4. Hádka

193 11 1
                                    

Naomi
Táta se mi vyhýbal obloukem a někdy jsem slyšela hádky, které se ozývali večer, když jsem měla spát. Někdy se do toho vložila i Maya a i Eleanor, která tu zůstala, protože nás už nechtěla opustit.
Zase se hádali a já byla pod peřinou. Tekly mi slzy a Tlapka s Černoškou byly na mě namáčknuté. Obě dvě jsou holky. Táta byl hodně naštvaný a nemohl je tu vystát. Nechce je tu. Děda se mu snažil vysvětlit, že je nepustím. Náhle jsem uslyšela výkřik, že když je nepustím, můžu jít taky pryč. Prý to je taky moje vina. Tohle jsem nevydržela a rozbrečela se. 
Sám můj otec mě tady nechce, protože je chci vlastnit. Věděla jsem, že to byla moje chyba. Bylo tam ticho, nikdo nemluvil, než děda něco řekl potichu. Neslyšela jsem to.
Rychle jsem se postavila a začala hledat nějaký batoh. Když mě tu nechce, tak co mám dělat. Brečela jsem celou dobu, dokud někdo nevešel dovnitř a nepřitáhl si mě do objetí. Při tom mi zastavil mou činnost.
,,Naomi. Zlatíčko. Pššt..." Byl to děda s babičkou. Děda mě tišil v objetí a babička byla u Tlapky a Černošky. Proč Černoška? Nic jiného mě nenapadlo. Děda si mě vzal do náruče, babička si vzala ty dvě a odnesli si nás k sobě do pokoje. Děda se mnou houpal ze strany na stranu, dokud mě nepoložil do postele. Babička je položila vedle mě a obě se ke mně přitulily. Usnula jsem ve prostřed nich. Děda ležel z jedné strany a babička z druhé. Doufala jsem, že usnu. To se mi podařilo.

Další den ráno
Carlisle
,,Naomi. Dobré ráno." Usmál jsem se na ni a ona se na mě slabě usmála. Posadila se a ty dva ji spadli do klína. Neřešili to a spali dál. ,,Dobré." Slabě se usmála. Měla opuchlé oči od toho brečení.
,,Eh... Táta je kde?" Zeptala se. Dívala se na peřinu. ,,Někde v domě, od té hádky jsem byl tady a Esme též. Před chvílí ti šla dělat snídani." Přikývla a já si znovu lehl. Začal jsem si číst, lehla si taky a já si ji k sobě přitiskl. Začala znovu brečet.
,,Už sis je pojmenovala?" S protáhnutím přikývla. ,,Černoška a Tlapka." Zamumlala a já přikývl. ,,Hodí se to k nim." Přikývla a podívala se na knížku.
,,Co čteš?" ,,Hamleta." Odpověděl jsem a usmál se. ,,Chceš si číst taky?" Pokrčila rameny a já jí to nastavil tak, abychom na to viděli oba dva.
Esme po chvíli přišla. S Naomi jsme si sedli a Esme si sedla vedle ní. Podala ji vajíčka se slaninou. Ty dvě, v jejím klíně, začichaly a posadily se. Začaly se dívat na Naomi a ona se zasmála.
,,To je skoro furt." Usmála se a dala jim chleba. Ta jedna, Tlapka, si to vzala. Esme zmizela dole a pak přišla s talířem. Podala jim to a ony se na ni dívaly pohledem, alá jako vážně?
,,Chtějí lžičky. Prej." Esme jim přinesla lžičky a ony se do toho postily. Bylo to úžasné, nikdy bych netušil, že by drak snědl vajíčka a byl by tak vychovaný. Naomi se usmála a začala jíst také. Pohled na ně byl vtipný.

Naomi
Babička to šla umýt a Černoška zmizela za ní. Rychle jsem vylezla za ní a s dědou jsme za ní běželi. Nechtěla jsem, aby se dostala pod ruce táty.
,,Ony jsou ještě tady?" Zeptal se táta a pohlédl na Černošku a Tlapku. Na mě taky. ,,Myslíš i Naomi? Ona nic neudělala, takže nemá být vyhozena." ,,Jí nemyslím. Je." Ukázal na ty dvě a já věděla, že je i přes to tady nesnese.
,,Nicku. Nemusíš čekat dlouho. Já, Esme, Naomi a ty dvě pojedeme na návštěvu k Sarah a Willovi."

Nesmrtelná trojkaKde žijí příběhy. Začni objevovat