Dcera Slunce a Měsíce

65. Kapitola

Estrella
Došel mi dech. Všichni se dívali na mě a čekali na mou reakci. Bylo mi hrozně. Měla jsem chuť křičet, dupat, nadávat, vše možné ale věděla jsem,že to nemůžu udělat. Ztrapnila bych se.
,,Řekněte mi o tom Sarboňovi." Snažila jsem se s klidem ale to mi moc nešlo. ,,Sarboň byl před Korasem nejhorší vládce. Mučil, zabíjel a vychutnával si hlavně ženské mučení a křik. Když byl malý, jeho matka ho mlátila, její sestra a jeho teta si s ním hrály, nebylo to normální hraní. Z psychické stránky si z dětství odnesl to nejhorší. Proto nesnáší ženy." Vysvětlila mi Venuše. ,,Moje žena umřela kvůli němu." Řekl mi Pluto. Podívala jsem se na něj. ,,Byla venku a my tu dobu byli mladší. Petra byla venku na procházce a byla tam dlouho. Připadalo mi to divný, tak jsem šel ven za ní. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Znásilnil a pak si ji vychutnával. Dělal ji bolesti a užíval si ten křik. Zemřela vykrvácením. Bylo mi hrozně, že jsem nepřišel dřív a nezachránil jsem ji. Teď by mohla být vedle mě a pomáhat mi." Pluto zavzpomínal. Podle jeho výrazu vzpomínal i na jiné vzpomínky.
,,Takže Sarboň je posedlý ženami." Přikývli. A já teď mám proti nim bojovat. Oba dva jsou cvoci. Náhle mi zavibroval telefon. Zvedla jsem ho. ,,Prosím?" ,,Emmo! Emmo! Jsou tu dva muži. Ten Koras a ještě jeden. Zabili Rose s Alicí, Bellou, Carlislem." Esmein hlas se zlomil. ,,Ještě Edwarda. Přijď rychle! Emmo..." Vyplo to a já vyskočila na nohy. ,,Je u nás i se Sarboňem." Rychle jsme se rozběhli k nám. Doma to vypadalo děsně. Rozbitá skla a dveře. Na pohovce seděl rozvaleně Sarboň a na křesle Koras. Všude byla těla. Vyděšeně jsem vykřikla a zakryla si pusu.
,,Taky si říkám, že to je nádhera." Usmál se křivě Sarboň. ,,Ty hajzle...." Mars zavrčel. ,,Ale ale.... Rád tě vidím Marsi." ,,Co chceš?! Proč jsi to udělal?!" ,,Víš..... Estrella že? Estrello tohle mě prostě baví. Je to nádhera." Hned na to s Korasem zmizel. Já přešla k tělům. Začala jsem brečet. To ne.... To není pravda. Je to jen sen. Nemůže to být pravda. Spadla jsem na kolena a začala brečet. Ucítila jsem teplo ale ignorovala jsem ho do té doby, než mi někdo sáhnul na záda. Podívala jsem se na toho dotyčného a vrhla jsem se mu kolem krku. Brečela jsem mu do košile a on mě pomalu hladil. Z pravé strany ke mně vystřelila uklidňující vlna a Carlisle se semnou postavil. Postupně jsem objala všechny a pak se podívala na vládce. Překvapeně se na mě dívali.
,,Z tebe najednou vyšlehla sluneční koule a prolétla všemi a oni se probudili." Vykoktal Saturn. Otřela jsem si slzy rukou a Esme mi podala kapesník. ,,Nevím, co to bylo." Odpověděla jsem a otřela si slzy kapesníkem.