Dcera Slunce a Měsíce

14. Kapitola

O měsíc později
Estrella
Po té události jsem přestala se s Culleny bavit. Nebavila jsem se s nikým a byla jsem terčem šikany. Alice byla ve třídě dřív než já a já si sedala do jiné lavice.
Taky to se mnou od deseti k pěti. Moc jsem se neučila a tak jsem dostávala blbé známky. Taky jsem při hodinách nedávala pozor a ani při astronomii a astrologii. Matt a Denissa s Hany mě mučili a jediná Teressa se semnou bavila. Blbé ale bylo, že ona chodila na jiné předměty než já a vídali jsme se jen na výtvarku. Malby jsem flákala a všechno. Učitel fyziky si na mě víc zasedl a pořád mě zkoušel, to mi na sebevědomí moc nepřidalo. Všechno bylo při starým a i horší. Vidět každý den Cullenovi. Přemýšlet o tom, co se stalo a kdo byli ti lidé, bylo na to, aby se že mne stal blázen. Já pomalu blázen byla! Mé tělo dělalo celodenní rutinu a ta se furt opakovala!
Ráno se vzbudím, hygiena. Pak jít do školy, tam vás šikanují a sledovat Culleny. Jak se na vás dívají a vy je se snažíte ignorovat. Ve škole i šikana, kterou nemůžu už vydržet a ten hrozný učitel na fyziku! Pak jít domů. Kde ležet na posteli do večeře. Tam sníst jen rohlík a jít si lehnout a čučet do zdi. Potom si až udělat úkoly a u nich nepřemýšlet a připravit si do školy. No a nakonec večerní hygiena a postel. Kdy nemůžu usnout a chodím spát až ve tři ráno a probouzím se v sedm. Tohle mě celou dobu doprovází. Pak si zeptejte, není ona blázen?
Jedna vychovatelka se mnou chodí k psychiatrovi.
Ten se na mě vše ptá a já mu jen tak odpovím, co mě v tu dobu napadne. V hlavě mám pořád ten okamžik, který se stal s těma lidma. Nedokážu nad tím pořádně myslet ale pořád to tam vidím. Teď zrovna jdu na matematiku. Připravila jsem si na hodinu a když jsem čekala až zazvoní, tak mě Matt shodil ze židle a Hany mi shodila učení. Posbírala jsem si věci a dala si je na lavici. Pak přišla učitelka a zazvonilo.
Celou hodinu jsem ho nevnímala a když zazvonilo, tak jsem si sbalila věci a šla ven. Nemohla jsem tady už vydržet, takže jsem šla pryč ze školy. Ještě jsem se omluvila u ředitele a on mě propustil. Do haly jsem si dala batoh a šla ven.
Šla jsem do lesa. Sjela jsem po prvním velkém stromě a tlumeně vzlykala. Někdo si sedl z obou stran. Podívala jsem se na ty dotyčné osoby. Byl to Carlisle a Esme. Měli starostlivé obličeje. Začala jsem ještě víc brečet a oni mě začali utěšovat. Když jsem se uklidnila, tak jsme se dívali do lesa.
,,Emmo. Je nám moc líto, co se stalo." Řekla Esme a Carlisle přikývl. ,,Nejste obyčejní lidé. Že ano?" Zeptala jsem se a Carlisle nakonec přikývl. ,,Co jste?" Zeptala jsem se znovu. ,,Emmo. Řekněme ti to, protože taky nejsi obyčejný člověk. Ale nesmíš se nás bát." Přikývla jsem a Carlisle pokračoval, ale víc nejistě. ,,Jsme upíři." Řekl a já na sucho polkla. ,,Nemusíš se nás bát. Živíme se zvířecí krví." ,,To jde?" Přikývli a podívali se na mě. ,,Co ale jsem já?" Zeptala jsem se jich. ,, Nevíme." Odpověděli. Trochu mě děsilo, že jsou upíři ale moc jsem se jich ani nebála.
,,A jak to Carlisle vydržíš v práci? Jsi přece doktor." Tohle jsem nechápala. ,,Každý z nás má nějaký dar. Já mám sebeovládání, Esme má milost a dobrosrdečnost, Jasper má dar měnění emocí a pocitů, Al má vidění do budoucnosti, Rose krásu, Emmet sílu, Edward čtení myšlenek, Bella štít, na ni některé dary nepůsobí. Já díky tomu můžu dělat tuto práci." Přikývla jsem a postavili se semnou.
,,Chceš se proběhnout upíří rychlostí?" Zeptal se mě Carlisle. Esme ho pochopila a zasmála se. Pokrčila jsem rameny a on se otočil. ,,Skoč mi na záda." Řekl. Překvapeně jsem se podívala na Esme, souhlasila a já skočila. Nic to s ním neudělalo a rozběhli jsme se někam. Byla to velká rychlost a já sklonila hlavu na jeho záda. ,,Je mi blbě." Řekla jsem, zasmáli se a zastavili jsme se před jejích domem. Seskočila jsem a trochu zavrávorala. Carlisle mě podepřel. ,,V poho?" Zeptal se mě a já váhavě přikývla. Trochu mě nadzvedli a pustili mě až v jejich obýváku. Hned jsem spadla na pohovku. Esme šla do kuchyně a Carlisle si sedl vedle mě. ,, Řekneš mi ještě něco o upírech?" Přikývl a začal.
,,Takže, my jako rodina se živíme zvířecí krví. Ještě jedna rodina se takhle živí. Máme jistá pravidla a i vládce. Aro, Markus a Cauis. Aro má dar, že ti jedním dotykem dokáže přečíst celou mysl a Markus vidí vztahy mezi ostatními. Cauis dar nemá.
Jejich takzvaná ochranka se skládá z Jane, Aleca, Demetriho a Felixe. Demetri a Felix nemají dar ale Jane s Alecem jo. Jane ti udělá bolest a Alec tě díky páře zbaví smyslů." Přikývla jsem a podrobila je hodinovém výslechu.

Po hodině
Estrella
,,Měla bych jít domů." Řekla jsem jim po hodině. ,,Máš být teď ve škole a myslím, že by se tě ptali, kde jsi byla a proč nejsi ve škole. Já tě klidně omluvím." Navrhl mi Carlisle a já přikývla.