Dcera Slunce a Měsíce

17. Kapitola

Alice
Emma se rozhodla, jet do města. Když přecházela silnici, tak se mi to vytratilo a já se ocitla v obýváku. Všichni se na mě tázavě dívali. ,,Emma se rozhodla, jet do města. Chce si tam koupit sešity. Přecházela silnici a pak se mi to vytratilo." ,,Kdy se to má stát?" ,,Nevím. Asi tak za hodinu." Přikývli a rozhodli se jet do města. Řekla jsem, kde to bylo.

Estrella
Myslela jsem si, že mi sešit z fyziky a astronomie vydrží aspoň na ty dva dny. Potom je víkend ale ne! Šla jsem říct vychovatelce, že se stavím v Seattlu a ona mi to dovolila. Vzala jsem si malou kabelku přes rameno a šla na autobus. Autobusák, když přijel, mi dal jízdenku a já si sedla na volné sedadlo. Dojel tam tak za patnáct minut a já vystoupila a šla do obchodu. Přecházela jsem silnici a z pravé strany se vyřítilo auto a za mnou se ozvalo.
,,Emmo! Pozor!" Otočila jsem se rychle ale to jsem neměla dělat. Nestihla jsem se uhnout a on do mě narazil, byla jsem ve prostřed silnice. Jediný, co jsi naposled pamatuji, byl tvrdý dopad a křik.

Carlisle
To auto srazilo Emmu a ona dopadla asi o šest metrů před ním. Esme vykřikla a já se k ní rozběhl. Musel jsem ale lidskou rychlostí. Ostatní za mnou. Klekl jsem si k ní a Edward taky. Emmet a Rose s Bellou zastavili provoz a pomalu je navigovali, kdy mají jet. Jazz volal sanitku a Al s Esme se na mě úzkostlivě dívali.
Snažil jsem se jí probrat a sáhl ji na tep. Huf! Žije, trochu a pomalu, hodně pomalu, otevřela oči. ,,Emmo slyšíš mě?" Zeptal jsem se jí a ona slabě přikývla. Edward ji dal pod hlavu jeho bundu. ,,Pamatuješ si něco?" Přikývla a pak zase odpadla. Začala houkat sanitka a už si ji brali na nosítka. ,,Pane Cullene. Jedete s námi?" Přikývl jsem a podíval se na Edwarda. Taky přikývl a já nastoupil k ní a zavřeli se za mnou dveře.

Edward
,,Pojďte, pojedeme do nemocnice." Přikývli a rozjeli jsme se do nemocnice. Dojeli jsme a šli dovnitř. Na Esme šlo vidět, jak je nervózní. Šel jsem k sestře.

Jasper
Edward se šel pozeptat a my si šli posadit na židle, byli tam postavené na čekání na vyšetření ale nám to bylo jedno. Edward po chvilce přišel. ,,Tak co?" Zeptala se ho duo Esme a Rose. ,,Je na sálu. Carlisle je tam taky. Bude v pořádku." Ta poslední věta měla být utěšující. Přikývli jsme a on si sedl vedle Belly.
Asi hodinu jsme čekali, než se mezi dveřmi objevil usměvavý Carlisle s nějakým doktorem. Už teď jsem věděl, že je Emma v pořádku. ,,Už je tady." Řekl jsem. Přikývli a Carlisle si nás všiml a šel za námi. ,,Tak co? Je v pořádku?" Zeptala se Bella. ,,Přežila." Odpověděl a my přikývli. ,,Jak je na tom?" ,,Má několik zranění. Ale ty se jí zahojí." Mrkl na nás a my přikývli. Chápali jsme to. Ona není normální člověk, takže by se jí to mělo zahojit. ,,Můžeme za ní?" ,,Dneska ne ale zítra jo. Já tu ještě budu." Přikývli jsme a šli k autům. Esme se s ním zatím rozloučila a šla za námi. Esme pojede se mnou a s Al.

Carlisle
Šel jsem za Emmou se na ni podívat. Zavřel jsem za sebou dveře. Posadil jsem se vedle ní a chytl ji za ruku. Šlo z ní takové teplo. Vzal jsem si mobil a zavolal do dětského domova. Vysvětlil jsem jim, co se stalo Emmě a pak zavěsil. Měla několik zranění, pár polámaných žeber a zlomenou pravou ruku a levou nohu. No a otřes mozku. Cítil jsem malý stisk na mé ruce. Podíval jsem se na ni a ona se pomalu podívala na mě. Usmál jsem se na ni a přiblížil se k ní.
,,Jak ti je?" Starostlivě jsem se usmál. ,, Blbě." Odpověděla chraptivě. ,,Tak spi." Přikývla a usnula. Chvilku jsem tu byl a pak odešel.

Po sedmi hodinách
Estrella
Probudila jsem se, když tu byl Carlisle a držel mě za ruku. Cítila se silnější a otevřela oči. Všiml si mě a usmál se.
,,Dobré ráno. Jak ti je?" Zeptal se mě. ,, Všechno mě bolí." Řekla jsem mu chraptivě a on přikývl. ,, Máš hlad?" Slabě jsem přikývla a chtěla se posadit. Ale sjela jsem zas do leha. Carlisle se usmál a opřel mě o polštáře. Trochu jsem sykla a on se na mě starostlivě podíval. ,,Žebra." Řekla jsem a on přikývl. ,,Budou tě bolet ale měli by se ti zahojit." Přikývla jsem a on mi přinesl jídlo.