67. Kapitola

442 25 0
                                    

Estrella
Odešel a já se rozhlédla. Byla jsem mezi samými ženami. Doplazila jsem se ke zdi a opřela se o ní. Asi o několik metrů na pravo se ozval ženský hlas. ,,Vy jste Estrella! Hej holky!" Slabě jsem se uchechtla a přikývla. Všichni se na mě podívaly a přiblížil se ke mně. ,,On o vás hodně mluvil. Chtěl vás tady a už se těší. Moc." Řekla mi jedna žena. Všichni tady byli starší. Držela jsem si ránu rukama. Cítila jsem, jak mi krev stéká po rukou. Pak jsme si povídali o něm.

Koras
Seděl jsem na svém trůně. Užíval jsem si ten pocit. Sarboň seděl vedle mě na svém. Nechal jsem ho vytvořit pro něj. Po chvilce se postavil a někam se vydal.
,,Kam jdeš?" Zeptal jsem se ho pevně. ,,Hrát si." Odpověděl mi stručně a podíval se na mě. Při tom se zastavil. Věděl jsem, jaký význam má hrát v jeho slovníku. ,,S kým?" ,,Estrella." To slovo řekl tak divně. Jeho výraz k tomu napovídal, že si to hodně užije. ,,Myslím...." ,,Dovolil jsi mi, abych si s ní mohl hrát. S jakoukoliv ženou." ,,S jakoukoliv, takže si...." ,,Korasi...." Zavrčel a udělal pár kroků ke mně. Takhle vypadal ještě hrozivě než kdy jindy.
,,Dobře dobře. Můžeš. Udělej si s ní cokoliv." Řekl jsem a on pokýval a odešel. Aspoň se ho a i ji zbavím.

Estrella
Otevřeli se dveře a dovnitř vešel Sarboň a v ruce měl bič. Všechny  se začaly třást a mě vytáhl za ruku na nohy. Stála jsem naproti němu a čekala, co udělá. Jednou rukou jsem si teď držela ránu. Podíval se na ránu a zase oči. Všechny se začaly od nás oddalovat a on se napřáhl a uhodil mě do nohy. Podlomilo se mi koleno. Udržela jsem se ale pořád na nohou. Vzal mě za ruku a shodil na zem. Přehodil si ruku a držel za krk. Na tváři měl furt úsměv. Držel mě, abych se neoddálila a napřáhl ruku. Trefil mě doprostřed zad a já se prohla. Ani jednou jsem nevykřikla, takovou radost mu fakt neudělám.
Naštval se a vzal si nějaký kov. Ten jsem nikde neviděla. Hranou mi přejížděl po zádech a já se na něj bolestně podívala. Napřáhl se a trefil mě. Tohle udělal několikrát a mě pomalu stékali slzy po tvářích. Pustil mě a obcházel ostatní. Nějakou ženu, kterou si vybral flákl a pak další. Všechny ty ženy začaly vzlykat a brečet. ,,Každá začne brečet..." Flákl jednu ženu silně, až vykřikla. ,,... A křičet. Ty ale ne! Nejsi jiná! Jsi stejná jak ony a budeš mě poslouchat!" Vykřikl a flákl mě tím kovem do zad. Jako kdyby měl v ruce bič. Kov byl ale horší. ,,Takovou radost ti neudělám." ,,O tom bych pochyboval. Stráže!" Dva silní muži přišli. ,,Vemte ji do mého pokoje. Víte, co máte dělat." Řekl a mě oba chytli za ruce. Táhli mě tam a já se podívala na ně, na ty ženy. Soucitně se na mě dívaly.

Michael
,,Pane.... Mohlo...." ,,Nevím Michaeli. Mohlo ale co když tě poznají." Nabídl jsem se, že bych pomohl Estrelle. Byl bych agent. Cullenovi seděli na levo od Marse na židlích. ,,Můžeme to zkusit. Kdyby se mu obarvili vlasy a změnil by se. Koras a ani Sarboň by to nepoznali." Řekl Edward a já přikývl. ,,Dobře.... Denisso! Připrav se na změnu image. Změníš Michaela!"

Moc děkuji! Nikdy mě nenapadlo, že by moje knížka mohla dosáhnout tohohle výsledku

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Moc děkuji! Nikdy mě nenapadlo, že by moje knížka mohla dosáhnout tohohle výsledku. Mockrát vám děkuji. Doufám taky, že se vám tahle taky líbí. Jinak se můžeme podívat na můj profil. Jsou tam i jiné knížky.

Dcera Slunce a MěsíceKde žijí příběhy. Začni objevovat