For Luna

21. kapitola

Na kouzelné mýtince hořel oheň. Jeho plameny dosahovaly vysoko a kolem něj byli vlkodlaci. Někteří si opékali maso, jiní, hlavně ženy a děti zase tančily. Zkoušeli různé zábavné kreace a přitom, hlasitě, nadšeně hulákaly. Většina z nich byla v lidské podobě, ale našli se i tací, kteří byli vlky. Oni všichni. Slavily.
Já se ještě jednou zhluboka nadechla a vkročila na mýtinu. Hned jakmile jsem takto učinila, obrátilo se na mě spoustu pohledů. Některé byly obdivné, jiné závistivé, užaslé a dokonce i hrdé. Přistoupila jsem k ohni a dala se do řeči s Ell. Ria se mezitím přidala k tancujícím.

,,Mio vypadáš nádherně." Hlesla bloncka a já se jen rozopčitě usmála a poděkovala jí.

,,Za chvíli bude půlnoc!" Vykřikla a pár očí se na nás opět obrátilo. Po těchto slovech všichni zmlkli. Až na praskání ohně bylo úplné ticho. Ti co dosud tancovali se přidali k sedícím a snažili se zkrotit svůj udýchaný dech. Ria si přisedla k nám.
Oni všichni.
Čekali na něco.
Minuty ubíhali a nikdo stále nevydal ani hlásku. Už jsem se nadechovala abych se zeptala co to má znamenat, když můj zrak upoutala osoba, vystupující z tmavého lesa. Zatím byl zahalen temnotou, ale jakmile se přiblížil k nám, poznala jsem ho.
Byl to Nick.
Jeho tmavě hnědé vlasy získaly v záři ohně, měděný, byť dokonce zlatavý nádech. Zelené oči zářily vznešeností.
Ostrost jeho lícních kostí ještě podtrhovala částečná tma obestřená kolem jeho obličeje. Byl do půl pasu nahý. Ta nejkrásněji vyrýsovaná hruď byla právě teď přede mnou. Svaly na jeho břichu se s každým krokem lehce napnuly, jakoby o sobě dávaly ještě více vědět. Široká ramena ve mně vyvolávaly touhu se jich dotknout a přesvědčit se zda-li jsou tak pevné, jak vypadají. Byl bos. Na nohou měl pouze černé kalhoty.
Byl zatraceně nádherný.

,,Je čas." Pronesl do hrobového ticha a jeho hlas. Tak hluboký, melodický, smyslný. Přitahoval mě, tak jako magnet přitahuje železo.

Ell a Ria.
Každá mě popadla z jedné strany a vytáhla na nohy. Poté mě pustily a tentokrát to byl Nick, co zaujal místo po mém boku. Ostatní nás následovali. Nijak se mě nedotkl, přesto jsem mohla jasně cítit tu elektřinu, co námi probíjela. Bylo to magické.
Po jeho boku jsem najednou našlapovala lehce.
Po jeho boku jsem se najednou cítila v bezpečí.
Po jeho boku jsem si byla jistá sama sebou.
Po jeho boku jsem se stávala Lunou.
Teprve teď jsem si všimla kůlu přibitého v zemi. Děsil mě. A když můj Alfa, zvedl ze země, vedle něj provaz, věděla jsem, že ať se stane cokoliv, nebude se mi to líbit. Lehkým tlakem na záda mě donutil k němu dojít. Téměř zbožně, chytl mé ruce a zavázal mi je za zády, s kůlem je rozdělujíc. Byla jsem teď přivázaná jako kdyby mě chtěli ukřižovat. S kůlem mezi lopatkami. Jako víla vydána jim napospas. Měla jsem hrozný strach.
Nick se otočil k davu, který se před námi mezitím shromáždil a promluvil.

,,Nechť velký měsíc požehná nové Luně. Nechť velký měsíc požehná našemu svazku. Nechť velký měsíc požehná jí, nové vůdkyni." Učaroval mě. Jeho hlas. Sáhl do kapsy, z kama vytáhl nádherně zdobenou dýku. Červené, zelené, modré kamínky. Byla nádherná. Rituální.

,,Nechť velký měsíc požehná spojení našich duší!" Zařval a dostalo se mu nadšené zajásání davu. Mnou projelo silné mrazení.

,,Přistupte a přijměte svou novou vůdkyni a ona se vám odmění. Bude vaší matkou. Nyní pomocí dýky propojte vaše duše a přeneste své trápení na vaši novou Lunu!" Pokračoval a já se dost zhrozila když zmínil tu bolest druhých, o tom mi nikdo neříkal. V duchu jsem začínala pomalu pomalu panikařit, ale najevo jsem dávala jen tu ledově chladnou stránku. Jinak bych se asi rozbrečela.
Ell ke mně přišla a s očekáváním si vzala dýku. Všichni zatajili dech. Přistoupila ještě blíž a s až děsivým zaujetím mě lehce řízla na paži. Nebylo to zase tak hrozné, skoro to ani nebolelo a mně se podařilo stále udržet zdrženlivou masku.
Než mě zasáhla vlna zoufalství.

Zack. Miluje ho. Nick. Brání. Jim. Bolí jí to. Už jí nebaví jejich vztah neustále tajit.

Zalapala jsem po dechu.
Bylo to tak nečekané!
Bloncka úlevně vydechla a poté se s zářivým úsměvem otočila k davu.

,,Funguje to!" Zvolala a salva vlkodlaků zajásala. Poté vystoupil Zack. Vypadal lehce nedůvěřivě, ale stejně vzal dýku do ruky a udělal s ní jeden krátký řez, kousek pod Elliným. Krátká štiplavá bolest a poté zloba.

Nick. Brání. Jim. On ji miluje! Chce s ní být dokonce života.

Zrzek zmateně zamrkal a předal dýku dalšímu vlkodlakovi. A tak to pokračovalo dál. Vždy jsem cítila i tu jejich nejmenší, psychickou bolest a společně s ní, se mi do hlavy zafixovaly jejich jména. Věděla jsem o nich všechno. Jak se jmenují. Koho milují. Koho nenávidí. Co je zevnitř prožírá jako kyselina. Kdo jim ublížil.
U jedné ženy to bylo tak intenzivní, že se mi podlomily kolena a Nick mě musel po zbytek rituálu lehce přidržovat. Jmenovala se Illidia. Byla to starší paní s úsměvem na tváři a čipernou povahou. Voněla bylinkami a tvářila se velice vyrovnaně a mile. Jakmile mě ale řízla, zachvátila mě bolest tak obrovská, že jsem si byla téměř jistá, že mi na chvíli přestalo tlouct srdce.
Zemřel jí manžel. Její milovaná, spřízněná duše.
Oči se mi okamžitě zaplnily slzami, které se začaly kutálet po mé tváři jako potůček.
Já chtěla zemřít.
Tak hrozně, hrozně to bolelo.
Začala jsem trhat rukama, ve snaze se osvobodit a ihned ukončit to trápení. Šílela jsem z toho.
Bolestně jsem zařvala a cítila jak se mi kůže na zápěstích odírá do krve. Bolest tím způsobenou jsem však ani nevnímala. Chtěla jsem jediné. Zemřít.
Nickova tvář.
Něco říkal.
Nerozuměla jsem mu.
Nechápal mě.
Nikdo mě nechápal!
Bolí.
Tam moc bolí.

,,Ty to nechápeš!" Zařvala jsem po něm, naprosto nepříčetná.
,,Zabij mě! Prosím, prosím. Já to nezvládnu. Rozežírá mě to zevnitř. Zastav to!" Já brečela, škemrala.

A pak to najednou zmizelo.
Tedy nezmizelo úplně, pořád to bylo uschované, tam vzadu v mysli. Jenom číhající na správný okamžik udeřit.
Znehybněla jsem a po zbytek přijmutí jen odevzdaně držela. Náhle jsem byla zvláštně otupená.
Proti všemu.
Ani jsem si neuvědomila, že do mě již nikdo neřeže.
Že nejsem více uvázaná ke kůlu. A
když mě můj Alfa chytl chytil za ruku a na mé dlani se objevila krev, pocítila jsem to.
To pouto.
Pouto smečky.
Já se najednou cítila úplná.
Byly ve mě.
Jejich strasti.
Jejich trápení a já je najednou chápala. Všechno co udělali, nebo teprve udělají já je pochopím.
Má milovaná smečka.

************************************

Bububu 👻👻👻
Krapánek masochistická kapitolka 😂
Enjoy it😄