připadalo hrozně sexy. Lehce pozvedl ruku na rozloučení a odcházel. Než se ale definitivně stihl vytratit, gesto jsem zopakovala. Jakmile za ním zapadly dveře a já osaměla, vydechla jsem potlačovaný vzduch, který jsem si vůbec nevšimla že zadržuji.

Najednou jsem však na hrdle pocítila chladné ostří. Byla to zbraň. Konkrétně precizně vybroušená dýka. Mozek mi okamžitě přepl do stavu pohotovosti. Byla jsem nyní v doopravdovém nebezpečí, tohle nebylo jako bezpečné, nevinné trénování v aréně či s mistrem. Tohle bylo až neskutečně, zasraně blbé. Jelikož jsem nepříteli nestála čelem, měla jsem pouze pár možností. Jelikož se jednalo o ostrou zbraň, se kterou by mohla jediným pohybem ukončit můj život, vyloučila jsem možnost jí přehodit před sebe. Díky tomu, že jsem seděla na židli také nebylo možné jí jakkoli kopnout do holeně a poté se jí rychle vysmeknout. Jiné možnosti jsem nenacházela. Takhle bezbranná jsem se snad nikdy v života necítila. Nemohla jsem dělat naprosto nic.
Byla jsem v hajzlu.
Totálně v hajzlu.
Můj krk ovanula něčí studený dech, který mi lehce rozevlál vlasy.

,,Nech Nicka na pokoji, je můj." Poznala jsem ten hlas. Ten nechutný bezcitný hlas. Tak chladný a ledový. Vstávaly mi z něj chlupy na celém těle a mráz jako by projel celým mým tělem. Vždy mi na ní něco nesedělo, ale že by byla schopná tohohle? Vyhrožovat své Luně, své VŮDKYNI?! Aby nechala svého Alfu. Alfu, který je s ní svázán mnohem hlubším poutem, než jakého by bylo kdy manželství schopno?!

,,Laro." Vydechla jsem ohromeně. Ta holka mě překvapila. Jaktože vydržela můj tlak? A jestli ne, kdy stihla přijít? Kde se schovala? Kde sehnala zbraň? Jak věděla že budu v této chvíli natolik bezbranná že nebudu klást odpor? Tolik, tolik otázek. A žádná odpověď.

,,To jsi tolik překvapena? Necháš ho na pokoji a možná přežiješ. Jestli ale ne, stane se spousta zlých věcí." Zbytek měl asi vyznět strašidelně, jelikož přešla do tlumeného šepotu. Na mě to však nemělo pražádný účinek. I koťátko by bylo hrozivější.

,,A co takhle tahle dohoda? Necháš mě jít a možná to nikomu neřeknu." Vím, zřejmě nejsem v pozici, kdy bych si mohla klást podmínky, ale té holce by měl vážně někdo srazit hřebínek. To doopravdy čeká že nechám svého Alfu jít? Já?! Její vůdkyně zatraceně její Luně?! To nemůže myslet vážně! Bylo načase jí ukázat proč jsem se vůbec Lunou stala. Pomalu jsem začala do vzduchu uvolňovat svou vnitřní sílu. Musela jsem být opatrná, kdybych to udělala v této situaci příliš prudce, mohla by zpanikařit a podříznout mě jako vepře.

,,Vážně si myslíš že mi můžeš vyhrožovat?! Mně? Tvojí Luně?! Jak tě to vůbec napadlo, ty malá, slabounká Laro?! Hmm?!" Zesílila jsem tlak a pocítila jak se jí chvějí ruce.

,,Vypadni a tvůj život bude možná ušetřen!" Zahřměla jsem a svou moc vypustila úplně. Táhla se a skoro i jiskřila. V tom ostří zmizelo. Neotáčela jsem se věděla jsem že tam již nikdo nebude. Bylo po všem.
To bylo poprvé co jsem boj vyhrála slovy.

************************************

Bububu 👻👻👻
Je to tady! Další kapitolka 😰 Podle mě celkem čekaný zvrat událostí, jelikož jsem Laru popisovala více než ostatní. Ale tak uvidíme 😁
Enjoy it❤