For Luna

27. kapitola

Pomalu přikývl.

,,Samozřejmě, omlouvám se má paní."  Procedil zkrze zuby. Poté se narovnal v zádech a odcházel. Doprovázelo ho několik užaslých pohledů. Otočila jsem se na malého kloučka a klekla si k němu. Jemně jsem mu setřela slzu co se mu svezla po tváři a opatrně se zeptala jestli je v pořádku. Stydlivě přikývl a lehce našpulil pusu. Konejšivě jsem se na něj usmála, políbila ho do vlasů a rozhodla se jít za Ellou a Riou domů. Než jsem však definitivně odešla Křikla jsem po přítomných aby se konečně hnuli. Za sebou jsem o chvíli později slyšela kovové údery, spokojeně jsem se usmála.

V chatce byla jenom bloncka. Když jsem vpadla do dveří, zrovna něco vytahovala z miniledničky. Jakmile mě zmerčila, nadšeně vypískla a sevřela mě v náručí. Pevně mě stiskla až jsem se začala skoro dusit. Zakašlala jsem a snažila se jí od sebe odstrčit. Bezúspěšně.

,,E...Ell dusíš mě." Zasípala jsem jí do ucha a sevření konečně povolilo. Pořádně jsem se nadechla a zase vydechla.

,,Promiň." Pronesla omluvně, ale oboum bylo jasné že jí to ani trochu líto není. Možná to bylo kvůli jejímu hravému úsměvu, možná kvůli jiskřičkám co jí tančily v očích.
Ještě jednou jsem zakašlala.

,,Co to prosimtě vyvádíš? Vždyť jsme se neviděly jenom jeden den!" Zahomolila jsem při tom rukama až musela bloncka o krok ustoupit.

,,Promiň jsem jen hrozně nadšená!" V tom jsem si toho všimla. Té červeně na tváři, těch očí ve kterých se odrážela radost, toho obrovského úsměvu co měla na tváři. A těch sakra zacuchaných vlasů. Ušklíbla jsem se.

,,S kým jsi to spala?" Zeptala jsem se pobaveně. A mohla jsem zblízka pozorovat jak se Ell rozšířily oči a vzápětí překvapeně vyjekla.

,,Jak to víš? To je to ne mně tak poznat? Ach bože! Nick mě zabije!" A dál si pro sebe mumlala neurčité slova a při tom nervózně přecházela po obyváku. Zachytila jsem její ruku a podívala se jí do očí. Leskly se v nich slzy.

,,Zlato pojď si sednout a ty mi hezky řekneš co se stalo ano?" Doufám že jsem zněla alespoň trošku konejšivě.
Přikývla a zkroušeně kecla na pohovku. Pak, aniž by jsme jí musela pobízet, spustila.

,,Pamatuješ si Zacka?" V rychlosti jsem přikývla jak bych mohla zrzka zapomenout?

,,Miluju ho!" Vyhrkla a asi čekala ze mě to překvapí. Já už to však věděla.

,,Já vím." Odpověděl jsem tiše. Překvapeně na mě pohlédla a já ukázala prstem na jizvy. Za ten den už byly úplně zacelené. Díky bohu! Vlkodlačí regenerace. S poznáním přikývla a pokračovala.

,,Nick, on řekl že ho mám nechat být. On, pro něj jsem jenom malá sestřička co potřebuje chránit. Nesnese u mě dalšího muže. Když jsem mu řekla že mám Zacka ráda, běsnil. Zakázal mi se s ním vídat a ho zbavil postu bety. A to jenom kvůli mě, tehdy jsem ho prosila na kolenou aby to nedělal, ale on mě neposlouchal. Je tvrdohlavý jako mezek." Zavrčela nakvašeně.

Smutně sklopila hlavu. ,,A tak jsme se začaly vídat tajně. Zack mi to nezazlíval, naopak řekl že jsem statečná a že mě miluje. Taky ho miluju. A hrozně mě mrzí že s ním nemůžu být i na veřejnosti." Povzdechla si a po tváři se jí svezla osamocená slza. V tu chvíli jsem se rozhodla. Vzala jsem jí za bradu a zvedla jí hlavu k sobě. Odhodlaně jsem se jí zadívala do očí.

,,Přesvědčím ho." Pronesla jsem pevně. V očích jí vzplanula jiskřička naděje.

,,Vážně?" Vydechla a koukala na mě tak jako dítě kouká na Santu.

,,Vážně." Ještě jsem raději přikývla abych svá slova potvrdila. Vypískla a už dnes podruhé se mi vrhla kolem krku. Do ucha mi stále opakovala to jedno a samé slovo.

,,Děkuju!" A já se smála. Ještě hodnou chvíli jsme tak setrvaly, ona mě k sobě tiskla jako o život a já jí něžně, tak jako matka objímá své dítě hladila rukama po zádech. Když se uklidnila podívala se na mě s pochybami.

,, Co když to nevyjde?" Zeptala se a jiskra zmizela stejně rychle jako se objevila. Lehce jsem se na ní usmála.

,,Vyjde, přece jen jsem jeho družka a Luna. Musí mě poslechnout." Samolibý úšklebek se mi usadil na tváři. Ulehčeně se zasmála a podívala se na velký kruhový předmět na stěně. Neměla jsem tušení k čemu slouží. Ell se na něj zadumaně podívala a poté hlásila kolik je hodin.

,,Je sedm. Zachvíli by jsi a asi měla jít domů. Jinak se bude Nick zlobit a ty ho nepřesvědčíš." Zasmála jsem se a naposled jí objala, než jsem odešla. Venku už se slunce pomalu klanělo za obzor. Výrazně se ochladilo a mě byla jenom v modrém tričku zima. Objala jsem se pažemi, na nichž jsem ucítila podivný povrch. Usmála jsem se. Ty jizvy jsem měla ráda, i když tolik hyzdily moje tělo. Lehce jsem po pár přejela prsty a úsměv se ještě o něco rozšířil.

Nick se zrovna převlékal když jsem vpadla do pokoje. S vyjeknutím jsem za sebou znovu zabouchla dveře. Ach bože to je tak trapný. Ale ta je hruď. Ach bože podruhé. Opřela jsem se rukama o stěnu a těžce vydechla. I když nemělo by mi vadit ho vidět nahého, přece jen, jsem jeho družka. A navíc dneska bude vidět nahou i on mě takže je to vcelku jedno. Odstrčila jsem se od zdi a hrdě na kráčela zase zpět do pokoje, Nick už byl oblečený a jakmile mě spatřil, propukl v záchvat smíchu. Zamračila jsem se na něj, ale nějak více to nekomentovala. No a co tak rychle měním nálady!

,,Můžeme už konečně jít?" Zeptala jsem se přinejmenším otráveně. Přikývl a odešly jsme na večeři. Ta proběhla v pořádku, Lara pokojně jedla své jídlo a nás si ani nevšimla. Zjevně vzala mou výhružku vážně.
Povídala jsem si s Riou o normálních, holčičích věcech a přitom jedla kus chleba a párky. Párky tématicky. Nakonec jsme se s Nickem v ruku v ruce vrátily domů. Ano domů, už se tady tak cítím. Doma.
Čas od času se můj Alfa uchecht, zřejmě ho to ještě nepřešlo. A pak když jsme stanuli v ložnici, přepadla mě nervozita. Celá jsem se napjala.

************************************

Bububu 👻👻
Je tady další kapitolka. Přituhuje nám 😁 Předem upozorňuji že tu sexuální scénu co tam bude nehodlám do podrobna😛😛
Enjoy it😍😍