Dcera Slunce a Měsíce

72. Kapitola

Estrella
Nastalo mezi námi dusné ticho. ,,Jak jste na tom Emmo?" Zeptal se mě Aro, aby přerušil ticho. ,,Dobře." Usmála jsem se. ,,Nemohl jsem vás zastihnout doma. Přemýšlel jsem, kde byste mohli být. Jestli se neschováváte." ,,To bychom si Aro nedovolili. Přece jsme nic neudělali nebo se mýlím?" ,,Nemýlíš se příteli. Nic jste neudělali." Řekl Aro Carlislovi. ,,Jen mě to přišlo divný." Přikývli jsme. ,,A co tedy dělo ve vaší nepřítomnosti?" ,,Jen jsme museli bojovat proti jednomu čaroději." Řekl Edward a Aro přikývl. ,,Dobře. Nic víc nebudu potřebovat. A už půjdeme. Měj se příteli, nevidíme se naposledy." S ostatními Volturiovými odešel a my si sedli pak na pohovku a tak.

Další den
Estrella
Stavil se tu Mars a já se s ním domluvila nad koncilem. Budu ho muset, co nejdřív svolat. Měla bych se dozvědět, co se všechno změnilo v mé nepřítomnosti, když nepočítám smrt Korase a Sarboňe. Řekla jsem mu, že se stavím, až mi bude líp.

O dva týdny později
Estrella
Přestěhovali jsme se do Forks. Já se po příjezdu vydala s věcmi do mého pokoje a položila si tam věci. Začala jsem si vybalovat. Trvalo mě to dlouho.

....

Estrella
Konečně jsem si dobalila věci a sešla schody. Převlíkla jsem se do slunečních šatů. Musím svolat koncil. Carlisle s Esme seděli na pohovce a dívali se na televizi. Koncil!!
Poslala jsem všem zprávu. ,,Jdu do království. Musím svolat koncil." Oba dva přikývli a já jim zamávala a teleportla se do království. Už tam byli všichni.
,,Ahoj. Ráda vás vidím živé." Všichni jsme se zasmáli a já si sedla na své místo. ,,Tak jo. Estrello. Moc se toho tady nezměnilo, jen nás napadlo se nějak spojit s duchy. Jen takhle mezi námi." Navrhla Uran. ,,To je dobrý nápad. Navzájem bychom si mohli pomáhat. Ano. To bude skvělé." Usmála jsem se na ně a oni přikývli.
,,Stavím se tam a navrhnu tenhle nápad." Chvilku na mě zírali jak na blázna a pak přikývli a začali se smát. ,,U tebe je vše možné." Jen jsem protočila očima. ,,Jo a několik rodin by s tebou rádo mluvilo?" Vyletěla mi obočí do vzduchu. ,,Ty ženy měli rodiny a oni by ti chtělo poděkovat." ,,Proč mě?" ,,Měla jsi na tom taky zásluhu. Zabila si Sarboňe, který je mučil. Nám taky poděkovali." Přikývla jsem. ,,Tak půl hodiny. Pak pro tebe někoho pošlu." Přikývla jsem.
,,Budu buď ve slunečním, měsíčním nebo v zemním království. Jen tak se procházet." Přikývli a já se vydala ven. Přemístila jsem se na slunečního království. Lidé, co tu žili a bydleli, mě z vesela zdravili. Mé vlasy byli svítivější a asi si užívali okolí a slunce. Asi po deseti minutách jsem odešla do měsíčního království. Tam mě taky lidé zdravili. Cítila jsem slabý tlak na mých očích.