I LOVE YOU ❤

kapitola 24

„No víš Moniko, já nevím co mám dělat. S Lucasem je to hezký a prožívam užasnej sex v mím životě, ale já...." nedokázala jsem to říct. Byla jsem v traumatu a v šoku.

„Ale ty miluješ Huntera." obejmula mě a mě se hrozně rozbušilo srdce.

„Ale jak to, že to víš?." odtáhla jsem se od ní a trochu si poupravila vlasy.

„Já to poznala. Znám tě už 10 let a poznám když ti něco je nebo se ti něco líbí. Jak se na sebe pořád úsmíváte a on tě pokaždý kopne když ti dá Lucas pusu, vždycky kopneš do mě když tě Hunter kopne." rozesmála se a já jí obejmula

„Jsem ráda, že to víš. Ani nevíš jak se mi ulevilo. Nikomu to, ale neříkej ani Liemovi prosím." strčila jsem do ní a ona trochu odlítla. Málem i spadla.

„Bez obav. Liemovi to neřeknu neboj. Už by jsme měli jít ať to nevipadá, že tady špiníme záchody." nad tohle jsem odpověděla jen smíchem.
Vyšli jsme ze záchodů a ještě si utřeli ruce. Kluci stáli venku a bavili se o závodech, ale museli velmi potichu, aby je nikdo neslyšel. To by byl pořádne průser kdyby se to dozvěděl nějakej hodně špatnej člověk.

„Tak mi asi pojedem domů a večer se sejdem v půl 10 před barem na náměstí?" zeptala jsem se a všichni souhlasily. Bar byl asi tak 3 kilometry od opuštěního letiště kde se uspořádávali nelegální závody.

Lucas souhlasil a já se proto rozhodla, že domů mě odveze Hunter. Rozloučila jsem se s Lucasem a nasedla do auta.

„Hele proč do mě pořád kopeš když víš co?!!" dala jsem ai ruce na hruď a Hunter se na mě usmál a hned koull zase na silnici.

„A proč ne? Je hezký se na tebe koukat když si naštvaná." hned jsem do něj strčila, ale optarně nechtěla bych aby jsme zůstali otočený na střechu.

„Moc vtipný." falešně jsem se usmála

Dojeli jsme před dům a vylezli z auta. Ostatní byli ještě někde v zadu, protože jezdí, jam starý bábi.

„To jedou celou dobu 50?" rozesmála jsem se a otočila na Huntera.

„Jak to vypadá tam asi jenom 60.!" rozesmáli jsme se když akorát přijely.

„Co se smějete? Za náma jeli asi 2 kilometry policajti museli jsme ject 50." rozesmáli se a nechali to plavat

„Vidíš? Říkala jsem, že jely 50." ďábelsky jsem se na něj usmála a on mě začal lochtat. Po chvíli se přidali i ostatní a mi s Monikou rychle běžely ke dveřím

„Tak dost. To stačí už nemůžem dýchat." řekla udejchaným hlasem Monika

„Tam vy nemůžete dýchat jo? No Lieme dneska máš asi utrum." rozesmál se Dien

„Nejspíš dneska nic nebude co Moniko?" chytil Owem za ramena Moniku a já se rozesmála

„To bude dobrý kámo." pohladil Liema Jacob.

„Heleďte držte hubu možná něco bude." dábelsky se usmál Liem

„Heleď bráško já jsem doma stejně jako Owen s Dienem." usmála jsem se a naschvál ho provokovala.

„A nechceš přespat u kluků." namítla Monika a všichni se začly smát.

„Ouuuuu, dneska asi opravdu něco bude." rozesmál se Hunter

„Co? Ale no tak..." sedla jsem si na schody

„Jo bude sranda možná příjdou i kluci a co třeba Lena?" zeptal se Jacob

„Tak dobře já jí napíšu, ale nebudete mě ráno budit studenou vodou!!" dala jsem ai ruce na hruď a kluci přisahaly.