I LOVE YOU ❤

kapitola 4

„Tak a výtězem dnešního závodů se opět stáva Mikes Labrim!"

zakřičel do mikrofonu moderátor. A všichni začali křičet a tleskat. „Twl už zase vyhrál? To je borec!" křičel na nás Owen. „Tvůj bratr je nepřekonatelný." zasmál se Liem. „Brácha? Tak to je on? Nevěděla jsem že závodí?!" ptala jsem se kluků, kteří se začali hned smát. „Nikdo neví, že je to můj brácha, až teda na nás. Ale nikomu to neříkej nechci aby se tyhle holky na něj vyptávali." začal se smát a ukázal na ně prstem. „Jo jasně rozumím, neboj nikdo se to nedozví." mrkla jsem na něj

„ A druhým výtezem se stavá Lukas Miller.„ a lidi začali po oznámení opět tleskat. A z auta vylezl blonďatý kluk. „On hraje závody?" řekla jsem si pro sebe nahlas a kluci se na mě koukli. „Odkud ho znáš?" zeptal se Jacob a ostatní jen přikývli. „Potkala jsem ho u nás na škole, šel dát přihlášku do čtvrťáku. Kluci jen přikývli a začly tleskat.

„Pojďte půjdem do garáže za bráchou, ty Terko pojď seznámím tě sním." chytil me za ramena Owen a táhnul mě do garáží zatímco kluci šli za námi. „Čus, tak zase si vyhrál jo?„ zasmál se Owen a plácl se sním. „Kámo měl jsi to jen, tak už jsem si myslel, že tě uvidím na střeše auta" zdůraznil Jacob a taky jsi s Mikesem plácl po zádech. „Hej kámo já tu jsem taky, skoro tě ten druhej blbec v druhý zatáčce předjel, příšte nejeď, 50 ale aspoň 200" přišel Liem a dostal záchvat smíchu, jako ostatní. „Taky tě rád vidím. Kdybych jel 50 byl bych poslední ty čurinko" hned co to Mikes dopověděl všichni vybuchli v záchvatu smíchu. Čurinko mu říkal už od jeho 13let. „Koho pak jste si přivedli? Faninku? Rád jí vyprovodím, ale ke mě do pokoje." Řekl Mikes a ušklíbil se. „No jasně já fanynka nejsem, jsem Terka." podala mu jeho ruku a on jí příjmul. „Jsem Mikes, jak už určitě víš!" usmál se a já mu usměv oplatila.

Po skončení závodů jsem se rozhodla, že půjdu s klukama do jednoho baru kde na nás čekala Monika, dokonce i Lena. „Ahoj holky." obejmula jsem holky naráz, pak se pozdravili s klukama a seznámily s Mikesem a pokračovali jsme dále.

V baru jsme moc nepily teda až na Owena, Liema a Mikese ty se zlily teda pořádně. Každou středu jsme do školy nechodily a tak se aspoň mohly pořádně vyspat s kocoviny.

Ráno jsem se vzbudila asi okolo 10 hodin, když někdo zvonil. Byla to mamka říkala, že musí jet na půl roku do Francie kvůli práci. Takže tu budu bydlet zase sama. „Za chvíli tu bude Leona." Mámina kamarádka. „Já se zbalila dneska, moc toho není zbytek je ještě u mě v bytě. Takže se tu měj a žádny problémy!" usmála se a obejmula mě. „ Měj se hezky a posílejte fotky!" pak už mi jen zamávala a odešla.