kapitola 42

90 3 0
                                    

Z pohledu Huntera

Přijeli jsme do restaurace, kterou vybíral Owen.
Nedá se tomu říkat restaurace. ale spíš bufet.

„Tak co už máte zbaleno?" Zeptal se Liem a přitom koukal do telefonu

„ne." odpověděli jsme všichni najednou

„Já se budu balit dneska.?" řekne Dien

„No myslím, že se budeme balit dneska asi všichni."
Namítne Mikeš a přitom plácne Dieana přes záda, který se rozesměje

„ty jedeš taky?" Zeptám se Mikeše

„Jo, udělal jsem si v práci volno takže budu moct s vámi" řekl a dál se bavil s jacobem

„Dáte si pizzu?" zeptá se Owen a kyvne na znamení, že to půjde objednat.
Všichni přikývneme.

„počkej já půjdu s tebou" řekne Dien

„A kdy to řekneš Terce?" Zeptá se Jacob

„nevím... protože já ani nevím jestli jí to mám říct." chytnu se za hlavu

„já bych jí to neříkal kdyby to nebylo vážné, ale ona si musí dávat pozor, takže bych jí to prostě řekl..." sklonil hlavu Jacob a dál už nic neříkal

„je to těžké, ale prozatím jí to neříkej... aspoň né do rána, pak jí to nějak řekneme." usměje se Mikeš

Z pohledu Terky

Od restaurace jsme pokračovali do centra.
První obchod byl se sportovním oblečením...
------------------------------------------------------

Byly asi 3 hodiny když jsme si sedli do Starbucks a objednali si vanilkové latté...

Dost jsem se divila, protože jsem zjistila že jsem si koupila poměrně více oblečení než Monika...

Já si koupila dvě kšiltovky, tři páry bot, kraťasy, kalhoty, sportovní oblečení, dvě sportovní podprsenky, koženou bundu a nějaké to značkové spodní prádlo....

Monika si koupila dva páry bot, dvě kšiltovky, šaty, kraťasy a sportovní podprsenku.

„Ty jo mě bolí nohy." řekla Monika když se posadila naproti mně na židli

„No to mi povídej už nemůžu." Řekla jsem, když jsem se posadila na židli a dala si nohu na vedlejších židli

„Proč na mě ten kluk pořád kouká?"
Zeptala jsem se Moniky, protože se mi nelíbilo jakým stylem na mě kouká...

„Jaký kluk?" Otáčela se Monika

„Támhle, na té žluté židli." ukázala jsem, ale už tam nebyl

Jen jsem Pokrčila rameny a dál to neřešila...

„Jaký kluk.." otáčela se Monika

„už tam není.." rozesmála jsem se nad tím

I LOVE YOU ❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat