Dcera Slunce a Měsíce

53. Kapitola

Estrella
Vešli jsme dovnitř. Ten, pořád nejmenovaný, muž seděl zase na trůnu. Carlisle s Esme stáli vedle mě z pravé strany. Rose s Al stály vedle mě z druhé strany a Neptun, Saturn a Uran vedle Carlislea.
,,Estrella." Usmál se na mě ten muž. ,,Se ještě neznáme, neboli vy víte jak se jmenuju ale já ne." ,,No jo vlastně. To je moje nezdvořilost. Arthur." Usmál se a podíval se na ostatní. ,,Vy tři. Neptun, Saturn a Uran. Vy čtyři.... Carlisle, Esme, Alice a Rose. Jo trefil jsem se, že ano?" Zeptal se a oni čtyři zaraženě přikývli. ,,Jak jste to poznal?" Zeptal se Carlisle a ony přikývly.
,,Nepochopíte." Řekl. ,,Abyste byli živí, tak to je na tobě Estrello." Překvapeně jsem se na něj podívala.

Edward
Byli jsme na pokoji. Emmin stav se pořád neměnil a my všichni nevycházeli z pokojů. Bylo nám hrozně. Ztratili jsme velkou část rodiny a Emmin stav se nemění, Venuše říkala, jestli to půjde takhle dál, tak se už nikdy neprobudí.

Estrella
Artur mi vysvětlil vše, co mám zjistit. Měla jsem se vrátit a dokopat někoho k tomu, aby udělal lektvar. Lektvar na oživení. Vrátila jsem se zpátky ale v duchovním těle. Objevila jsem se na chodbě a přemýšlela, kde by mohli být těla. Chtěla bych se na ně podívat. Jedině kde bude chlad. A to je sklep nebo někde v dolním patře. Šla jsem ke schodům a sešla je. Otevřela jsem jedny dveře a vešla dovnitř. Bylo tu sedm lehátek a na nich leželo sedm těl. Carlisle, Esme, Alice, Rose, Uran, Neptun a Saturn. Carlisleovo, Esmeino, Alicino, Roseino tělo bylo spojeno normálně s hlavou a s ostatními končetinami. Šla jsem zpátky a šla do mého pokoje. Byla jsem duch, takže jsem normálně prošla zdí a mě se poskytl pohled na moje tělo. Bylo odkryto a na mém břiše byla rána, úplně stejná jak moje. Když už o ni mluvím. Jak na tom je? Podívala jsem se na ni. Nekrvácela ale byla to otevřená rána.
Vrátila jsem se na chodbu. Koho mám přesvědčit, aby mi věřil a nevěřil, že jsem přelud nebo vidina. Zkusím Edwarda. Ten, nevím jestli by to šlo, by mi mohl číst myšlenky. Došla jsem do jejich pokoje a uviděla Edwarda a Bellu ležet na posteli. Oba si četli knížku, nedělali něco ehm ehm jiného. ,,Edwarde." Promluvila jsem ale ani jeden se nehnul. Dotkla jsem se jeho ruky ale ruka prošla ním. Neslyší, nevidí, tak co mám ale dělat! Po tvářích se mi začali kutálet slzy. Edwarde. Jestli mě slyšíš, tak něco udělej. Prosím, Edwarde. Nereagoval a mě se podlomila kolena. Spadla jsem na kolena a tvář sklonila do dlaní. Začala jsem brečet.
,,Edwarde. Co je?" Zeptala se Bella a já se podívala na ně. Edward seděl a prohlížel si celý pokoj. ,,Slyšel jsem vzlyky." ,,To se ti zdálo." Řekla Bella a já se ho pomalu dotkla. ,,Edwarde. Jestli mě slyšíš, tak mi to řekni. Řekni i Belle, že mě slyšíš. Potřebuju vaši pomoc." Trhnul sebou a poslouchal mě. Neviděl mě. Poté jsem se dotkla Belly a řekla jí skoro to samé. Oba se na sebe podívali. ,,Emmo. Jestli tu doopravdy jsi, udělej něco." Přešla jsem k jednomu nočnímu stolku a soustředila se, abych ho shodila na zem a povedlo se. Bralo mi to ale hodně síly. ,,Je tu." Řekla Bella a já se slabě usmála. Ani nevím, proč mě napadlo s ním s dotykem komunikovat.