48. Kapitola

559 34 3
                                    

Estrella
Byla jsem tak ráda, že jsem si zpívala ve sprše a pak i na chodbě. Potkala jsem Venuši, ale ani bych ji nepostřehla, kdyby na mě nepromluvila.
,,Emmo? Ty mluvíš?" Zeptala se překvapeně ale i nadšeně. ,,Ten amulet mi vrátil můj hlas." Usmála se a objala mě. ,,Jsem tak ráda, že tě znovu  slyším mluvit." Objala mě pevněji a pak jsem šla do kuchyně. Tam jsem pozdravila ostatní, byla málem umačkaná v objetí a nakonec jsem se konečně najedla. Venuše si pak usmyslela, že musíme už trénovat a my šly. Na první trénink jsme byly jen my dvě a já dneska vlastně nepotkala Carlislea a ani Esme. Edward mi řekl, že jsou u sebe v pokoji a tak jsem je nechtěla rušit, protože jim říct, jen zprávu, že můžu mluvit, mi přišlo divný. Měla jsem na ruce aspoň vytvořit kouli ale to mi prostě nešlo. Nakonec jsem se naštvala a udělala ji. Hodila jsem ji na stěnu a ona se tam roztříštila.
Venuše se na mě překvapeně podívala a pak se usmála. Se vztekem jde přeci všechno. Vytvořila jsem kouli na své ruce. Byla to kopie zeměkoule. Usmála se a ukázala mi rukou, jak ji chytit. Rukou jsem rychle mrštila a chytla ji. Pak jsme zkoušely vše možné, co nás napadlo.

Carlisle
S Esme jsme šli z pokoje a šli ven. Rozhodli jsme se pro procházku a potkali ostatní. Usmáli se na nás a pak jsme se všichni vydali dovnitř.
Došli jsme do kuchyně a tam seděla na židli Emma a vedle ní Venuše a Mars ji chladil kotník. ,,Co se stalo?" Zeptala se Esme. ,,Tahle na mě hodila nějakou kouli a já se jí jen tak stihla uhnout, ale vyvrkla jsem si asi kotník." Vysvětlila nám Emma a já s Esme jsme se na ni překvapeně podívali. ,, Mluvíš?" Přikývla s úsměvem.
Usmáli jsme se na ni taky a já se jí pak podíval na ten kotník. Doopravdy ho měla vyvrknutý.

Dcera Slunce a MěsíceKde žijí příběhy. Začni objevovat