Dcera Slunce a Měsíce

Prolog

Mladý muž stál vedle lehátka a v náručí držel miminko. Měl tmavší vlasy i oči, byli zbarveny do tmavě modra. Byl to sám král Měsíce. Žena která ležela na lehátku byla královna Slunce. Měla blonďaté rozevláté vlasy, které ji kolem hlavy tvořili kruh. Její, teď zavřené, oči byly jasně zlaté. Připadali slunce, které svítilo jasně na nebi. Vedle může stála další žena, měla hnědé vlasy a v nich zelené melíry. Byla to královna Země. Měla taky zelené oči, které kmitaly z muže, ženy a malé dívenky. Hladila miminko, přesněji dívenku. Po své mamince zdědila nádherné blonďaté vlasy a od otce tmavé modré oči. Divná kombinace ale nikomu to nevadilo. Dívenka byla dcerou Slunce a Měsíce. Ano Slunce a Měsíce. Nebezpečná kombinace a i zázračná. Nikdo jiný nevěděl, že ty dva měli spolu vztah a ještě k tomu miminko.  Jen královna Země a samozřejmě ti dva to věděli. Byli v malé ordinaci a za dveřmi se ozval křik a hluk.
,,Jsou tady." Řekla vystrašeně královna Země a přitiskla se k Měsíci. ,,Nedostanou ji." Řekl král Měsíce. Pro vysvětlení, zlý čaroděj Koras se dozvěděl, že měli spolu dítě. Ta dívenka je nebezpečná a silná. Je pro něj hrozbou a on ji chce zničit anebo ji získat na svoji stranu. Poslal na ně bandu lidí, kteří ji berou jako hrozbu celého světa. Namluvil jim to ale není to pravda.
,,Pojď tudy." Řekla mu rychle Země a oni se rozeběhli tajnou cestou pryč. ,,Proč nemluví, nebrečí nebo tak něco." Země se zastavila, Měsíc, jako on také a Země ji sáhla na čelo. Chvilku se někam něme dívala a pak zatřepala hlavou. ,,Tahle kombinace má vadu a to je ta, že nemůže mluvit." Řekla a hnala ho už dál. ,,A co kouzlení? Jak bude kouzlit? To závisí na mluvě." Zeptal se jí. Doháněli je. ,, Nevím, nemáme moc času, abychom zjistili víc. Je tu válka. Tady zůstat nemůže." ,,A kam ji chceš dát?" ,,Když mi to dovolíš, tak na zem. Tam bude v bezpečí." Přikývl, zastavil se a podal ji ji. ,,Co děláš?" Zeptala se ho nechápavě a vzala si malou k sobě. Pomalu ji konejšila a houpala s ní. ,,Nestihneme to spolu. Musíš ji tam schovat. Ty to tam znáš nejlíp. Já je zdržím." ,, Vždyť zemřeš!" Vykřikla a hlas ji přeskočil o dvě oktávky víš. Měla ho ráda, jako svého bratra. ,,Vím, ale budu radši, když bude v pořádku a i ty. Zůstaň tam chvíli a pak se vrať. Oni tu dlouho nebudou a pak najdi živé krále a královny. Ano?" Přikývla a rozeběhla se pryč. Uslyšela křik a pak mužský a bolestný. Steklo ji pár slzy. Její kamarád a bratr zemřel. Než úplně zemřel, tak zašeptal. ,,Sbohem Estrello." Tak se měla jmenovat jeho dcera s nakonec se rozloučil se Zemí. Nakonec vydechl a zemřel.
Mezitím Země zatím vyběhla do tunelu a přemístila se na zem. Byla tma. Podívala se nahoru a spatřila měsíc. ,,Jak to?" Zeptala se překvapeně. Dívenka v jejím náručí se rozesmála a podívala se na měsíc. ,,Aha. Takže ták!" Usmála se. ,,Jsi silná holčičko. Tady dokážeš mluvit ale u nás ne. Ty si ale poradíš. Budeš ovládat slunce i měsíc. Každý z nás ovládá jednu planetu jednu důležitou věc. Tvůj otec vládl Měsíci a tvoje matka zas Slunce ale teď to budeš ty, kdo je bude ovládat.
Až dosáhneš příslušného věku, tak nastane rovnováha. Rovnováha mezi námi všemi. Ze začátku to bude těžký ale ty to zvládneš. Věřím ti. Nemusíš se ničeho bát. Zatím budeš bydlet tady na zemi a já budu vědět, kde tu dobu jsi. I když si z tohohle nic nebudeš pamatovat, tak se vše důležité v pravý čas dozvíš. A tady je něco, aby tě nenašel." Dala jí na krk náhrdelník. ,,Slunce, měsíc a strom. Tři věci díky nim tě taky poznám. Příroda ti bude pomáhat, a kdybych nevěděla kde jsi, tak ty si k nám najdeš cestu."
Šla s ní k jednomu domu. Zjistila, že se ten dům jmenuje dětský domov. ,,Tady ti bude doufám dobře." Řekla a položila ji na práh. Rvalo ji to srdce, že ji tady musí nechat ale neměla jinou šanci. ,,Sbohem Estrello." Rozloučila se s ní. Královna Slunce ji řekla, jak se bude jmenovat.

Ahoj
Tady je můj nový příběh. Sama si myslím, že ten prolog je divný ale mě nic nenapadadlo. Takže doufám, že se vám bude líbit. Jo a nahoře máte Estrellin náhrdelník.