Dcera Slunce a Měsíce

49. Kapitola

Estrella
Edward mě pak odnesl do pokoje a já se umyla a převlíkla a lehla si do postele. Během chvilky jsem usnula.
Probudila jsem a podívala na hodiny. Nespala jsem ani minutu, vzala jsem si na sebe měsíční šaty s boty. Vydala jsem se do měsíčního království a prohlížela si vše. Po tom jsem šla do království, kde sídlí Venuše. Od stěn se zase ozývali zvuky. Nebyl tam ale ženský ale dva mužský. Jeden ten nakřáplý a ten druhý měl medový hlas a příjemný. ,,Estrello..... Estrello....." Překřikovali se a já natiskla ucho na zeď. Slyšela jsem dýchání. ,,Estrello..... Pojď ke mně....." Tohle byl hlas toho muže s příjemným hlasem. Pak mě něco vtáhlo do něčeho.
Objevila jsem se na záhadném místě. Byli tu dvě cesty se dvěma značkami. Ta jedna vedla do hnusného lesa a ozývali se tam strašlivé zvuky. Ta druhá byl o oproti té druhé lepší. Svítilo tam slunce a i zvuky tam byli sympatický. Šla jsem dlouho a pak se dostala do nějakého království a byli tu lidé. To království bylo bílé jak sníh a ty lidé. Nosili jakékoliv oblečení ale byli šťastní. Ničeho se nebáli a žili spokojeně. Jejich pleť byl skoro průhledná ale ne tak, aby se nemohli obejmout. Jedna stařenka ke mně přešla. Měla červený šáteček okolo hlavy a starší šaty, které ale měla čisté. ,,Copak tu děláš děvenko? Mladičká a už mrtvá. Jakpak si umřela?" Zeptala se a já se rozhlédla. Teď mi to dávalo smysl. Ti lidé byli, jak jsem říkala, skoro průhlední. Byli to duchové. ,,Já nezemřela, já se tu nějak objevila." Zakryla si pusu a překvapeně se na mě dívala. ,,To není možné." Najednou se tu objevili dva stráže. Měli bílé brnění a mě vzali za ruce a táhli mě do hradu. Několik lidí se na nás otáčelo a sledovalo. Nevzpírala jsem se, protože jsem nechtěla, jim ukázat, že jsem něco udělala, i když jsem samozřejmě tady nic neudělala. Byla jsem prostě zmatená a nic nechápala. Dovedli mě do nějakého sálu, kde seděl na trůně nějaký muž.
,,Kdo jsi?" Jeho hlas byl hlasitý a hluboký a hlavně vážný. ,,Jmenuju se Estrella a jsem dcera Měsíce a Slunce." Odpověděla jsem a on ke mně přešel. ,,Zavolejte ty dva." Ten jeden hned odešel a ten druhý tu byl pořád. ,,Říkáš, že jsi dcera Slunce a Měsíce, ale nejsi mrtvá, neměla bys tu co pohledávat. " Pak přišel ten strážce a dva lidé. Podívala jsem se na ně a hned poznala matku a když jsem uviděla toho muže, hned jsem poznala, že je to král Měsíce. Můj otec. ,,Estrello!" Vykřikla mamka a rozběhla se ke mně a já k ní. Objaly jsme se, i když ona byla duch a já ne. Její pevné objetí bylo tak teplé a příjemné. Hned co mě pustila, mě objal táta a já jeho. ,,Našla si ho. Bude ti pomáhat v jakémkoliv nebezpečí. Díky němu nás najdeš." ,,Našla si sto let ztracený amulet?" Zeptal se mě ten muž a překvapeně si mě prohlížel. ,,Ano." ,,Vaše dcera?" Ty dva přikývli. ,, Zelené vlasy?" ,,Po královně Země. Zemřela a předala na mě moc." ,, Přiveďte ji." Trvalo to jen chvilku a hned se tu objevila žena, co jsem předpokládala, že je ona. ,,Estrello!" Vykřikla a objala mě. Objala jsem ji taky, cítila jsem k ní taky něco a vlastně to byla moje teta. ,,Povedlo se." Usmála se, když si prohlídla víc vlasy. ,,Země... Je to pravda." Přikývla a on předemnou klekl. No do prčic. Na to nejsem zvyklá. Podívala jsem se na ty tři a oni se na mě podívali. Usmívali se od ucha k uchu.
,,Jsi silná a on se ti omlouvá, co udělal hned na začátku." ,,Kdybych věděl, co jste zač, nechoval bych se tak. Odpusťte mi to." Řekl pořád skloněný. ,,Můžete se postavit." Postavil se a já se na něj usmála. ,,Nevadí mi to, protože jste vůbec nemohl tušit, co jsem zač." Usmál se taky. Najednou mě něco táhlo pryč nebo netáhlo ale byla jsem průhlednější a průhlednější. ,,Někdy se zase uvidíme. Měj se." Řekla mi Slunce a já jim zamávala a zmizela.