Dcera Slunce a Měsíce

46. Kapitola

Estrella
Prošli jsme všechny království a planety. Bolely mě nohy a hned co jsem došla do pokoje, jsem spadla do postele.
,,Estrello.... Estrello..... Pojď ke mně....." Někdo mě vzbudil a já se posadila. Něco se vznášelo nad zemí u dveří a já zaostřila. Byla to určitě ženská postava a já se postavila. Pomalu jsem k ní šla a ona se na mě usmála. Měla nádherné blonďaté vlasy, podobali se slunci. ,,Holčičko...."
Chtěla mě pohladit. Měla zlaté šaty. Ucítila jsem studený dotyk. ,, Dceruško....." Tohle byla moje mamka. Do očí mi vytryskly slzy. ,,Pojď za mnou....." Několik lidí okolo nás procházelo ale nevšímalo si nás, nebo líp nevidělo nás.
Dostali jsme se na měsíc a tam byli nějací lidé. Měli oblečení podle Měsíce. Došli jsme k nějaké díře a já se do ní podívala. Byl tam náhrdelník. ,,Venuše ti pomůže. Až budeš vzhůru, tak ho vem. Dávej pozor na...."
Rychlově blesku jsem se posadila a srovnávala si sen v hlavě. Přemýšlela jsem nad tím, jak se tam mám dostat. Postavila jsem se a vzala si měsíční šaty. Bylo brzo a já šla chodbou. Třeba najdu někoho, kdo by mi mohl pomoct a našla jsem Venuši. ,,Emmo, co tu děláš?" Venuše. Já měla sen a v něm byla matka. Dovedla mě, kde je ten amulet o kterém jsi mi říkala. ,,Emmo..." Věděla jsem, že mi moc nevěří. Prosím. Řekla mi, že mi pomůžeš. Pojď aspoň se mnou. Přikývla a šli jsme do měsíčního království. Dostali jsme se na planetu a byli tu zas ti služebníci a něco kopali a dělali. Došli jsme k té díře ale tam nic nebylo. ,,Něco k tomu?" Řekla a já párkrát se rozhlédla. Muselo to být tady. ,,Pojď. Musíš se vyspat. Byl to jen sen." Na slovo sen se rozzářila ta díra a já se tam podívala. Vytáhla jsem ten amulet a ona vykulila oči. ,, Příště, abych ti věřila." Řekla zadumatě a obě jsme šly zpět. ,,Dávej na něj pozor. Našla jsi ho ty a on na tebe čekal hodně dlouho." Přikývla jsem a došli jsme do království.
,,Teď se prosím tě prospi." Přikývla jsem a šla do svého pokoje a lehla si do postele. Hned jsem usnula.