I LOVE YOU ❤

kapitola 33

Šla jsem do ložnice. Vzala jsem si čistý ručník a šla se osprchovat. Vyfénovala jsem si vlasy, vyžehlila a stáhla do culíku.
Namazala jsem si obličej, nanesla make-up, řasenku, trošku stíny a rudou červenou rtěnku.

Chvíly jsem jen tak pozorovala tu jizvu co mám na stehnu od té nehody. Nechci si brát na sebe kraťasy nebo něco takovýho, navís na šaty moc nejsem. Jizva se má ještě zahojit, takže jí tak týden nebudu ještě ukazovat.

Na sebe jsem si vzala modré džíny, bílí croptop s krajkami na konci a protože má k večeru pršet rozhodla jsem si vzít ještě na croptop tenoučký, bílý, dlouhý svetřík.

Chtěla jsem si vzít na sebe i nějaký náramek, tak jsem šáhla do mé pokladničky. Vzala jsem si náramek od PANDORY, kde jsem na něm měla asi 9 různý koleček. Dostala jsem ho od mamky a každý měsíc mi kupovala další. Prohlížela jsem si ho, když v tom jsem zahlídla krabičku. Nebila jsem si jistá co v ní je, ale jak jsem jí otevřela, už jsem věděla.

„Kurva!" křikla jsem.
Byl to řetízek PANDORY co mi tenkrát v centru u Manhatnu koupil Lucas, byl tak hezký, milý a ukecaný. Ale musel to skusit s Ellis. "Debil jeden" řekla jsem si v duchu.

Už jsem slyšela zvuky aut, když mi někdo zaťukal na dveře. Šla jsem otevřít a stála tam Monika.

„Ahoj Moni, vypadáš skvěle." obejmula jsem jí a šla si pro kabelku.

„Nazdárek, ty vypadáš úžasně.
Ale víš, že je tam 29°C?" mrkla na mě.

„Jo vim, co je na tom." pokrčila jsem rameny a vzala kabelku. Do ní strčila potřebný věci a šla se ještě napít.

„No já nevím, já mám šaty a ty máš džíny. Nebudeš ti horko?" dala si ruce na hruď a ustaraně se na mě usmála.

„Hele Moni, já... Ta jizva není ještě zahojená, nechci aby jí lidi viděli zatím.." nasadila si podpatky a stoupla si před ní.

„Vždyť není tak velká." snažila se lhát

„Ty mi kecáš?" zavřela jsem dveře

„Sice je velká, ale nebudeš zbytek léta chodit v džínách." chytila mě za ruku

„no vidíš jde to i mez lhaní. Já vim, ale má se to ještě zahojit. Zatím nebudu aspoň týden nosit kraťasy" usmála jsem se na ní a ona mi úsměv oplatila.

Vyšli jsme ven a zahlídly Lenu a Tiu.

„Koukam, že se naši milouši, už schopily. Na to jak střídaly holky je tohle rekord." šeptala jsem Monice do ucha, když jsem viděla kluky všechny opřený o auta.

„Ahoj lásko, sluší ti to." dal mi pusu. Ale tvářil se nějak divně.

Na obědě jsme si sedli vsichni společně a různě si povídaly.

Nasedli jsme do auta a mířily k velkýmu obchodu, který se jmenoval KRASNÝ BYT. Byl to obchod s všeli jakými věcmi do domu.

„Je to kvůli té jizvě že máš na sobě kalhoty?
I doma chodís v teplákách." zaparkoval a podíval se na mě.

„Není tak ošklivá, lidem může být jedno kde co máš." pohladil mě na stehnu, kde jsem měla tu jizvu

„Je ošklivá a mě to není jedno. Zatím jí nechci ukazovat. Zkus mě pochopit" odtrčila jsem mu ruku ze stehna a odešla z auta.

Bylo mi z toho na nic, možná si teď myslí, že jsem nějaká fiflenka, která bude i brečet, ale to ne.
Mrzí mě to že jí mám, ale prí se to má ještě zahojit, tak jí nechci zatím ukazovat. A navíc na tom sluníčku by to nedělalo dobrotu.

"Co se o to každý stará? Je to moje věc a já si budu chodit oblečená, jak chci." řekla jsem si. Nevím proč, ale cítila jsem se takhle o něco líp.