Dcera Slunce a Měsíce

73. Kapitola

Estrella
Byla jsem i v zemním. Užívala jsem si okolí a všichni, co mě potkali, mě zdravili. Na každého jsem se usmála a pozdravila. Potom mě někdo dohnal.
,,Jmenuju se Eric a posílá mě Venuše." Byl to hezký muž. Lepší výraz kluk. Měl hnědé vlasy nakrátko ostříhané, vypracovanou hruď a vypadal tak na sedmnáct. Měl šedé až hnědé oči. ,,Mám vás dovést do království a být vaším ochráncem." Přerušil mě myšlenky. ,,Děkuji. Myslím si ale, že se dokážu ubránit." Protestovala jsem a on pokrčil rameny. Oba jsme se vydali do království. ,,Jak se Vám teď daří?" ,,Skvělé a Vám?" Zeptala jsem se ho. ,,Taky skvěle." Usmál se. Naše oči se setkali a mě připomněl Michaela. Moje nálada sklesla na bod mrazu. ,,Něco se stalo?" Pomalu mě pohladil po zádech a já sebou trhla. Celé vzpomínky na něj se mi vrátili. Začala jsem couvat a do očí se mi nahrnuli slzy.
,,Estrello?" ,,Ne. Ne. Ne." Začala jsem hodně rychle dýchat.

Eric
Estrella byla teď vyděšená. Nechápal jsem ji a pak jsem si vzpomněl. Mars mi říkal, že tam zemřel Michael a ona byla asi do něj zamilovaná. Musela si na něj vzpomenout.
,,Estrello. Nebojte se mě." ,,On... O-on... Ne.... On... Mrtvý...." Zakryla si pusu. Začala tlumeně vzlykat. Přemýšlel jsem, proč ji to tak vzalo. Zmizela, někam se teleportla a já běžel za vládci. Čekali s rodinami. Usmál jsem se na ně a přešel k nim. ,,Paní Venuše. Máme problém." ,,Co se děje, Ericu?" ,,Víte, šel jsem s Estrellou sem ale ona si asi nějak vzpomněla na Michaela a... Byla v divném stavu. Začaly jí téct slzy a byla vyděšená. Nemluvila srozumitelně." Podívali se po sobě. ,,Michael." Řekl Mars a ostatní přikývli. ,,Nemyslím, že byl dobrý nápad, ji vymazat vzpomínky na něj. Stejně si na něj vzpomněla a teď vidíš Neptune." Spustil rychle Jupiter. ,,Uklidněte se. Kde je?" Zeptala se mě Uran. ,,Někam se teleportla." Řekl jsem a oni si promnuli oči. ,, Rozpustíme to tu. Svoláme to jindy, až bude Estrelle líp." Všichni jsme přikývli.

Estrella
Měla jsem pocit, že se sesypu. Byla jsem na pláži a pochodovala sem tam. Dýchala jsem nepravidelně. Michael.... Slzy mi tekly proudem. Proč? Proč? Proč jsem mu nepomohla? Bolest byla nesnesitelná. Trhala jsem si vlasy a brečela. ,,Emmo?"

Sam
Byli jsme na pláži a skákali z útesu. V dáli jsem uviděl Emmu. Poznal jsem ji, i když jsem ji dlouho neviděl. ,,Hej. To je Emma!" Všichni se na ni podívali. Jared přikývl a někteří něco zamumlali.
,,Vypadá to, že ji něco "žere"." Řekl Paul a já přikývl. Pochodovala sem a tam. Šlo vidět, že jí něco je. ,,Pojďte. Měli bychom se jí radši zeptat." Řekl Embry a všichni jsme přikývli a šli jsme k ní. ,,Emmo?" Překvapeně a vyděšeně se na nás podívala. V jejích očích byl strach velký strach. ,,Emmo? Něco se děje?" ,,Já... Já já....." Koktala, nedokázala říct normální větu. ,,Michael....." Mluvila nesrozumitelně a začala znovu pochodovat sem a tam. Pořád říkala buď slovo Michael nebo zemřel. Chytl jsem ji za ramena. ,,Emmo?" Zatřásl jsem s ní. ,,Ne... Prosím ne..." Vzpírala se a já ji objal zezadu. ,,Ocenil bych pomoc." Řekl jsem jim, který se na nás jen dívali. ,,Emmo." Zatřásla s ní trochu Jared. ,,Co je ti? Vědí Cullenovi, že jsi tu?" ,,Ne. Já nemůžu.... Že-že to ne-není pravda...." Blábolila dál. Slzy ji usychaly a tekly nové. ,,Měli bychom jim zavolat." Přikývl jsem a Jared vytáčel číslo. Potom ji chytil a já si od něj převzal telefon.
,,Prosím...." ,,Dobrý den. Tady je Sam." ,,Ahoj Same. Copak potřebuješ?" ,,Jedná se o vaší dceru Emmu." Chvíli bylo ticho a já se podíval na ostatní. Snažili se jí uklidnit. ,,Co jí je?" Zeptal se rychle po chvilce. ,,Nevíme ale potkali jsme ji na pláži, je v divném stavu." ,,Dobře. Hned jsem tam." Zavěsil a já telefon předal Jaredovi. Trvalo mu to asi pět minut. Přiběhl s celou rodinou. Přešel k Emmě.
,,Emmo. Emmo...." Trošku s ní zatřásl a podíval se na Jareda, aby ji pustil. Pustil ji tedy. ,,On je mrtvý..." Brečela dál. ,,Kdo? Emmo? Kdo?" ,,On... On.... Ne....." Zavrtala hlavu do jeho košile a začala ještě víc brečet. Objal ji a podíval se na Jaspera. Ucítil jsem uklidňující vlnu.