kapitola 37

112 8 0
                                    

Z pohledu Terky
„Ahoj, jsem zpátky. Kde jsi?" křičel Hunter.
„Jsem tady." přiběhla jsem z pokoje
„Promiň, musel jsem něco vyřešit s Liemem." dal mi pusu
„Dobře, něco se děje?" dala jsem ruce na hruď.
„Nic důležitého." mavnul nad tím rukou a usmál se
„Dobře." přikývla jsem
„Sluší ti to." šibalsky se usmál a já se rozesmála
„Děkuju, takže ti ostudu dělat nebudu?" šibalsky jsem se usmála
„Ty! Rozhodně ne." políbil mě
„Tak pojedeme?" vytáhla jsem klíčky
„Tvým autem?" nadzvedl obočí
„Co pak bojíš se?" rozesmála jsem se
„Já ti věřím, jestli chceš?" dal si ruce na hruď
„Jo chci." usmála jsem se a vzala si kabelku.
Hunter zamknul byt a před autem jsem viděla jak, Liem s Monikou odjíždějí.

„Tak pojď jedeme." křičela jsem na Huntera.
„Jo, už jdu." sladce se usmál a nasedl do mého autíčka.
Černé BMW.

Jeli jsme zhruba asi 15 min.
Přijely jsme před dům naproti náměstí a čekaly společně s Liemem a Monikou na ostatní.
„Už je vidím." ukázala Monika.
„Už je taky vidím." kývla jsem.

„Ahoj lidičky." přišel k nám Owen, kterého jsem obejmula.
„Zavolal jsem ještě ostatním." usmál se Owen a ukázal na ostatní.
„To je super." radostně jsem skočila.
„Ahoj Teri," přišla ke mě Lena s Tiou. Lena vypadala úžasně, měla na sobě modré džíny, bílí croptop a černou koženou bundu.
Tia měla černé kalhoty s červeným tričkem a košily okolo pasu.
„Ahoj holky,"
obejmula jsem je
„Ahoj Terčo,"
obejmula mě Zoe. Měla na sobě krásné lodičky a k tomu černé šaty.
„Nazdárek."
ušklíbla jsem se
„Nazdár kámo." pozdravil se Hunter s Dienem a Jacobem

„Tak holky, máme pro vás takový menší překvapení, nejde se do baru, ale do restaurace. Máme zajištěný místa v jedné restauraci." dopověděl to Jacob

„Cože? Vždyť na večeři nejsme oblecený." fňukla Tia
„Přesně." dala jsem si ruce na hruď
„Vždyť vam to všem sluší." usmál se na nás Dien.
„No jasně, vżdyť jsme oblečený na párty né na večeři." naštvala se Zoe
„Holky, je jedno jak vypadáte hlavně, že tam snámi budete." políbil mě Hunter
„No jo, má právdu." rozesmála se Monika
„Tak jedeme?" zeptal se Owen
„Jo." kyvla jsem
„Teď řídím já." vzal mi klíčky Hunter
„Né, že mi ho zničíš." šibalsky jsem se usmála
„Budu na něj opatrnej, ale na tebe ne." šibalsky se usmál
„Tak to se těším." rozesmála jsem se a nasedla do auta. Jeli jsme hned za Dienem, takže jsme nejeli víc, jak 30 km/h.

„To nemůže ject rychleji?" křičela jsem naštvaně.
„Twl, já ho zabiju, tak pomalu nejezdí nikdo jinej než on." křičel Hunter. Dojeli jsme na krásné místo, kde byla velká restaurace, která byla hodně hezká.

„Twl, i moje babička by jela víc než ty." vylezl Hunter z auta a křičel na Diena
„Jasně, jedu podle předpisů." plácl Huntera přez rameno
„Jo, ale tady se může ject aspoň 50km/h né 30km/h." chytla jsem  za ruku s Huntera.

„Je to tady krásný." vykřikla Zoe

I LOVE YOU ❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat