Dcera Slunce a Měsíce

55. Kapitola

Estrella
Byla jsem u Artura. Moje matka s tátou tu byli taky. Jeden doktor, který zemřel, mě vyšetřil. Čekala jsem na výsledky, všichni byli pryč a já seděla na stole. Po nějaké době přišli všichni, ale neměli dobré zprávy. To jsem pochopila z jejich výrazu.
,,Estrello. Je nám to moc líto. Tvá rána se zastavila ale ve tvém lidském těle se ta rána zhoršila." ,,To znamená co?" ,,Jsi na 98 procent mrtvá." Zadrhl se mi hlas. ,,A ty 2 procenta." ,,Estrello. Je mi to líto ale ty dvě procenta nejsou dostatečně silná, aby tě zachránily. I kdyby ses vrátila do svého těla, stejně zemřeš. Je pozdě." Řekl otec. Sklonila jsem hlavu. ,,Aspoň budeme spolu." Řekla mamka. ,,Hm..." Zamumlala jsem. ,,Půjdu k nim. Chci to říct ostatním." Řekla jsem a postavila se. ,,Estrello. Nedělej blbosti. Jo?" Jen mi začali téct slzy a já se navrátila do království.
Potkala jsem Venuši. Mluvila s Marsem. Ostatní jim to museli už dávno říct. Dotkla jsem se jí. ,,Venuše." ,,Emmo?" Začala se rozhlížet. ,, Nedívej se okolo. Mě neuvidíš. Venuše, já nemám šanci na přežití. Je mi to líto. Jsem duch." ,,Emmo. Kdyby si byla mrtvá, tak by nesvítilo slunce, země a měsíc by vybuchli. Přestali by existovat." ,,To vše žije z mých dvou procent. Ty dvě procenta to drží." Povzdechla si a já se dotkla Marsa. Vše jsem mu řekla úplně stejně. ,,Emmo. I kdyby ses neměla probudit. Musíš v to pořád věřit. Pesimista se nikdy nevyléčí. Optimista jo." ,,Půjdu." Řekla jsem a zmizela. Procházela jsem se po království. Potkala jsem Culleny a Marse s Venuší. Ty dva jim to říkali a Esme s holkama se rozbrečela. Netekly jim slzy ale vzlykaly. Poté se s nimi teleportovala na zemi a já se vrátila do duchovní říše.
Měla bych si začít zvykat na nový domov. Tady budu už na vždy. Doprčic! Proč mě to nenapadlo! Přece jsme díky lektvaru zachránili Esme, Carlislea, Alici, Rose, Saturna, Neptuna a Uran. Vrátila jsem se a začala někoho hledat. Našla jsem Uran. Dotkla jsem se jí. ,,Uran. Prosím tě, pomoz mi. Udělej lektvar. Musí mi pomoc, když pomohl vám." Chvilku přemýšlela a pak se rozběhla k laboratoři. Rozběhla jsem se za ní. Při cestě jsme potkali Venuši a Jupitera. Oboum to vysvětlila a pak se všichni rozběhli do laboratoře. Znali ho asi nazpaměť, protože když dali vodu na vaření, než by otevřeli knihu a dávali tam ingredience. Vařilo se to nějakou dobu a já netrpělivě čekala.
Náhle se vedle mě objevila mamka, taťka a Artur. ,,Nestihnou to. Estrello je prostě pozdě." ,,Mají šanci. Vždycky je Arture šance." Nic radši už neříkal a oni vzali hotový lektvar a šli s tím k mému pokoji. Šla jsem za nimi a ty tři taky. ,,Věříme ti Estrello." Řekla mamka i za tátu a já se na ně usmála. Jupiter mi zaklonil hlavu a nalil mi lektvar do krku. Nic se nedělo. ,,Je mi to líto Estrello." Řekl Jupiter a chtěli odejít, než se mi rozsvítilo tělo a já se začala ztrácet. Všichni se zastavili a dívali se na mě. Vznesla jsem se a já zmizela. Určitě se musela Země, Měsíc i Slunce třást. Nebo něco se s nimi určitě muselo dít. Spadla jsem na postel a otevřela oči. Je možné, že jsem vše viděla líp. Posadila jsem se a sykla. Rána na břiše byla ale ne tak velká. Venuše mě objala. Objala jsem ji nazpátek.
,,Jsem ráda, že jsi na živu." Potom mě objal Jupiter a pak i Mars. Náhle jsem uviděla mamku, taťku a Artura. ,,Vidíte je." Zavrtěli nechápavě hlavou. ,, Oni ne ale ty jo, protože ten amulet je silný. Přitom jsi byla na pokraji smrti a přežila si. Můžeš vidět duchy ale jen když budeš chtít. My se vrátíme. Tak se měj." Usmál se a pak všichni zmizeli. ,,Víte, co je divný?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Co?" Pořád nic nechápali. ,,Že někde mi říkají Emmo a někde zas Estrello. Je těžký si zvyknout na jméno Estrella, když jsem byla Emma." Začali se smát a pevně mě objali.
,,Měla bys jít domů. Cullenovi si myslí, že jsi mrtvá." ,,Jo to mám taky v plánu." ,,Co máš vše v plánu?" ,,Nakopat zadek Korasovi, naučit se kouzla, být dobrou vládkyní Slunce, Měsíce a Země. Mám vyjmenovávat dál... Zkusit na zemi dodělat školu..." ,,Prosím tě. Dost. Nemusíš nic jiného říkat. Jen prosím tě běž za nima. My si taky musíme odpočinout." Řekla unaveně Uran. ,,Já mám síly dost. Mohla bych skákat, běhat vše možné." ,,Emmo!" Vykřikli a já se smíchem se teleportla na zem. Venuše mě to naučila. Objevila jsem se před domem a šla jsem dovnitř.
Nikdo tady nebyl a já si sedla do křesla. To budou na sto procent na lovu. Dlouho nebyli. Na stolku byla knížka Romeo a Julie. Už jsem ji přečetla ale nic jiného mě nenapadlo dělat, tak jsem si začala číst. To asi četla Esme. Dlouho jsem si četla a pak uslyšela hlasy a kroky. Na to se tady objevili ale já je nevnímala. Přivodím jim asi infarkt.
,,Emmo?" Zeptal se Carlisle a já ucítila na sobě osm pohledů. ,,Ticho." Prstem jsem jim zatrhla mluvit a Emmet se začal smát. Dočetla jsem knížku a nějakým papírem, který se válel na stole, jsem si založila stránku. ,,No?" Hned jsem byla v pevném a mateřském objetí. Postavila jsem a objala Esme zpátky.