17. kapitola

3.3K 172 8
                                    

,,Dobrá." Přikývla jsem. ,,Buď zítra před úsvitem tady."

Pokýval hlavou a odcházel. Já se rozhodla trošku prozkoumat ty běžící pásy. Dlouho jsem si pořádně nezaběhala. Nejdříve jsem zvýšila rychlost na svižnější krok. Svaly se mi uvolňovaly a já si to maximálně užívala. Zvýšila jsem na rychlejší klus a začala pravidelně dýchat. Noha, v pravidelném tempu míhala nohu a já cítila jak mi na čele vyrašily první kapky potu. Ještě jsem popohnala pás a teď to byl spíš zběsilý útěk. V boku mě píchalo tisíce jehel, nohy už pomalu vypovídaly službu, rozpuštěné vlasy se mi lepily na tváře, ale já z nějakého důvodu nemohla přestat. Právě naopak chtěla jsem ještě víc. Věděla jsem že bych měla přestat, jelikož jsem od svého těla dostalávala jasné signály že mu už to stačí. Ještě jsem zrychlila. To už se mé nohy střídaly až neuvěřitelnou rychlostí, pevně jsem zatínala zuby, ve snaze toto tempo ještě vydržet.

,,Hej!" Ten hlas mi někoho připomínal.
Přede mnou se objevila něčí ruka, ale já jí nevěnovala pozornost soustředila jsem se jen na to šílené střídání nohou.
Pás podemnou se přestal hýbat.
Zmateně jsem zaostřila na příchozího a přede mnou se objevily pár těch nejkrásnějších očí.
Nickových očí.

,,Ty jsi fakt schopna se zabít ještě než by člověk řekl švec." Vydechl vyčítavě.
,,Nevěděl jsem že máš sebevražedné sklony."

,,Taky že nemám! Co si o mně sakra myslíš?!" Uklidni se Mio. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.

,,Spousty věcí." Řekl provokativně přičemž mě sjel pohledem a kousl se do rtu.
Zabiju ho!
Přísahám!
Rychle jsem slezla z toho pekelného stroje a odcházela do chatky. Ještě před tím jsem však ucítila štiplavou bolest na své zadnici. Bleskurychle jsem se otočila a vražedným pohledem propálila toho nezdvořáka.

,,Zvykej si. Od zítřka budeš MOJE a pleskání po zadku bude jen začátek, s tím co s tebou provedu." Oblízl si spodní ret a já ucítila záchvěv vzrušení. Měla jsem nehoráznou chuť ho také provokovat, ale nerada bych zjistila co by se poté stalo. Přece jen. Dva nadržení vlkodlaci v prázdné tělocvičně.
Místo toho se mi jen lehce rozšířily zorničky a já se urychleně otočila abych uháněla do chatky.
Cestou mě občas někdo obdivně poplácal na zádech a já cítila, že sem pomalu začínám zapadat.
Skvělý pocit.

Ell si pořád četla časopis a Ria tu nebyla. Mé kroky mířily do ložnice, z kama jsem houkla na bloncku jestli si můžu půjčit pyžamo. Přitakala a já se začala přehrabovat ve skříni. Od naší polštářové bitvy, to tu jedna z nich zřejmě uklidila, jelikož bylo v pokoji dokonale uklizeno. Nakonec vyhrály šortky a uplé tílko. Utíkala jsem do koupelny, natěšená na horkou sprchu, která mi bude uvolňovat namožené svaly. Strhala jsem ze sebe oblečení a vlezla si do sprchového koutu. Pomalu jsem otočila kohoutkem a celé mé tělo se napjalo, v šoku z ledové vody. Začala jsem vydávat prapodivné zvuky, vyjadřující můj úlek. Mohla jsem kohoutkem otáčet, jak jsem chtěla, ale teplá voda netekla.

Vykašlala jsem se na to. Rychle jsem popadla mýdlo a šampón, namydlila se, spláchla a utíkala z tama pryč.
Brrr...
Zuby mi beztak budou cvakat ještě další století.
Natáhla jsem se pro ručník, co byl ve skříni pod umyvadlem a pečlivě se utřela, vlasy jsem si zabalila do turbanu a nakonec se spěšně oblékla. Když jsem z koupelny odcházela, zůstaly po mně mokré stopy.

Utíkala jsem k posteli, kde jsem se pouze vyčerpaně rozvalila a pomalu se propadala do hlubin spánku.

/pohled třetí osoby/

Zatímco dívka spala, neměla ani zdání, co se děje kolem ní. Tvář jí zdobil mírný úsměv a zavřená víčka se lehce chvěla. Malý, roztomilý nosík spokojeně krčila.
,,Ell?" Rozlehlo se bytem a vzápětí se ozvala odpověď.
,,Tady jsem." Odpověď byla tichá, z nějakého důvodu dokonce učarovaná. Vysoký, zelenooký muž se vydal do ložnice z kama slyšel hlas své sestry.
Našel jí.
U Mii.
Seděla na kraji postele a okouzleně spící sledovala. Občas se jí lehce dotkla, či jí zastrčila pramen vlasů za ucho. Nick k nim opatrně přikročil. Náhle byl učarován dívčiným půvabem. Sedl si na druhou stranu postele a lehce, jako dotek motýlího křídla jí pohladil po líci. Nedokázal přestat. Prohlížet si ji, hladit jí.  Měl chuť. Měl neovladatelnou touhu ji políbit. Zlíbat její tváře, její plné, tak nehorázně svůdné rty. Měl chuť na její tělo, prahnul po jejích stenech, dychtil po tom aby mu patřila. Jeho vnitřní vlk, jeho podvědomí to přímo vyžadovalo. Zasténal, když si uvědomil že se k ní naklání. Pouze jeho lidský rozum to nechtěl udělat. Bránil tomu hříšnému pokušení, vzpouzel se. Ell prsty, které měla dosud položené na jejím krku posunula trochu níž. K jejímu hrudníku. I ona bojovala s nutkáním. S tou zříravou potřebou.
,,Je nádherná." Vydechla.
,,Nádherná je slabé slovo." zachroptěl její bratr. Byl vzrušený. Byl vzrušený víc, když si jeho prsty také vedly cestičku k jejímu hrudníku. Jeho vnitřní vlk šílel. Měl chuť si ji vzít, teď a tady. A jeho sestra měla podobné myšlenky. Nikdy nepřemýšlela že by byla na holky, ale teď a tady. Cítila to.

Objekt jejich zájmu se ve spánku nespokojeně zavrtěl a Nickovi byly najednou kalhoty příliš těsné. Ucítil něčí přítomnost za zády a poté jen zamilované ach..
Stáli tam tři. Ria přišla teď. Chtěla se vyspat, ale místo toho by ráda sledovala toho spícího anděla věčně. Navždy.
Ráda by pro ní objevovala i vlastní život.
Byla tak, tak krásná.
Zatímco Nickův vlk slintal nad okouzlující kráskou, on přemýšlel. Tohle nebylo normální.
Tři vlkodlaci, z toho dvě dívky, které jak jistě ví, nejsou lesby, úchylně sledují jednu spící holku.
Třeba, je nějakým způsobem očarovává.
Musejí se dostat z jejího vlivu.
Prudce chytl obě dívky a snažil se je odžduchnout. On sám jí ale nadále upřeně sledoval. Nemohl přestat.

,,Nicku? Co tady dělám?" Uslyšel za sebou.
,,Nedívejte se na ni." Přikikázal.
,,Odtrhněte mě od ní."
Věděl že se chtějí zeptat proč, ale nakonec se rozhodly uposlechnout svého Alfu, bez otázek. Když ho chytily za ruce, jeho vlk se hluboce vzpouzel. Nechtěl přestat jí sledovat, už nikdy. Cítil jak ho k sobě vábí, jak ho volá. Zavrčel, ale nakonec, pod nátlakem děvčat, se odvrátil.
Cítil to.
Tu prázdnotu co se v něm najednou rozhostila.
Pocit, že něco chybí.
Že ona chybí.
Jeho.
Jeho Luna.


************************************



Bububu 👻👻👻
Famfáry prosím! Tenhle díl upřímně příliš nebavil a tak se omlouvám jestli tam budou nějaké nepřesnosti, chybky nebo opakování slov😕 Doufám že se líbí 😌

For LunaKde žijí příběhy. Začni objevovat