For Luna

13. kapitoal

Nebyl nadšený.
Neměl radost.
Vlastně se mu to ani nelíbilo.
Naše dílo se mu nelíbí! 
Jsme pohoršeny, opravdově a hluboce pohoršeny.
Už na ní křičí asi deset minut. Ona si mezitím ublíženě čistí obličej a packy.
Pomalu mu docházejí argumenty a ona jen tiše čeká až skončí a bude se tu moct konečně porozhlédnout.
Prošmejdit každý kout, očuchat každý keř a seznámit se s každým na koho narazí.
Dala by si ještě maso.
Hlad.
Hlad!
Hlad!
Pečlivě si znovu olízne tlapu a když narazí na chuť krve, olízne se znovu a znovu. Různě natáčí hlavu aby na tu životadárnou tekutinu lépe dosáhla.
O Nicka stratila už i ten sebemenší zájem.
To se mu asi nelíbilo.
Jakmile zmerčil že se na něj, jak zřejmě očekával, kajícně nedívá.
Popadl ji za huňatý kožich a bez milosti ji táhnul někam nahoru. Po schodech. Párkrát po něm chňapla zuby, ale ve výsledku se o to ani příliš nesnažila.
Ona byla přejedená.
Neměla sílu na nic.
Jediné co chtěla, bylo si jen lehnout někam do trávy a tiše trávit.
On měl jiné plány.
Vytáhl ji až do druhého patra kde ji zavřel do pokoje s postelí. Prudce zabouchl dveře a ona osaměla.
Hmm..
Matrace.
Čistě z nevinné hravosti vyskočila na tu podivnou, měkkoučkou věc a zatla do toho drápy. Ozvalo se trhání.
Ten zvuk se jí líbil.
Na místo nebohé postele, si její bujná mysl vymyslela mnohem zajímavější objekt.
Mnohem živější objekt.
Hluboce zavrčela a ukázala tesáky.
V hlavě neviděla bělostné povlečení, ne, ona viděla kaštanovou srst mladého srnce. Neviděla šedé polštáře a deku, viděla uši, korálkové oči, tlamičku a čtyři, dlouhé nohy.

Představovala si to čiré zděšení a hrůza co se jí objeví v očích jakmile ji spatří. Tu touhu po útěku. Bylo už však pozdě, šelma na ní skočila a prokousla jí krk. Matrace kůži a maso, simulovala doopravdy věrně, jen se neozvalo to typické lupnutí co signalizovalo že kořist má prokousnutou páteř a je tudíž úspěšně skolena. Zrovna, když zaútočila drápy a tím roztrhla pomyslný srncův bok, otevřely se dveře a v nich opět Nick.

,,Doprdele Mio! Ty seš fakt normální psychopat! Proč sakra ničíš moji postel?!" Nadával a nadával. Rukama rozhazoval natolik, až se bála že ji trefí. S povzdechnutím k ní došel a něco zapnul kolem krku.
Podezřívavě nakrucovala hlavu aby se podívala co to je. Nebylo to příjemný a vedl z toho takový dlouhý provázek který držel náš alfa v ruce.

,,To je má milá obojek, používá se na neposlušné psi, když chtějí utéct." Spokojeně se usmál a jeho ego se asi právě zvedla o spoustu příček vzhůru.
Ona na něj civěla se spodní čelistí až někde na zemi.
Musela zamrkat.
Jednou.
Dvakrát.
Nepomohlo.
Pořád byla... obojkem, fuj to zní hrozně! Připoutaná k tomu egoistovi.

Vždyť nejsme žádnej neposlušnej psík!
Proměníme se!
Ne! Proboha jen to ne! Nemáme oblečení.
My tady v tom hnusném obojku chodit nebudeme!
Budeš muset já tady nebudu chodit nahá!

,,Tak pojď." Ten jeho samolibý úšklebek! Zatáhl za tu šňůru a tím jí donutil seskočit z imaginárního srnce.
Tam ale končila veškerá její spolupráce.

Kecla zadkem k zemi a odmítala se hnout. Nick ale překvapivě nezoufal. Chytl provaz do obou rukou a zatáhl. Posunula se kupředu.
Tak to ne!
Ne ne ne ne ne ne!
Postavila se, aby s sebou začala trhat, jenže on v momentě, kdy měla nejmenší stabilitu, znovu zatáhl a tak skončila čumákem na dřevěné podlaze.

Ani se nestačila postavit a už byla táhnuta dál, přičemž nechtěně vytírala svým hebkým kožíškem zem. Dotáhl ji až ke schodům, kde jí nechal sekundu na postavení, ale už vzápětí zběsile zbíhala schody, jen aby mu stačila.

Znovu se octli v obýváku.
Avšak teď už rozhodně nebyl prázdný.
Vlastně naopak, byl narvaný k prasknutí, vlkodlaci se nacházeli i tam, kde se nenacházeli.
Byli prakticky všude.
A v čele toho všeho stála Ell.
Dosud lidé živě konverzovali, jakmile se tady objevili oni.

Zmlkli. Všichni do jednoho. Nikdo se neopovážil ani ceknout. Všechny pohledy se upřely na ní. Drobnou vlčici, přivázanou na vodítku jako pes. Právě teď však nebyl čas se zabývat tím, jak na lidi působím já. Nene, teď byl čas se zabývat jak oni, působí na mne. Prolétla pohledem skoro všechny v místnosti, nebo se o to alespoň snažila a byla ohromena.
Čistokrevné smečky mají většinou maximálně patnáct členů. Tady, tady jich bylo minimálně třicet.

,,Tak dámy a pánové, děkuji že jste sem tak pohotově přišli. Jak mě znáte nejsem dobrý řečník takže to nebudu zbytečně okecávat. Rozhodl jsem se připojit k Naharům další dvě vlčice. Jednu jsme koupili na trhu a momentálně odpočívá, doufejme že se k nám brzy připojí, jmenuje se Lara. A tohle." Ukázal na naší maličkost.

,,Tohle je vaše nová Luna." Přítomní zalapali po dechu a ona při tom zvuk vyděšeně nadskočila. Nebyly jsme zvyklá na tolik lidí.
Tedy spíše vlkodlaků.
Nick je mávnutím ruky zarazil.
,,Mia, tak zní její jméno, je z, jak jsme se domnívaly dávno vyhubeného rodu Ixarů, oplývá magickou mocí, takže doporučuji, nepřibližovat. Tehdy jako jediná přežila a já se rozhodl tímto spojením mě Alfy a ji Vaších nové Luny, znovu obnovit rod té tak sprostě vyvražděné smečky. Očekávám, že s ní budete nakládat s úctou jaká této vyjímečné vlkodlačici jistě patří."

Přítomní téměř nedýchali.
Ve vzduchu se vznášela moc alfových slov a i jí, trošku zamrazilo. A pak se začali hrnout. Utvořili kolem ní pomyslný kruh a začali se překřikovat, ať už jmény, otázkami a dokonce zaslechla i pochvalu.
Moc.
Je jich tu moc.
Přišla blíže k Nickovi a bokem se k němu přitiskla, jako by jí mohl uchránit. A on to udělal.

,,Ticho!" Zařval tak hlasitě a mocně že se všichni až na mne, bojácně přikrčili.

,,Zítra bude úplněk. Očekávám vás tedy přesně o půl noci na našem místě. Proběhne konečný rituál o přijmutí Luny. A od té doby se stane vaší paní. To je vše co prozatím potřebujete vědět. Vaše jména se dozví časem, takže se můžeme přesunout do jídelny, kde započne slavnostní hostina."

Zaregistrovala postavu, jdoucí ze schodů. Byla zahalena pouze v županu a pečlivě volila každý krok. Pohybovala se se vznešeností a ladností. Uhlově černé vlasy, za ní vlály jako závoj a celý její postoj vypovídal o podivné nadřazenosti a povýšenosti. Na tváři držela masku hluboké zmatenosti, s kapkou bázlivosti. Ani jedna emoce se ale nepromítla v jejích ledově modrých očích. Ty byly podivně prázdné, chladné. Byla nádherná, ale připomínala led.
Lara.

Nick na ní také obrátil svůj pohled. Lehce se na ní usmál a všem oznámil její přítomnost. Muži i ženy na ní obrátili svůj zrak a vzápětí zůstali zírat učarováni její krásou. A ona nevinně zamrkala. Sestoupila poslední schod a mířila k Nickovi. Sklopila hlavu a hluboce se před ním poklonila.

,,Můj Alfo, snad odpustíš mou předchozí reakci a příjmeš mou neskonalou omluvu." Její hlas zněl líbezně a medově. Na nás až moc. A právě to mou vlčici probralo z transu způsobený její krásou.
Nick přikývl.
Mojí holce se to nelíbilo, z té chladné aury co z ní vyzařovala se jí dělalo špatně. Škubla s vodítkem aby se dostala pryč z jejího dosahu.
Bezúspěšně.
Jen jí začal škrtit ten debilní obojek.
Náš Alfa se bezeslova otočil a odcházel k jídelně. Ona šla překvapivě za ním.
Hnusné, hnusné vodítko.

Náhle však zastavil a v davu, který šel za nimi odchytil Ell. Se slovy "Obleč jí a potom přijďte" jí předal nesnášený provaz a odcházel. Lara se k němu připojila a vlezle ho pohladila na rameni.

Tu holku nemám ráda.

************************************

Bububu 👻👻👻
Ahoj bubáci máme tu další díl a s ním i mou "milovanou" Laru. Ale co záporák bejt musí.😂