Dcera Slunce a Měsíce

1. Kapitola

Nikdo
Estrella rostla jako z vody. Byla nádherná a chytrá. Dosáhla patnáctého věku a její rozevláté blonďaté vlasy jí vlály ve větru. Šla ze školy a jako každý den ji spolužáci a spolužačky šikanovali.
Byla dost plachá a stydlivá. Tady ji všichni znali pod jménem Emma, Emma Logan. Nikdo se s ní moc nebavil, říkali že je divná, i když nebyla. No... Byla ale oni to nemohli vědět.

Estrella
Šla jsem dneska že školy. Zase mě Matt a Dan šikanovali. Slzeli mě oči, nikdo mě nebral, jaká jsem. Mě by to nevadilo, kdyby mě nepomlouvali a neštvali.
Proč já Emma Logan se musela narodit tady. Proč jsem nemohla mít rodiče jako ostatní? Šla jsem rovnou do svého pokoje a vysypala si učení. Roztřídila jsem všechny sešity a učebnice a připravila se na zítra. Potom jsem si udělala úkoly a vzala si sešity a šla ven. Nejlíp se mi učilo venku.
Slunce jakoby mi dávalo sílu a i měsíc. Ráno jsem každý den stávala brzy a dívala se na východ slunce a i na večír na západ slunce. Často tady nesvítilo slunce ale občas jo. A v noci jsem byla nejdýl venku. Takže jsem nejvíc viděla měsíc. Večerku jsme měli až v deset a já sem chodila v půl desáté a za půl hodiny jsem byla vykoupaná, převlíknutá a i udělaná hygiena. Slunce jsem tedy někdy viděla a někdy ne. Měsíc taky, viděla i neviděla.
Šla jsem po cestičce a sledovala jsem okolí. Podívala jsem se, jaké mám sešity. Fyziku, matematiku, italštinu, psychologii, biologii a nakonec Historii. Sedla jsem si na jednu lavičku a vzala si italštinu. Italštinu jsem zvládala. Není mým nejoblíbenějším předmětem ale ujde to. Chodím na takový předmět, který se jmenuje astronomie, ta mě hodně baví a taky mě nejvíc baví astrologie. Co mi vůbec nejde je fyzika. Nesnáším ji a ani našeho fyzikáře. Možná by mi šla ale prostě ten pitomý učitel. Dokázal by mě celou hodinu zkoušet a kdyby! Kdyby jsem měla jedinou chybu, tak by mi dal nanejvýš trojku. Zasedl si na mě.
Ve třídě máme skupinu holek. Jsou hrozný. Všemu se hihňají a brebentí při hodinách. Kluci mě zas šikanují.
Nejsem tlustá. Myslím si tedy, že mám dobrou postavu. Myslím si, že jsem hubená, nejsem tlustá ani hodně tlustá. Mám blonďaté vlasy a tmavě modré oči. Změnily se mi skoro až na černou a mám v nich takové hvězdičky. Malinké bílé hvězdičky. Nejdou moc vidět ale když se podíváte zblízka, tak je vidíte. Nikdo tu moc nechodil a já se mohla učit ale najednou jsem uviděla Matta, Denissu a Hanny, jak jdou směrem ke mně. Denissa je z nich nejhorší. Vzala jsem si všechny věci a šla pryč. Na opačnou stranu než oni. Nechci je potkat, fakt ne. Stačil mě dnešek. Šla jsem cestou, nevšímala si lidí a ani jejich poznámky. Všichni lidé mě rádi komentují a mě to leze na nervy. Jedna učitelka mě chápe. Mám ji strašně ráda. Máme ji na psychologii, při ní mě ostatní nechávají na pokoji. Ona mě vždy podporovala a pomáhala mi. Já se za to učila. Došla jsem do domova a do svého pokoje, lehla jsem si na postel. Jsem tady sama. Mám tu soukromí a klid. Nikdo mě neotravuje a neštve. Tady je mi vždycky dobře. Sešity jsem si dala do tašky a vzala jsem si z kuchyně jablko k svačině a šla zpět. Sedla jsem si a vzala si tužku s papírem a začala kreslit. To jsem tady mohla dělat. Začala jsem kreslit svůj medailonek. Nikdo mi tady neřekl od koho jsem ho dostala. Měla jsem ho už od narození. Divný ale co nadělám.

Ahoj!
První kapitola je na světě. Doufám, že se vám bude líbit.