Dcera Slunce a Měsíce

27. Kapitola

Estrella
Po hodině zkoušení jsem Al vyprovodila a s Emmetem jsme se vydali na poškolu. Šli jsme k ředitelně a ředitel vycházel ze ředitelny. ,,Tak pojďte za mnou." Došli jsme do třídy astronomie a chtěli si sednout do zadní lavice.
,,Ani si tam nesedejte. Pojďte dopředu." Řekl nám a my s neochotou si sedli do přední lavice.

Carlisle
Ředitel školy mi volal, že Emmet a Emma jsou na poškole. Já ty dva přerazím. Seděl jsem s Esme v křesle a po chvilce se smíchem přišli ostatní.
,,A to jste je nemohli krotit." Řekl jsem hned a Esme se zasmála a oni taky. Pokrčili rameny a dali si věci do svých pokojů a sedli si k nám. ,,Co vlastně všechno dělali?" Zeptal jsem se. ,,Emma si hrála s kytkou. No a jak si tak hrála s kytkou, která byla u stolu, kde seděly holky, tak se začaly hýbat. No a oni začali pištět a pak Emmet s ní se zasmáli. První se uchechtl Emmet, pak Emma a pak se zasmáli oba dva. Ředitel ze začátku napomenul Emmeta, pak Emmu a nakonec jim dal poškolu." Řekl mi Edward a já si promnul nos. ,, Já ty dva fakt zabiju." Řekl jsem a Esme se uchechtla.
,,A začneme tím, že dáme Esme domácí vězení." Esme se nafoukla a já ji plaskl tváře. Zasmála se a políbila mě.

Estrella
Ředitel někam odešel a já hned, co odešel, flákla Emmeta sešitem fyziky. Ten mě málem shodil ze židle a já ho flákla ještě jednou. Celou dobu mě štval s kružítkem. Píchal mě s tím do ruky. Flákla jsem ho po třetí a hned se sklonila nad sešitem, protože přicházel ředitel. Dusili jsme smích v rukávu. Po půl hodině jsme neposlouchali a dívali se z okna a tak proto někdo bouchnul do lavice, až jsem nadskočila. ,, Slečno Cullenová dávejte pozor." Pohrozil mi ředitel a Emmet se uchechtl. Dobrovolně i nedobrovolně jsem si musela psát zápisky. Propustil nás v pět deset se slovy. ,,Nebude se to opakovat." My s Emmetovým  džípem jsme jeli domů. Celou cestu jsme se tlemili a dostávali záchvaty smíchu. Domu jsme dorazili tedy později. Tak v půl šesté, kvůli tomu že musel vždy zastavit. Došli jsme do obýváku a ostatní s pohledem na nás se začali smát. Jen Carlisle si snažil udržet naštvanou tvář. Esme na mě mrkla. ,,Tak jak jste zabodovali u ředitele?" Zeptal se se smíchem Jazz a my se na sebe podívali a záchvat smíchu začal znova. ,,To bylo tak hrozný?" Zeptala se Bella a my zavrtěli hlavou. ,,Celou dobu mě štval kružítkem. Píchal mě do ruky." A to teď vyprskli smíchy všichni včetně Carlisle. Po dvou minutách jsme se uklidnili a Carlisle nasadil vážnou a naštvanoou vář. ,,Nemohli jste se ovládat? A ty Emmo, co tě napadlo, že si budeš hrát s kytkami?" ,,Jsem se nudila. A ovládat to nešlo." Řekla jsem a on se zasmál a Emmet si sedl k Rose do křesla a já ke klavíru. ,,Ale šlo. Za prvé, nemusela sis hrát s kytkou a za druhé jste se měli zasmát venku, nebo kde není učitel." Řekl a já protočila oči. ,, Vymyslím vám trest." Řekl nám a škodolibě se usmál. Potom se postavil s pohledem na mě a já se postavila taky a vyběhla nahoru. Ale on mě chytil. ,,Nevím, co chceš dělat, ale to se ti nepovede!" Zakřičela jsem a bouchla ho do zad a on se jen zasmál. ,,Chceš mě polechtat? Nejsem lechtivý, ani když jsem byl člověk." Bouchla jsem ho znovu a on šel semnou nahoru do mého pokoje. ,,Máš domácí vězení." Řekl s úsměvem a posadil mě na postel. ,,A co Emmet?!" Naštvala jsem se. ,,Neboj. Ten se zas nesmí dívat na baseball." Zamračila jsem se a on mi vzal telefon. ,,To neplatí!" Řekla jsem a on se zasmál a zavřel za sebou dveře. Ještě zamknul. To si fakt myslí, že se odtud nedostanu. Příroda mi pomůže. Vylezla jsem na okno, samozřejmě jsem ho před tím otevřela. Jeden kořen se plazil až ke mně. Obmotal se okolo mě a pomalu mě snášel dolů. Dotkla jsem se země a kořen se odmotal a zalezl do země.
Šla jsem dovnitř a v obýváku byli všichni. Carlislův pohled byl k popukání. Ostatní se rozesmáli a Carlisle se zamračil. ,,Jak ses dostala z toho pokoje?" Zeptal se mě nechápavě. ,,Mě neudržíš několik dní pokoji." Řekla jsem a on se zvedl a já se rozběhla nahoru. Uslyšela jsem smích a Carlisle si mě vyhodil na rameno. Byl hodně rychlý. Šel se mnou do jiného pokoje. Ten byl bez oken. Byl to pokoj pro hosty.
,,Fakt si myslíš, že mě tu udržíš?" Řekla jsem mu, když mě posadil na postel. ,,Jo. Zítra ti sem dáme batoh s učením a nějaké oblečení." Řekl mi s ďábelským úsměvem a odešel. Samozřejmě zamknul. Nebylo tu okno ale jedna rostlina, byla ve váze. Vzala jsem si ji a dala jí k dveřím. Zkusila jsem se soustředit na to aby se ta kytka natahovala. Otevřela jsem jedno oko a podívala se na to. Šlo to pomalu a mě to bralo sílu. Nechala jsem to vniknout do zámku a když to cvaklo, tak jsem se úlevně usmála a šla dolů.
Šla jsem do kuchyně, z kuchyně jsem uslyšela hlasy a nalila si vodu. Vedle hned ztichli a já uslyšela smích a naštvané hudrování. Větší smích a na to se v kuchyni objevil Carlisle. Usmála jsem se jakoby nic a oni si mě zkoumavě prohlédl. ,,Jak ses k sakru dostala ven?" Zeptal se zamračeně. ,,Nemáš v pokoji nechávat rostliny. Říkám ti ale, že to je dost únavný, se dostávat ven z pokoje." Usmála jsem se na něho a on si mě znovu přehodil přes rameno. ,,Stejně mě tam neudržíš!" Řekla jsem mu a on šel semnou do obýváku. Všichni a pohledem na nás se zasmáli. ,, Nemáme doma nějaký silný provaz?" Zeptal se jich a Emmet vyprskl smíchy. ,,Asi jo." Řekl Jazz se smíchem a šel někam do garáže. Po chvilce přišel s provazem. ,, Stačí ti to na tvé plány?" Určitě s úsměvem přikývl a s provazem jsme šli do mého pokoje. Posadil mě na postel a zavázal mi ruce a nohy.